15. 2. 2023
Vzhledem k tomu, že ruská invaze na Ukrajinu vstupuje do druhého roku, existují nekonečné spekulace nejen o tom, jak by mohla skončit, ale také o tom, jak by měla skončit. Je jasné, že ukrajinský konflikt by mohl pokračovat donekonečna. Problémem Západu je, že čas je pravděpodobně na straně Rusů. Moskva bude moci pokračovat v tlaku na Ukrajinu nejen ohrožením její kritické infrastruktury, ale také zasahováním do jejích dodávek obilí a dalšího vývozu. Rusko může také hrozit většími ekologickými škodami, pokud například dovolí únik radiace z jaderné elektrárny v Záporoží.
K naléhavosti přispívá, že napětí v obranném průmyslu NATO, rostoucí domácí únava z války nebo vyšší priority, jako je odstrašení Číny, by mohly přinutit ukrajinské partnery ke snížení, ne-li ukončení podpory. Pokud by k tomu došlo, soutěž by se stala soutěží ve vytrvalosti, což je soutěž, kterou by Rusko mohlo vyhrát.
Je tedy na čase hovořit o tom, jak by mohla vypadat spravedlivá dohoda. Určení těchto specifik vyžaduje zodpovězení tří otázek: 1) Měla by Ukrajina revidovat své vojenské cíle tak, aby bylo urovnání pravděpodobnější?; 2) V jakém okamžiku je Spojeným státům a NATO dovoleno snížit nebo ukončit pomoc, i když nedojde ke spravedlivému urovnání?; 3) v jakém okamžiku je Spojeným státům a NATO dovoleno eskalovat, aby přinesly rychlejší – a spravedlivější – ukončení konfliktu?
Správným cílem spravedlivé války je lepší mírový stav, který vyžaduje přinejmenším obhájení práv oběti agrese. Aby agresor zajistil práva napadené strany, musí přinejmenším ukončit nepřátelství, vyměnit válečné zajatce, omluvit se, demilitarizovat alespoň do té míry, že nebude moci obnovit nepřátelství, a být hnán k odpovědnosti za válečné zločiny. Bez splnění těchto minimálních podmínek budou narůstat stížnosti a agresor získá čas na obnovu vojenských schopností a obnovení nepřátelských akcí. Pokud však člověk přijme, že Ukrajina, dokonce i se zahraniční pomocí, neuskuteční svůj cíl obnovit svou plnou suverenitu, pak ani tento minimální standard nemusí být realistický.
Navíc i když jsou cíle Ukrajiny realistické, musí také zvážit náklady na jejich dosažení. Jak Ukrajina osvobozuje další území, ruský prezident Vladimir Putin bude stále zoufalejší. I když nepoužije jaderné zbraně, ruská armáda bude velmi pravděpodobně pokračovat v nerozlišujících útocích proti civilistům a kritické civilní infrastruktuře, aby donutila ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského vyjednávat. Navíc vzhledem k očekávanému odporu ruských a separatistických sil zažijí okupované oblasti také značné destrukce při jakékoli ukrajinské vojenské operaci k jejich osvobození.
Tyto body nenaznačují, že by Ukrajina měla nyní nabídnout vyjednávání o podmínkách. Ukončení války za jakýchkoli podmínek příznivých pro Rusko by pravděpodobně podnítilo budoucí agresi a připravilo půdu pro obnovení nepřátelských akcí, až Rusové uvěří, že se dostatečně zotavili. Když nic jiného, Rusko bude v pozici, kdy bude moci pokračovat v provokování Ukrajiny a Západu, což povede k další nestabilitě.
Tyto body však naznačují, že Ukrajina by měla nejprve zvážit, za jakých podmínek se pokračující boje stanou buď neúčinnými, nebo nepřiměřenými. Za druhé by se měla zamyslet nad tím, jaké podmínky může nabídnout, aby je Rusko přijalo a zároveň nastolilo lepší, ne-li optimální mírový stav. Může to znít jako appeasement, ale nemusí to tak být.
