Když ještě USA sázely na "ruský zázrak"

15. 2. 2023

čas čtení 7 minut
Často se tvrdí, že USA byly po rozpadu Sovětského svazu arogantní a zaujaté vůči Rusku – to prý dokonce položilo základy pro kremelskou agresi. Nyní odtajněné dokumenty z roku 1990 vykreslují velmi odlišný obrázek, upozorňuje Martin Klemrath.

Od začátku ruské agresivní války proti Ukrajině někteří komentátoři opět šíří názor, že Západ nese určitý druh historické "spoluviny" za agresivní kurz Kremlu. Po skončení studené války se prý Rusku nikdo nepřiblížil; zejména USA jako vedoucí mocnost na tom měly malý zájem a tuto otázku zanedbaly.

Na konci prosince 2021 – ruské nasazení na ukrajinských hranicích již bylo v plném proudu – bývalý sovětský prezident Michail Gorbačov obvinil USA, že se krátce po rozpadu SSSR chovaly "arogantně a pokrytecky".

Dokumenty amerického ministerstva zahraničí, které byly nedávno odtajněny, však vykreslují velmi odlišný obrázek. Národní bezpečnostní archiv, instituce Univerzity George Washingtona, ji nyní zveřejnila. Kromě existujících pamětí účastníků dokumenty ilustrují, že na počátku roku 1990 existovala v USA vůle pomoci Rusku a angažovat se.

Pro amerického prezidenta Billa Clintona (v úřadu od ledna 1993 do ledna 2001) byla tato otázka důležitou prioritou. Věřil, že má jedinečnou příležitost: pomoci Rusku stát se demokratickým, tržně orientovaným státem.

Clinton a jeho tým si byli vědomi nebezpečí situace. Ve třech bývalých sovětských republikách existoval obrovský arzenál jaderných zbraní, ruská ekonomika byla v rychlém úpadku a rostlo napětí mezi prezidentem Borisem Jelcinem a ruským parlamentem.

Ještě předtím, než se Clinton ujal úřadu amerického prezidenta, se zajímal o vývoj Ruska. Během volební kampaně volal po větší ekonomické pomoci a kritizoval, že stále úřadující administrativa George H. W. Bushe sleduje příliš váhavý kurz.

V projevu k Asociaci zahraniční politiky v New Yorku 1. dubna 1992 o tom Clinton hovořil. Krátce předtím Richard Nixon, bývalý prezident a Republikán stejně jako Bush, také poslal úřadujícímu prezidentovi tajné memorandum. V něm zdůraznil, že pomoc Rusku a bývalým komunistickým státům není pouhou charitou, protože "to, co nám pomáhá v zahraničí, nám pomáhá doma". Je třeba zabránit nebezpečnému a nákladnému scénáři, kdy bude Jelcin nahrazen "novým agresivním nacionalistou". Bushova administrativa pak oznámila balík pomoci, který byl realizován jen částečně.

V červnu 1992 se demokratický prezidentský kandidát Clinton poprvé setkal s Jelcinem ve Washingtonu. Jak Clinton později napsal ve své autobiografii, ruského vůdce – jehož odvahu během pokusu o převrat v roce 1991 velmi obdivoval – považoval za "zdvořilého a přátelského, ale poněkud poučujícího". Přesto si ho Clinton okamžitě oblíbil a učinil z Ruska nejvyšší prioritu své zahraniční politiky.

"Nebezpečí ozbrojeného konfliktu"

Clintonova kampaň se zaměřovala na domácí politiku, zejména na ekonomiku (s legendárním sloganem "Je to ekonomika, hlupáku!"). Rusko však zůstalo vysoko na pořadu jednání i po nástupu do úřadu v lednu 1993. Bushův odcházející ministr zahraničí Lawrence Eagleburger zanechal svému nástupci v Clintonově administrativě Warrenu Christopherovi memorandum, v němž popsal úspěch ruských reforem jako "klíčový faktor míru a bezpečnosti v Eurasii". Eagleburger vyjádřil obavy z možného šíření zbraní hromadného ničení. Existuje také nebezpečí ozbrojených konfliktů mezi Ruskem a sousedními státy, "přičemž Ukrajina není nejpravděpodobnější, ale určitě nejnebezpečnější možností".

