Omezená podpora Západu Ukrajině neobstojí
1. 3. 2023
V prvních 12 měsících války na Ukrajině byly odsouzení Ruska a rétorická podpora Kyjeva vládami Evropy a USA intenzivní a do značné míry jednomyslné. Ekonomické údaje však vypovídají o něčem jiném. Posuzována podle současného potenciálu a historických standardů vypadá válka jako cvičení ve vypočítavé zdrženlivosti.
To nemusí být nutně známkou strategického selhání. Ačkoliv se může zdát, že morální síla války vyžaduje absolutní odhodlání, totální válka je snem fašistů nebo revolucionářů. Pro nás ostatní by totální válka měla být absolutní noční můrou. Válka, která nepředpokládá svržení veškerého řádu, musí zahrnovat zvážení prostředků a cílů, nákladů a přínosů, dokonce i tváří v tvář smrti. A to platí jak pro bojovníky, tak pro jejich spojence.
V roce 2022 Ukrajina utrpěla katastrofální pokles své ekonomiky asi o třetinu, a přesto zahájila válečné úsilí ve výši asi 35 % hrubého domácího produktu. To je úsilí srovnatelné s úsilím ve světových válkách 20. století. Hrozí, že uvrhne Ukrajinu do inflační katastrofy a ponechá ji silně závislou na zahraniční pomoci. Ale i pro Ukrajinu, stejně jako pro bojovníky 20. století, existují limity. K dnešnímu dni Ukrajina bojuje válku hlavně s dobrovolníky. Nucená hromadná branná povinnost je držena v záloze. Ruský plyn nadále proudí do Evropy ukrajinskými plynovody. To jsou kompromisy, které učiníte, pokud chcete udržet domácí frontu a dobré vztahy s evropskými přáteli.
Pod tlakem je i Rusko. Navzdory západním sankcím však její ekonomika v roce 2022 klesla pouze o 2 % a očekává se, že se letos vzpamatuje. Vojensko-průmyslový komplex pracuje nepřetržitě, ale pro většinu Rusů každodenní život pokračuje.
Pokud jde o širší svět, Čína je ve své podpoře Ruska extrémně opatrná. A i když Evropa a Amerika jsou rétoricky jednotné, soudě podle historických měřítek, jejich pomoc Ukrajině je velmi skromná. Nejnovější údaje Kielského institutu pro světovou ekonomiku hovoří neúprosně.
Za posledních 12 měsíců USA vynaložily 0,21 % HDP na vojenskou podporu Ukrajiny. To je o něco méně, než kolik utratily za průměrný rok za nešťastnou intervenci v Afghánistánu. V Iráku byly výdaje třikrát vyšší. Korejská válka stála USA třináctkrát tolik. Půjčka a pronájem pro britské impérium ve druhé světové válce byla v poměru k patnáctkrát vyšší.
Chcete-li vidět, že Evropané dělají více, stačí se vrátit do roku 1991. Na podporu Američany vedené operace na vyhnání Saddáma Husajna z ropných polí Kuvajtu poskytlo Německo třikrát více, než nabízí Ukrajině v bilaterální pomoci.
Cynik by ze strachu z eskalace ze strany režimu Vladimira Putina dospěl k závěru, že nevysloveným cílem Západu není jen zabránit ruskému vítězství, ale také vyhnout se rozhodujícímu ukrajinskému úspěchu. Je-li to pravda, je to v příkrém rozporu s americkou a evropskou veřejnou rétorikou. Předpokládat to je nejen nechutné, ale vyvolává to otázku, zda skutečně připisujeme západním lídrům strategickou potřebu rozmisťovat zdroje v takto odměřených dávkách. Zkušenosti z Iráku a Afghánistánu tomu sotva nasvědčují. Což naznačuje jinou, střízlivou interpretaci.
Západní vlády mohou upřímně podporovat ukrajinské vítězství, ale nedaří se jim sladit prostředky a cíle. Svou roli hrají výhrady ke konkrétním zbraňovým systémům a limitům západních zásob. Ani jeden z těchto faktorů by však neměl bránit volnějšímu toku peněz. Spíše než strategické námitky nebo principiální politická opozice je to samolibost, nedostatek představivosti, úzkoprsé rozpočtové myšlení a procedurální tahanice, co vráží klín mezi záměr a činy.
Pro Západ je tato interpretace ještě méně lichotivá než cynický pohled. Kyjev a jeho stoupenci ji preferují, protože v sobě vzbuzuje naději, že svým neustálým lobbováním nakonec přesvědčí Západ, aby dostál svým slibům. Ale co když i to je klam?
Není propast mezi rétorikou Západu a jeho postojem k Ukrajině až příliš zřejmá? Úctyhodné vlády po celém světě se hlásí k ušlechtilým cílům v oblasti globálního očkování proti COVIDu-19, udržitelného rozvoje a suverenity Ukrajiny, ale zdráhají se poskytnout prostředky, i když to zahrnuje malé zlomky HDP a potenciálně obrovskou míru návratnosti. Naproti tomu tytéž vlády hromadí obrovské množství peněz, aby zachránily obchodní zájmy a ochránily své vlastní voliče před šoky, jako byla finanční krize v roce 2008, COVID a vedlejší škody Putinovy invaze.
Po roce války vyniká spíše menší solidarita Západu než tato propast mezi deklarovaným záměrem a skutečným uskutečněním. Nedostatek rozhodné západní podpory znamená, že rovnováha na bojišti a na domácí frontě Ukrajiny zůstává mučivě nejistá. Svými skromnými zásahy západní mocnosti a zejména Evropa ochotně ztrácejí jakoukoli šanci rozhodujícím způsobem ovlivnit události – a to do té míry, že člověk má podezření, že nevěří ve svou schopnost formovat konflikty tak složité a násilné, jako je ten na Ukrajině.
Také jim však chybí odvaha to přiznat. Vyznávají tedy smělé cíle, ale nepřinášejí prostředky. Výsledkem je pokrytectví a impotence v historickém měřítku, kterou jsme si sami způsobili.
Celý článek v angličtině: ZDE
Diskuse