Odpověď na první otázku položenou na začátku – pokud by Ukrajina revidovala své vojenské cíle – je tedy prozatímně "ne". Ale dospět k řešení, které Rusové mohou přijmout, vyžaduje, aby se Moskva dostala do pozice, kdy je pro ni lepší přijmout urovnání a ukončit nepřátelství, než pokračovat v boji. Dostat se do tohoto bodu bude pravděpodobně vyžadovat větší ukrajinský vojenský úspěch, než bude mít jakákoliv diplomatická iniciativa šanci na úspěch.
Aby se Rusové měli lépe, pokud přestanou bojovat, měly by Spojené státy a NATO zvážit řešení bezpečnostních obav, zejména pokud jde o rozšiřování NATO. V minulosti NATO odmítlo poskytnout takové záruky na principu respektování státní suverenity. Avšak vzhledem k nákladům na boj a naléhavosti vyřešení konfliktu se kompromis v této zásadě jeví jako rozumný a snadný. Taková dohoda například nebrání Spojeným státům a NATO poskytnout Ukrajině bezpečnostní záruky, pokud by se nepřátelské akce obnovily. Vedoucí představitelé NATO by také měli pokračovat v úsilí o přijetí Finska a Švédska jako nákladů na zahájení nepřátelských akcí a dát Rusům jasně najevo, že aliance bude pokračovat v rozšiřování a přijme Ukrajinu, pokud Rusko neukončí nepřátelské akce a nevyjedná urovnání.
Odpověď na druhou otázku (tj. v jakém okamžiku mohou Spojené státy a NATO snížit nebo ukončit svou pomoc i bez spravedlivého urovnání) je, že Spojené státy a NATO by měly pokračovat v pomoci Ukrajině, dokud Rusko nebude připraveno jednat o minimálně spravedlivém urovnání. I když boje ustanou, Ukrajina bude muset pokračovat ve zlepšování svých vojenských schopností, aby odradila Rusko od dalšího pokusu. Potíž s touto reakcí samozřejmě spočívá v tom, že ignoruje určité politické a ekonomické skutečnosti. První je, že podpora Ukrajiny zatížila obranný průmysl USA a NATO, který musí výrazně zvýšit produkci kritických materiálů nejen proto, aby udržel Ukrajinu v boji, ale také aby umožnil Západu udržet si svou odstrašující hrozbu proti dalším protivníkům, jako je Čína. Druhým důvodem je, že domácí politika v každé z těchto zemí by mohla vyústit v náhlý konec pomoci. Například ve Spojených státech existuje v Kongresu hnutí za ukončení pomoci a využití těchto fondů ke zlepšení americké ekonomiky. Pokud by se ekonomika zhoršila, bude se tento argument jevit jako přesvědčivější.
Morálně samozřejmou reakcí je, aby západní političtí lídři zůstali rozhodní. Pokud Spojené státy a NATO náhle sníží pomoc do bodu, kdy Ukrajina nebude schopna udržet boj, vina za výslednou nespravedlnost bude částečně ležet na nich. Aby se Spojené státy a NATO vyhnuly dosažení bodu, kdy pomoc Ukrajině již nebude politicky životaschopná, měly by zvážit, kolik pomoci by poskytly, aby se vyhnuly ukrajinské porážce, a poskytnout ji nyní, spíše než ji poskytovat po částech v reakci na ruské úspěchy. Zatímco Spojené státy a Německo nedávno oznámily svůj záměr poskytnout moderní bojové tanky a lepší systémy protivzdušné obrany, tato pomoc přichází rok po začátku války a její účinky budou nějakou dobu trvat, než se projeví, protože ukrajinské obsluhy budou muset být vyškoleny na nové vybavení.
I když zpočátku mohlo mít jistý etický smysl omezit pomoc Ukrajině, aby se zabránilo eskalaci, už tomu tak není. Je-li čas na ruské straně, je poskytování pomoci v reakci na ruské úspěchy receptem na neúspěch. Tento bod neznamená dát Ukrajincům bianco šek nebo podkopat nutnost kontrolovat eskalaci. Naznačuje však, že má smysl poskytnout nyní veškerou pomoc, kterou by člověk nakonec poskytl později, pokud by se situace obrátila více v ruský prospěch.
Tento bod přirozeně navazuje na třetí otázku týkající se eskalace ze strany Spojených států a NATO s cílem přinést rychlejší ukončení konfliktu. To samozřejmě zvyšuje pravděpodobnost přímého konfliktu mezi Ruskem a silami NATO. Jednostranná eskalace ze strany Spojených států a NATO navíc nahraje Putinovu narativu o NATO jako bezpečnostní hrozbě, což posílí jeho pozici doma a ztíží jeho mezinárodní izolaci.
