Rusko uznalo potřebu vleklé války. Co to znamená?

23. 12. 2022

čas čtení 9 minut
Vladimir Putin nyní uznal, že Rusko vede na Ukrajině vleklou válku. Prohlásil také, že v dohledné době nedojde k další mobilizaci, a zopakoval, že ruská strategie je "obranná odvetná strategie" a že to naznačuje, že nebudou použity žádné jaderné zbraně, napsal Stephen Blank.

I když poznámky o jaderných zbraních měly být v zahraničí přijaty s vděkem, Putin 8. prosince veřejně přemítal o jejich preventivním použití proti USA a NATO. Jinými slovy, vrátil se k jaderným hrozbám navzdory tlaku Číny, Indie a Západu, aby se takových hrozeb zřekl. Vzhledem k tomu, že Putin nedávno také řekl, že lze věřit pouze jemu, a jeho pověst prolhaného politika je již dávno nesporně potvrzena, zůstáváme opět v pozici, kdy věštíme z kávové sedliny. Například se široce věří, že vyhlášení "žádná nová mobilizace" mělo za cíl zmírnit domácí, ne-li zahraniční obavy právě z takové mobilizace. Ale jsou to skutečně tyto závěry, k nimž bychom měli dospět v důsledku Putinových poznámek?

Za prvé, navzdory Putinovým poznámkám ruští představitelé stále provádějí mobilizační operace. To naznačuje, že i když se Putin možná snažil uklidnit domácí mínění, zejména v důsledku ukrajinských bezpilotních útoků na ruské letecké a námořní základny, ve skutečnosti připravuje cestu, jak nejen vést vleklou válku. ale také jak zajistit svou nezpochybnitelnou domácí autoritu proti výzvám kritizujícím nekompetentní vedení. Musíme pochopit, že zatímco Putin může nebo nemusí vyvolat další mobilizaci několika set tisíc mužů, nemůžeme pochybovat o tom, že zpřísňuje kontrolu a posouvá Rusko totalitnějším směrem se stále zpřísňujícími se omezeními ohledně kultury, vzdělání a mobilizace ekonomiky pro účely války. Taťána Stanovaja, ostrá analytička ruské politiky, tvrdí, že Putin opravdu buduje vojenskou diktaturu.

Podobně prozatím byla jaderná karta evidentně vyňata z Putinovy ruky kombinací čínsko-indického odmítnutí, odstrašování USA/NATO, ukrajinského odporu a ruské vojenské neschopnosti. Jeho výroky ale neznamenají, že s těmito zbraněmi nezaútočí jako první, pokud to bude považovat za nutné nebo uvěří, že mu to projde. Zdá se, že je tomu přesně naopak, jak naznačují jeho poznámky o preventivních úderech. Jak řekl na začátku prosince: "Pokud jde o myšlenku, že Rusko by takové zbraně za žádných okolností nepoužilo jako první, pak to znamená, že ani my bychom nemohli být druzí, kdo je použije – protože možnost tak učinit v případ útoku na naše území by byla velmi omezená."

Toto prohlášení jasně naznačuje přání, pokud ne doktrinální sankce prvního použití jaderných zbraní. Ať už jsou jeho záměry jakékoli, jeho zdánlivá "jaderná zdrženlivost" nemůže zakrýt skutečnost, že Putin neustále eskaluje válku nejadernými způsoby, například systematickým pokusem zničit ukrajinskou infrastrukturu. Navíc Putin v těchto poznámkách zdůvodnil válku ruské veřejnosti tím, že Rusko získalo "nová území", tedy čtyři ukrajinské provincie, které anektovalo. Stejně tak se opět přirovnal k Petru Velikému jako rozšiřovatel ruských území, např. Azovského moře. Putinův mluvčí Dmitrij Peskov skutečně poznamenal, že Rusko má stále co dělat, aby dokončilo "osvobození" území zabraných Ukrajině a nyní připojených k Rusku.

Tento projev tedy také signalizoval, že Putin nadále zůstává bez zájmu o vyjednávání, navzdory zjevně rostoucímu přílivu západních článků obhajujících jednání. Tento postoj také potvrzuje poznámky prezidenta Bidena a ministra zahraničí Blinkena, že Putin není ochoten vyjednávat. Putin očividně i nadále věří, že může zvítězit tím, že bude pokračovat v drcení ukrajinské infrastruktury, hrát energetickou kartou, rozdmýchávat krize na globálním Jihu – nová orientace ruské zahraniční politiky – a intenzivnějším úsilím o rozvrácení evropských vlád. V rámci tohoto programu bychom také měli očekávat zintenzivnění všech forem kybernetické a/nebo informační války zaměřené na Západ, protože pro Moskvu jsou tyto dva fenomény pouze dvěma stranami téže mince.

