Ruští muži, kteří umírají ve válce na Ukrajině, zanechávají mnoho rodin smutných, rozzlobených a mlčících

8. 8. 2022

čas čtení 8 minut

Když Jevgenij Čubarin řekl své matce, že se přidává k ruské armádě a bude bojovat proti Ukrajině, plakala a prosila ho, aby nejezdil. Ale jeho radost z něj přímo sálala. Do 15. května měl samopal  AK-47 a byl na cestě. Čtyřiadvacetiletý dělník z kamenolomu byl následujícího dne zabit..

Příběhy, jako je ten jeho, jsou v Rusku tab. Bolestný zármutek mnoha rodin je tam pohřben pod triumfální bombastičností státních médií. Válka je líčena jako existenciální boj o přežití, proti "nacistům" i NATO, a faktické informační blokáda o krvavých obětech podtrhuje obavy Kremlu, aby se nerozložila podporu pro jeho agresi na Ukrajině, píše Washington Post.


 Přesto některé zprávy pronikají ven. Vladimir Krot byl 59letý pilot se sovětským výcvikem, vysloužilý veterán z války v Afghánistánu, který prosil o možnost sloužit na Ukrajině. I přes opakovaná odmítnutí stále žádal a v červnu, kdy přibývalo obětí, mu byl konečně řdán souhlas. Krot zemřel jen o několik dní později, když se jeho letoun SU-25 zřítil během cvičného letu v jižním Rusku. Zanechal po sobě manželku a osmiletou dceru.

Počet mrtvých ve válce je v rusku  státním tajemstvím. Zpochybňovat invazi nebo kritizovat armádu je trestné. Nezávislí novináři, kteří hovoří s pozůstalými nebo informují o pohřbech, byli zatčeni a bylo jim řečeno, že ukazování takových "slz a utrpení" škodí morálce veřejnosti. Úřady nařídily zrušit některé internetové vzpomínkové stránky.

Prioritou Kremluje  zabránit tomu, aby se rozzlobené hlasy truchlících rodin a protiválečných aktivistů spojily a získaly na síle. Informace o válečných mrtvých by mohly odradit Rusko od stále naléhavějšího náboru vojáků

Agenti ruské  vnitřní bezpečnosti navštívili letos v létě Dmitrije Škrebce poté, co obvinil ruské úřady ze lži o tom, kolik námořníků zahynulo při potopení černomořské vlajkové lodi Moskva ukrajinskými raketami 13. dubna. Jeho syn Jegor, jeden z branců na palubě, byl uveden jako "pohřešovaný". Agenti obvinili Škrebce z vyhrožování bombou a zabavili mu notebook, jak podrobně popsal na serveru VKontakte, ruské verzi Facebooku. V úterý, 111 dní po Jegorově smrti, armáda konečně vydala jeho otci úmrtní list.

"Nikdy to nebude jednodušší," napsal Škrebec ve svém příspěvku. "Nikdy nebude opravdová radost. Už nikdy nebudeme stejní jako dřív. Stali jsme se jinými, stali jsme se nešťastnějšími, ale také silnějšími, tvrdšími. Už se nebojíme ani těch, kterých bychom se měli bát."

Nezávislý analytik Bobo Lo z australského think tanku Lowy Institute se však domnívá, že Kreml do značné míry  riziko nepokojů kvůli vysokému počtu obětí zvládl. Vzhledem k tomu, že většina lidí je tak opatrná v projevování nesouhlasu, je obtížné odhadnout skutečnou míru podpory války. Průzkum veřejného mínění VCIOM, který má blízko k vládním úřadům, v červnu uvedl, že ruskou agresi na ukrajině podporuje 72 procent Rusů.

Z politického hlediska to ruský prezident Vladimir Putin "dokázal obhájit", řekl Lo, bývalý zástupce vedoucího mise na australském velvyslanectví v Moskvě. "Částečně díky kontrole informačního narativu, ale také proto, že je to nyní vnímáno jako válka proti Západu."

Vzhledem k tomu, že se mnoho rodin bojí promluvit a neexistuje žádný věrohodný počet obětí, vedou si nezávislá média a skupiny na ochranu práv vlastní sčítání. Jejich čísla, založená pouze na potvrzených zprávách o úmrtích z otevřených zdrojů, jsou skromná.

Nezávislý ruský server Mediazona a ruské vysílání  BBC News napočítaly k 29. červenci 5 185 mrtvých ve válce, přičemž největší ztráty byly v odlehlých a chudých oblastech, jako je jižní Dagestán a sibiřská oblast Burjatsko. Bohatých měst Moskvy a Petrohradu se to téměř nedotklo, konstatují obě média. Moskva s 12,5 milionu obyvatel přišla jen o 11 vojáků a Petrohrad o 35.

