Paris, Paris

9. 8. 2022 / Soňa Svobodová

čas čtení 9 minut
 

Paris, Paris není jen název světoznámého francouzského hitu, který zpívá Malcolm Mc Laren s Catherine Deneuve. Paris, Paris je také název symfonické verze koncertního programu s názvem Malá pocta velké Edith, v němž za doprovodu jazz tria a akordeonu vystupuje jedna z  nejlepších českých  muzikálových zpěvaček, Radka Fišarová.

Paní Fišarová, v jednom ze svých rozhovorů jste se zmínila, že Edith je vaší srdeční záležitostí. Získala si vaše srdce spíše svými šansony nebo tím,  jaká byla?

 

Moje srdce si získala především díky představení Edith-vrabčák z předměstí, které vzniklo před 23 lety pro plzeňské Komorní divadlo. Dostala jsem nabídku ztvárnit šansoniérku Edith Piaf, o které jsem toho v tu dobu moc nevěděla. Nicméně se právě její příběh stal i mou jevištní hlavní rolí. Časem se mi dostávala pod kůži stále víc. Dnes už jsem zase o kus dál a tvořím vlastní písničky a víc Edith přizpůsobuji sobě...ale naše společná cesta mě moc baví a jsem za ni vděčná. Pokud se vše podaří, Edith se v příštím roce vrátí do Plzně, tentokrát do Velkého divadla.


Edith - vrabčák z předměstí

Jak jste v předchozí odpovědi zmínila, ztvárnila jste tuto francouzskou divu v daném představení. Když jste se na tuto roli připravovala, z kolika materiálů jste čerpala inspiraci?

Nejprve jsem si přečetla knihu o jejím životě, kterou napsala její sestra Simona. Potom jsem čerpala z dalších knih, dokumentů a také z informací, které byly v příbězích, které se o Edith vyprávějí, které nám sděloval choreograf a režisér Libor Vaculík.

A jak je vidět, sděloval vám je skvěle, neboť dané představení se v Plzni stalo kultovním...

Ale teď zpět k vám. Vzhledem k tomu, že jste narozena ve stejný den jako Edith Piaf, dalo by se říct, že tato muzikálová role vás nemohla jednoduše minout. Co myslíte?

Určitě jsou nám některá setkání prostě dána. Muselo to tak asi být. Já jsem prostě byla jen na příjmu, když to ke mně „letělo“ 😊.

Zpíváte od svých pěti let a ve dvanácti jste dokonce založila svou vlastní skupinu Auris, s níž jste natočila dvě CD. Kdo vás vlastně ke zpěvu přivedl?

Rozhodně rodiče. Mám starší sestru, která je také zpěvačka, i když to není její profese. Pořád se doma zpívalo a rodiče zkrátka reagovali na náš talent a maximálně nás podporovali. Založili nám nejprve kapelu Fišle ze dvou sesterských párů a pak už byl Auris, cestování, spousta koncertů, zkušeností a výjimečných setkání. Mimochodem se skupinou Auris jsme natočili mimo jiné CD Koledování s panem Miroslavem Horníčkem. Toho si nesmírně cením.

To není divu, neboť pan Horníček byl opravdu jedinečný...

Vaší doménou byl folk a country, ale pak jste se začala také věnovat jazzu, popu, šansonu a již zmíněnému muzikálu, kterému se věnujete ponejvíce. Čím to?

Snažím se věnovat v první řadě svému synovi 😊. A co se týká hudby, tak ji dobře sloužit v tom, kam mě to vede, nebo kde si myslím, že se tam se mnou nejlíp pojí. Hudba musí být hlavně opravdová. Potom funguje jakýkoliv žánr.

A zpívá si váš syn Oskar někdy s vámi?

Osky má báječné hudební cítění. Hraje na klavír a baví ho hrát s kamarádem, který hraje na kytaru. Jsem ráda, když si můžeme zahrát nějakou skladbu pro čtyři ruce. Zpívá si pořád. Tuším i při vyučování (což má bohužel po mně 😊). Ovšem kam to povede nevím, to je na něm.

Kromě Česka jste také koncertovala v USA, Brazílii a Kanadě. V které z těchto zemí bylo publikum nejvřelejší?

To je těžké takto říct. Mně přišli vřelí všude. Jezdila jsem po těchto zemích, jako hudební doprovod skupině českých skvělých výtvarníků spolupracujících s Galerií La Femme. Repertoár byl víceméně český. Tedy od lidových písniček přes muzikál až po šansony. Edith Piaf byla nejvíce oblíbená v Ekvádoru. Tam z každého druhého antikvariátu zněl buď Aznavour, Piaf nebo nějaká další „Francie“. Píseň La Foule si se mnou místní zpívali, protože v originále je to španělská skladba Que nadie sepa mi sufrir.