Máme příležitost integrovat reformující se Rusko a Východoevropany do stabilního evropského systému. "Historie nebude soudit Spojené státy dobře, pokud nyní nenabídneme štědrou pomoc," varoval v memorandu, které nyní na základě zákona o svobodě informací zveřejnil Národní bezpečnostní archiv.

Clintonův pozdější vyslanec pro Rusko a náměstek ministra zahraničí Strobe Talbott ve svých pamětech vzpomínal, jak byl Clinton zaujat touto otázkou bezprostředně před svou inaugurací. Odcházející prezident Bush odcestoval 3. ledna 1993 do Moskvy, aby uzavřel odzbrojovací smlouvu "Start II".

Clinton o Rusku intenzivně přemýšlel. Především tu byla jeho ekonomická krize s vysokou inflací a dokonce i nebezpečím hladové zimy. Dva dny po své inauguraci, 22. ledna 1993, telefonoval Jelcinovi; přepis byl nyní zveřejněn. "Jsem odhodlán, že společně můžeme vytvořit americko-ruské partnerství, které bude tak těsné, jak je to jen možné," řekl Clinton. Slíbil "vysokou míru osobní angažovanosti".

Podle Talbotta, který mluví plynně rusky, se však zdálo, že ruský prezident během telefonátu sotva poslouchá; byl opilý a smál se. Clinton, který vyrůstal s alkoholikem jako nevlastním otcem, byl více pobaven než šokován.

Téměř při všech dalších setkáních a rozhovorech s Jelcinem byl podle Talbotta jeho alkoholismus nápadný; to však vztahu s Clintonem nijak neubralo. Rusko vždy zůstávalo osobním Clintonovým zájmem. Ne nadarmo učinil experta Talbotta – bývalého univerzitního přítele a blízkého důvěrníka – poradcem pro Rusko.

Talbott dokonce považoval ruskou transformaci za "nic menšího než zázrak, největší politický zázrak naší doby a jeden z největších v lidských dějinách". Věřil, že pokud bude Rusko úspěšné a podporované, mohlo by mít podobně pozitivní význam jako založení Spojených států, jejich demokratický systém a role ve světě. To je uvedeno v Talbottově brífinku americkému ministru zahraničí Christopherovi z února 1993, který byl nyní zveřejněn, před jeho prvním setkáním s ruským ministrem zahraničí Andrejem Kozyrevem.

Zejména Talbottův dopis ukazuje, že ruská politika Clintonovy éry byla upřímná a čestná, uzavírá Národní bezpečnostní archiv. Vláda měla "dobré úmysly".

"Udělali jsme správnou věc ve správný čas"

Talbottova vize ruského zázraku se však nestala realitou. To bylo zřejmé již ve druhém Clintonově funkčním období, v němž došlo ke sporu o rozšíření NATO na východ. Když se Clinton v září 2022 ohlížel zpět, řekl: "Myslím, že jsme udělali správnou věc ve správný čas. A kdybychom to neudělali, tato krize mohla přijít ještě dříve." Dnes je "více přesvědčen než tehdy", že udělali správnou věc. "Když jsem udělal to, co jsem udělal, nabídl jsem Rusku nejen zvláštní partnerství s NATO, ale také vyhlídky na případné členství v NATO," řekl Clinton.

Nejen kvůli expanzi NATO, ale také kvůli intervenci Západu do války v Kosovu, došlo v roce 1999 k novým konfliktům s Ruskem. V prosinci 1999 Jelcin během návštěvy Číny veřejně ostře odmítl Clintonovy protesty proti druhé ruské čečenské válce. Zpočátku dobré vztahy s Ruskem již měly hluboké trhliny. A s Putinem se Nixonovy obavy z "nového agresivního nacionalisty" v Rusku brzy naplnily.

Celý článek v němčině: ZDE

1
Vytisknout
4009

Diskuse

Obsah vydání | 20. 2. 2023