Svět ve znamení geopolitického zápasu mezi USA a Čínou

Nacházíme se v situaci podobné té, která předcházela první světové válce?

22. 12. 2022 / Daniel Veselý

čas čtení 4 minuty

V tuto chvíli to vypadá, že konflikt na Ukrajině jen tak neskončí, neboť ani jedna ze zainteresovaných aktérů nemá vůli jej ukončit. Takže i příští rok bude patrně poznamenán ukrajinskou tragédií, jež má dopady prakticky na celý svět. Kdyby mělo být dosaženo alespoň příměří ve chvíli, kdy zoufalí Ukrajinci trpí zimou kvůli ruským náletům na energetickou infrastrukturu, musely by znepřátelené strany dospět k nelehkému kompromisu.

Souběžně se pomalu, ale jistě mění geopolitická mapa světa, přičemž někteří pozorovatelé přirovnávají nynější globální dynamický proces k situaci před první světovou válkou, kdy animozita a soupeření velmocenských bloků vedly k nejstrašlivějšímu konfliktu, který do té doby lidstvo zažilo. 

V současnosti slábne moc Spojených států udržovat v chodu svět jimi diktovaného „řádu založeného na pravidlech“ (mimo servilní Evropu). Jejich primární globální rival – Čína – se sbližuje s tradičními spojenci USA, Peking s nimi uzavírá strategické partnerství, prohlubuje ekonomické vazby a daří se mu v doménách, kde dlouhodobě dominovaly Spojené státy. Je naprosto přirozené, že se Bílý dům nechce vzdát pozice globálního hegemona; nicméně jeho tažení proti Číně se neobejde bez zásadních rizik.

Bidenova administrativa prakticky navázala na Trumpovu protičínskou agendu a ekonomickou politiku proti Pekingu. Bidenův Bílý dům kupříkladu ponechal v platnosti Trumpova cla uvalená na čínské zboží za 350 miliard dolarů, a to navzdory silnému odporu americké obchodní komunity. Snahy Bidenova kabinetu připravit Čínu o přístup k technologiím na výrobu čipů, jejichž využití je v éře umělé inteligence naprosto klíčové, jsou realizovány prostřednictvím nedávno zavedených omezení ohledně prodeje polovodičových technologií do Číny, což se týká jak ekonomické, tak vojenské sféry.

A situace na vojenské frontě není o nic lepší než na ekonomické; a to poté, co Joe Biden opakovaně prohlásil, že by USA bránily Tchaj-wan, kdyby jej Čína napadla, přestože USA oficiálně i nadále zastávají politiku jedné Číny. Bidenova vláda rovněž schválila prodej zbraní a vojenského materiálu Tchaj-wanu za miliardy dolarů a prohlásila Taipei za klíčového nečlenského spojence NATO, což Peking logicky rozzuřilo. Politické sbližování USA a Tchaj-wanu v nejednom ohledu připomíná námluvy mezi USA/NATO a Kyjevem v letech před ruskou invazí na Ukrajinu. USA ve snaze oslabit Čínu budují alianci „strážných států“ obklopujících Zemi středu, zatímco Peking kvůli Tchaj-wanu chrastí zbraněmi a povážlivě buduje a modernizuje své ozbrojené síly. Člověk nemusí být soudným politickým analytikem, aby chápal ohromná rizika vyplývající z prohlubujícího se konfliktu mezi slábnoucím a nastupujícím hegemonem.

Žel, Spojené státy pod Bidenovým vedením aplikují škodlivou ekonomickou politickou agendu také vůči svým domnělým spojencům v Evropě. Bidenův zákon na snížení inflace zahrnuje 369 miliard dolarů na klimatické a energetické účely, včetně daňových úlev pro výrobce elektromobilů v USA, což ohrožuje evropské výrobce elektromobilů, příkladně Volkswagen. V Evropské unii existuje politický konsensus mezi 27 členskými zeměmi, že Bidenův zákon – a obecně americký ekonomický nacionalismus – ohrožuje evropský průmysl. Panuje dokonce podezření, že tato legislativa porušuje „mezinárodní obchodní pravidla“ zavedená ironicky právě Spojenými státy.

Evropa si v rámci západních ekonomických sankcí proti Kremlu zavřela dveře před ruským trhem a surovinami, a je Spojenými státy tlačena do konfrontace s Čínou, což je cesta k ekonomickému úpadku, jak mezi jinými konstatuje bývalý seniorní operativec CIA Graham Fuller. Od Evropy izolovaným Ruskem vede čínský ekonomický megaprojekt Pásmo a stezka, přičemž případná neúčast Evropy na něm by starý kontinent ekonomicky dost poškodila, dodává Fuller. Užší spolupráce mezi Čínou, disponující obrovskou pracovní silou a kapitálem, a Ruskem, bohatým na suroviny, jež byla zahájena těsně před ruskou invazí na Ukrajinu, bude do budoucna jistě pokračovat.

Je poměrně ilustrativní a zároveň paradoxní, že se proti americké politické strategii ochromující ekonomický vývoj Evropy vymezují vesměs přední eurobyrokrati, a nikoliv obyvatelé jednotlivých evropských zemí, z nichž mnozí trpí v důsledku přemrštěných cen energií a potravin, vysoké inflace a rostoucího sociálního konfliktu.

Zjevně dochází k mocenským otřesům a ke geopolitickým přím a zápasům velmocí a mocenských bloků – podobně jako v letech předcházejících první světové válce – kdy situace se tomu či onomu aktérovi může vymknout z ruky a nakonec dospějeme ke konfliktu, který lidstvo do té doby nezažilo.

 

 

-4
Vytisknout
9006

Diskuse

Obsah vydání | 27. 12. 2022