Jinými slovy, Putinovo uznání dlouhé války není něčím, z čeho bychom mohli čerpat nějakou útěchu nebo pocit, že dospěl k nějakému přijetí reality. Ředitelka Národní zpravodajské služby Avril Hainesová právě prohlásila, že si není jistá, zda Putin dostává o válce zcela přesné informace. Putin však tím, že uznal, že jde o vleklou válku, pokud vůbec něco, jedině potvrdil, že jeho cíle se nezměnily. Že stále trvá na vyjednávání podmínek, které jsou naprosto nepřijatelné nejen pro Ukrajinu, ale pro Západ jako celek, a že v rámci konvenční války bude pokračovat v hledání způsobů, jak tuto válku eskalovat. Peskov skutečně zopakoval, že absurdní předstírání denacifikace Ukrajiny, tedy změna režimu, je stále cílem Moskvy. Jak uvádí Institut pro studium války, Putinovo vzývání ruských imperiálních dějin 7. prosince a jeho nedávné poznámky týkající se role Ruska jako jediné "záruky ukrajinské suverenity" jsou dalšími indikátory toho, že Kreml nastavuje podmínky pro zdlouhavou válku zaměřené na zničení ukrajinské suverenity. Záměrně nekonzistentní sdělení Kremlu je součástí vytrvalé informační operace, jejímž cílem je svést Západ, aby přinutil Kyjiv vyjednávat a nabízet preventivní ústupky.

Proto také Putinovo uznání vleklé války zvyšuje tlak na Západ. Má-li Ukrajina zvítězit a tím postavit evropskou a mezinárodní bezpečnost na pevnější dlouhodobé základy, musí Západ nadále poskytovat dlouhodobou a vydatnou ekonomickou, politickou a vojenskou podporu Ukrajině, dokud nezíská rozhodné a nezpochybnitelné vítězství. To znamená posílení logistické podpory pro ukrajinskou poničenou infrastrukturu, ekonomiku, dodávky energií a zbraní, jako je protivzdušná obrana, letadla a prolomení blokády Černého moře.

Stejně tak by mělo být jasné, že záplava možná dobře míněných, ale zavádějících výzev k jednání s Ruskem nemá oporu v realitě, protože Putin je stále fixován na zničení Ukrajiny jako politické entity. Navzdory mnoha západním výzvám k vyjednávání se Putinovy podmínky nezměnily a zřetelně věří, že je může vnutit organizováním zesílených multidoménových tlaků na Západ a Ukrajinu. To by nás nemělo překvapovat, protože je to v souladu se vším, co Putin dělal od doby, kdy se rozhodl napadnout Ukrajinu. Jak před časem poznamenal The Economist, je eskalace jeho modus operandi - a to se nezměnilo.

Všichni analytici, kteří volají po jednání nebo trvají na Putinově kalkulující a racionální povaze, proto musí pochopit, že Putin podrobil celé Rusko posedlosti, která také vyžaduje, aby se mu Ukrajina podřídila, jen aby si zachoval svou moc. Ústup nebo dokonce vyjednávání jsou proto pro Putina nemyslitelné. To také znamená, že západní komentátoři by se měli vyvarovat spekulací o rozpadu Ruska nebo o fantazijních nápadech, které jsou mimo západní možnosti, jako je řízení úpadku Ruska. Místo toho musíme vyvodit patřičné závěry z reality, která je před námi, a připravit se na své povinnosti, jako je zajistit, aby Ukrajina vyhrála válku. Jakmile k tomu dojde, mohou se otevřít další možnosti, ale toto zůstává naléhavou prioritou.

Ale kromě pomoci Ukrajině k vítězství a posílení našich aliancí je stejně nutné, aby Západ podnikl naléhavé kroky k tomu, aby si dal ekonomicky do pořádku vlastní domácnost, např. překonáním závislosti na ruské energii. Zároveň musí posílit svou přítomnost, pozornost a odolnost zemí třetího světa v Latinské Americe, Africe a Asii, aby připravila Rusko o hospodářsko-politickou podporu, o níž počítá, že nakonec převáží.

Proto, pokud jsme k sobě upřímní, musíme připustit, že ani Putin, ani historie nám nedávají jinou alternativu kromě vítězství Ukrajiny, posílení našich aliancí a naší schopnosti spolupracovat s dalšími globálními partnery. Nedávné Putinovo uznání pravděpodobné dlouhdobosti této války neznamená, že by Rusko lépe odpovídalo našemu chápání reality. Tyto a následné poznámky spíše odhalují bojovného diktátora, který se drží svých imperiálních a autokratických bludů a posedlosti, který má v úmyslu vzít Rusko s sebou na cestu zkázy. A nemáme ten luxus být pouhými přihlížejícími tohoto dramatu.

Zdroj v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4321

Diskuse

Obsah vydání | 27. 12. 2022