Naproti tomu CIA a britská rozvědka MI6 odhadují, že od invaze jejich země na Ukrajinu koncem února bylo zabito nejméně 15 000 Rusů, což jsou ztráty rovnající se desetileté sovětské válce v Afghánistánu. A to byl "pravděpodobně konzervativní odhad", řekl minulý měsíc šéf MI6 Richard Moore na Aspenském bezpečnostním fóru.

Čubarinova smrt byla zlověstným odrazem zoufalství ruské armády. Bývalý branec z Karélie podepsal tříměsíční smlouvu a byl příliš nadšený, než aby se zeptal, kolik dostane zaplaceno. Jeho matka Nina Čubarina si myslí, že se chtěl osvědčit jako muž. Možná  se snažil získat zpět svou bývalou ženu.

"Věděl, že je to nebezpečné," řekla v nedávném rozhovoru. Odjel 11. května a po příjezdu do Belgorodu na jihu Ruska posílal veselé zprávy a videa. Během čtyř dnů tam absolvoval jen malý výcvik a pak narychlo zavolal domů. Dostal samopal a mířil do války.

"To bylo všechno. To bylo naposledy, co jsme spolu mluvili," řekla. Armáda jí sdělila, že ho 16. května našli mrtvého nedaleko Mariupolu. "Byl to velmi statečný chlapec, ničeho se nebál. Byl tak veselý a otevřený a tak milý."

Čubarinová, dělnice na mléčné farmě, válku nezpochybňuje. Jen si znovu čte báseň, kterou jí v roce 2017 poslal její syn, když byl odveden, o tom, jak dospěl: "Odpusť mi všechnu bolest, která dopadla na tvá unavená ramena. Přijmi, prosím, mou vojenskou poklonu. Je z hloubi mého srdce."

Sergej Dustin z Baltijsku odmítá mlčet. Jeho dcera Alexandra se provdala za ruského vojáka  Maxima a v devatenácti letech ovdověla. Svůj hněv si vylil na Facebooku a řekl, že se Rusové musí ptát, proč jejich synové umírají.

Válku popsal jako "masakr, který zahájili blázniví starci, kteří si myslí, že jsou velcí geopolitici a superstratégové, ve skutečnosti nejsou schopní ničeho jiného než destrukce, vyhrožování světu, a nekonečných lží".

Některé reakce ho označily za zrádce. Jeho zeť odjel v zimě na "cvičení" a skončil na Ukrajině. Starý přítel z Ukrajiny bojoval na druhé straně. Dustin doufal, že ani jeden z nich nezemře.

Odmítá poslouchat  jakékoli podrobnosti o tom, jak mladý muž zemřel, a jeho dcera se uzavřela do svého žalu. "Je pro ni velmi těžké pochopit a připustit, že se její manžel účastnil operace, která měla, mírně řečeno, k pěknému daleko," řekl. "Celý ten příběh prostě přináší smutek a tragédii pro všechny."

Málokterá truchlící rodina veřejně zpochybňuje válečné úsilí. Mlčení slouží k tomu, aby veřejnost co nejméně pochopila dopad ruských mrtvých na domácí fsc=ně. Nedávný průzkum nezávislého zpravodajského webu Ljudi Bajkala ve východosibiřském městě Ulan-Ude ukázal, že jen málo obyvatel ví, že v regionu zahynulo více než 250 lidí, přičemž tento počet web vypočítal z otevřených zdrojů.

Přesto se objevily trhliny. V Burjatsku natočila v červnu skupina manželek ruských vojáků video, v němž požadují, aby armáda vrátila jejich muže domů. Podle Alexandry Garmažapovové, zakladatelky nadace Svobodné Burjatsko, se stovky vojáků z regionu obrátily na tamní aktivistickou skupinu s žádostí o informace, jak porušit své smlouvy. Počet obětí na místní vzpomínkové stránce na serveru VKontakte denně roste.

V pondělí byla potvrzena smrt místních basketbalistů Dmitrije Lagunova a Nikolaje Bagrova. Na stránce reagovala žena jménem Raisa Dugarová. "Proč musí Burjatsko každý den pohřbívat své syny?" ptala se. "Proč to děláme?"

Následující den se objevil další příspěvek, o smrti Zolta Čimitova, třicetiletého desátníka, který se narodil ve vesnici Cakir. Stal se šampionem v boxu, později se vyučil lesníkem. Měl tři děti.

"Bože, prosím, zastavte tu válku. Kolik našich chlapů musí zemřít?" napsala žena jménem Jevgenija Jakovleva. "Moje duše je rozervaná bolestí. Nevím, jak se s tím smířit, jak to přežít a jak s tím žít."

Zdroj v angličtině ZDE

1
Vytisknout
4096

Diskuse

Obsah vydání | 11. 8. 2022