Vzhledem k tomu, že Rusko eskaluje, stejně jako to udělalo s útoky na civilisty, Spojené státy a NATO by měly najít způsoby, jak zvýšit náklady pro Rusko, stejně jako pomoc Ukrajině, aby omezily dopady této eskalace. To podtrhne odhodlání Západu a zároveň podkope ruský narativ a jeho schopnost budovat mezinárodní podporu.
Při zvažování, co by měl člověk dělat, si musí nejprve ujasnit, co se stane, když neudělá nic. Při současné úrovni pomoci a ukrajinských vojenských schopností konflikt pravděpodobně zamrzne. Takové zmrazení zvýhodňuje Rusy, kteří budou i nadále ohrožovat Ukrajinu, zatímco budou konsolidovat své zisky na východě, čímž se jejich anexe stane hotovou věcí. Na druhé straně dát Rusku východisko nemusí nutně znamenat vzdát se ospravedlnění ukrajinského práva nebo požadavků na lepší mírový stav. Znamená to jen najít jiné způsoby, jak je prosadit. Etika ukončení konfliktu, jak je zde popsána, tedy naznačuje následující cestu ke spravedlivému ukončení konfliktu.
Za prvé, Ukrajina by měla pokračovat v boji a Spojené státy a NATO by měly pokračovat v poskytování pomoci, dokud jsou vojenské cíle Ukrajiny uskutečnitelné a prostředky k jejich dosažení přiměřené.
Za druhé, dokud Rusko nevrátí okupovaná ukrajinské území, Spojené státy a NATO by měly pokračovat v uvalování sankcí a dalších nákladů, aby motivovaly ke smysluplné účasti na jednáních.
Za třetí, aby se zajistilo, že Rusko nebude schopno využít žádné přestávky, kterou zmrazený konflikt dovolí, Spojené státy a NATO by měly pokračovat ve vojenské spolupráci s Ukrajinou, aby se zlepšila její schopnost bránit se v budoucnu. Spojené státy a NATO by také měly zvážit, zda Zelenskému nabídnout bezpečnostní záruky, o které požádal, aby dále odradil budoucí ruskou agresi.
Za čtvrté, Spojené státy a NATO by se měly zabývat bezpečnostními obavami Ruska, aniž by uznaly nelegitimní nároky Ruska na ukrajinské území.
Za páté, Spojené státy a NATO by neměly rušit sankce, dokud Rusko neodškodní Ukrajinu za destrukci, kterou způsobilo, a nepožene vojáky, kteří spáchali válečné zločiny, stejně jako jejich vůdce, k odpovědnosti. I když může existovat určitý prostor pro vyjednávání o tom, zda k této odpovědnosti dochází u domácích nebo mezinárodních soudů, jakýkoli výsledek, který tyto zločiny zmírní nebo ignoruje, by měl být dostatečným ospravedlněním pro pokračující sankce a izolaci.
Za šesté, pokud by se změnily domácí podmínky v Rusku a Rusko by souhlasilo s minimálně spravedlivým urovnáním, Spojené státy by měly zvážit mírnější přístup a nejen zrušit sankce, ale také pomoci Rusku zlepšit jeho ekonomické podmínky a obnovit jeho vztahy s mezinárodním společenstvím.
Prosazování těchto opatření pravděpodobně Putina k jednání nepřesvědčí. Vzhledem k realitě této války však tato opatření ospravedlňují práva Ukrajinců, i kdyby neexistovala vojenská kapacita k jejich úplnému obnovení. Navíc poskytují alternativu k boji, která ponechává Rusko v pozici, kdy je jeho schopnost nadále provokovat své sousedy výrazně snížena. Zda ve střednědobém až dlouhodobém horizontu tyto podmínky povedou k pádu ruské vlády nebo ke zvýšení ruské odolnosti, je těžké říci. Ale ať tak či onak, měly by učinit Ukrajinu bezpečnější a zároveň umístit Spojené státy a NATO do lepší pozice pro řešení buď ruského kolapsu, nebo pokračujících provokací a agrese.
Celý článek v angličtině: ZDE
Diskuse