Málokdo-ví, že také držíte prvenství jako světově nejmladší představitelka Evity Perónové, kterou jste ztvárnila ve Webberově muzikálu Evita, ve svých dvaceti letech. Byla tato role pro vás tou stěžejní, která vám otevřela cestu dál?

Evita

Byla to rozhodně první velká role a pro mě naprosto zásadní. Režisér Petr Novotný obsadil do role Evity dvě neznámé začínající zpěvačky (ještě s Terezou Sloukovou). Dal nám touto příležitostí úžasnou školu a stále jsem za ni velmi vděčná. Po dvaceti letech jsem se k Evitě vrátila v divadle Studio Dva, kde jsem díky těhotenství mé kolegyně a přítelkyně Moniky Absolonové mohla odehrát ještě dvě krásné sezóny. Mohla jsem se tak nějak v klidu rozloučit s touto kapitolou.

Je o vás také známo, že velmi ráda koncertujete s mladými a nadějnými hudebníky. Jak se vám zpívalo za doprovodu akordeonisty Viktora Stockera, kterému se přezdívá Mozart z Vysočiny?

Pro mě je hodně důležité věnovat se dětem a rozvíjet v nich touhu a radost z hudby. Hudba je dar, který nás kultivuje a vlastně ani nezáleží, jestli hudbu děti tvoří nebo jí umí jen naslouchat. K tomu je třeba děti vychovávat. Bez kultury ztrácíme smysl pro krásno a duchovní rozměr, tedy velkou důležitou součást osobnosti a o to je třeba pečovat už od dětství. Viktor je jeden z výjimečných talentů, který svou hudbou, pílí a talentem oslňuje. Myslím, že má před sebou krásné roky strávené ve společnosti hudby. Věřím, že bude inspirovat a motivovat i další.

Vaše koncerty a vystoupení jsou založeny na nestandardních aranžích francouzských a českých šansonů. Znamená to tedy, že ráda překvapujete své fanoušky?

Nové aranže jsou přirozeně dané dobou, naším hudebním cítěním v dnešní době a taky osobností každého člena kapely. Každý má svůj styl instrumentace i rytmického cítění. Někdy aranžuje skladbu jen jeden hudebník, jindy jde o společnou práci. A je pravda, že někdy asi můžeme překvapit. To ale asi není cílem, nějak ohromit. Spíše ukázat, jak jinak lze také nějakou skladbu uchopit.

Mimo muzikálů a koncertování, se také věnujete i charitativní činnosti. Můžete ji našim čtenářům přiblížit?

Jsem jednou z patronek nadačního fondu Slunce pro všechny, a to už hodně let. Před pár lety jsem začala též spolupracovat s neziskovou organizací Pontis, která pečuje o seniory. Občas ještě během roku přidám nějaký koncert navíc. Je to pro mě přirozené poukazovat na oblasti, které nejsou v popředí, kde je třeba pomoct. Během covidu spousta sociálních otázek šla úplně stranou, ale pečovatelé těchto organizací stejně museli pracovat na 100%. Jen je na ně stále méně peněz a je pro ně společensky stále těžší nacházet sponzory. Jakákoliv pomoc i ta naše malá je nezbytná.

Vaše CD, z nichž vybírám Pocta Edith Piaf či Rendez – vous jsou nazpívána ve francouzštině. Za jak dlouho jste zvládla náročnou francouzskou výslovnost?

Vždyť já se stále učím. Nejsem žádný specialista na francouzštinu. Jen jedna malá milovnice francouzské hudby, která jí dál šíří do světa, aby neusnula 😊.

To jste řekla krásně...

Můžete našim čtenářům přiblížit, na jakém dalším zajímavém projektu, ať již hudebním nebo muzikálovém pracujete v současné době?

Působím už hodně let v muzikálovém divadle Broadway, kde jsem měla příležitost účinkovat v mnoha muzikálech. Nyní zkoušíme nový titul Okno mé lásky, který stojí na písních slavné kapely Olympic. Zároveň dokončujeme nové česko-francouzské CD, které bychom na podzim rádi pokřtili s kapelou na Malé scéně Studia Dva, kde máme svou scénu a svůj recitál Pocta Edith Piaf. No a také bych ráda úspěšně dokončila studia na vysoké škole!

Tak to budeme držet palce…

Děkuji za rozhovor.


0
Vytisknout
1645

Diskuse

Obsah vydání | 11. 8. 2022