"Anonymové jsou póvl"

21. 3. 2023 / Pavel Veleman

Tato uniklá elektronická korespondence je však trochu jiná. Určitě je ve veřejném zájmu a jedná se o pracovní poštu mezi stále více oslabeným Ing. Viktorem Najmonem (tehdy ještě to byl generální ředitel Úřadu práce ČR), stálé více se podobající starému lvu se svojí smečkou na generálním ředitelství ÚP, kam se však dere mladý, ambiciozní a velmi agresivní Ing. Karel Trpkoš (mladší lev) a postupně při čtení cítíte, jak nabývá na vrchu a starý vůdce smečky rezignuje. Stačí ještě zvýšit platy své věrné tlupě.

A tak sledujeme v té korespodenci stále stejné a tušené boje o plácky vlivu, přeskupování stále stejných skupin a partiček, které tak rdousí tuto zemi a v reálu tak trochu „přírodní, zvířecí zakusování“ ředitele Najmona nastupujícím dominantním samcem jménem Trpkoš. Dnes je již dílo dokonáno, mladý samec již usazen ve svém doupěti, paní Sadílková již nejspíše opět vůdčí samicí ve smečce. V té elektronické poště mne zaujala jedna věta pana Trpkoše, který sděluje bývalému řediteli něco o trestním oznámení na paní Sadílkovou, které dnes bývalý ředitel Najmon tehdy řešíil na popud Policie ČR:

„Ten póvl, kdo podává anonymní udání, o něj bych si ani boty neotřel“. Přemýšlím, co tato věta říká o autorovi. Já bych použil třeba sousloví „kolo neopřel“ nebo neodpověděl na pozdrav, ale věta: „Ani bych si o něj boty neočistil“ – to je významově tak agresivní, ponižující až sadistický termín, který nevědomky hodně říká o autorovi a jeho typologickém nastavení.

Boty si, pane dočasný řediteli generálního ředitelství Úřadu práce Karle Trpkoši totiž otírali o své oběti velitelé a dozorový tým ve vyhlazovacích koncentračních táborech. Bývalý židovský vězeň koncentračního tábora „Auschwitz“ a pro mne asi ve svém přemýšlení asi i nejbolestnější sdělovatel té nejhlubší bolesti všech obětí - spisovatel holokaustu, původně italský chemik Primo Levi (přežili ti horší z nás, ti lepší, statečnější, odvážnější zemřeli hned na začátku tohoto pekla, když se zastali  dětí a žen a byli na místě zastřelení). Ve své poslední knize „Potopení a zachránění“ (poté následoval dobrovolný odchod ze světa, duben 1987) tuším popisuje scénu, jak po ušlapání a ukopání lidských obětí, museli židovští vězni esesákovi slízat boty od krve svých kamarádů. Již proto bych nikdy termín o otření botou o člověka já osobně nepoužil v žádné situaci. Ale chápu, že pan Ing. Trpkoš není čtenářem Prima Leviho.

Tato metafora dvou naprosto rozdílných situací - nám ale ukazuje velmi syrovou pravdu o jeho přístupu k zaměstnancům: Každý odpor zaměstnanců potlačit v samém začátku a hledat vždy zástupné důvody, proč se problémy nezabývat. Opravdu si bývalý vrcholný manažer České spořitelny myslí, že situace na pracovištích Úřadů práce ČR (zde se jednalo o Liberec a Semily) – je natolik demokratická, že zoufalí zaměstnanci volí tento skutečně ponižující (anonymní) způsob popisu každodenního mnohdy velmi rafinovaně praktikovaného bossingu, mobingu a preferování jen loajálních zaměstnanců s radostí? Je pan Karel Trpkoš přesvědčen, že tito pracovníci a pracovnice nezkoušeli vše řešit na poradách, s nadřízenými? Domnívám se, že určitě ano, leč v ten moment jste velmi často označeni jako pracovníci, kteří narušují léta budovaný systém klanové solidarity, manipulace, mlčení o tom opravdu podstatném a nakonec se řeší se jen forma sdělení a nikdy ne obsah (někdy máte moc emoční projev, jindy píšete anonym).

Tyto stmelené party, které sedí desítky let na svých pozicích, propojeny vzájemnými vazbami a hlavně penězi - velmi nerady odcházejí. Jsou schopny své místo udržet skoro celý svůj profesní život a zamezit všem ostatním během dvaceti, třiceti let o pokus změny. Nejprve velká část těchto vedoucích pracovníků přistoupí na spolupráci s politickou mafií, která jim zvýší životní úroveň – všem těm podfinancovaným sociálním pracovníkům, úředníkům -  mírou větší, než je v oboru zvykem. Leč je to takový „Faustův úpis“ a Mefisto nikdy nezapomíná, kdo se mu podepsal. Prakticky na celý další život se tito lidé stávají pragmatiky moci, předstírající klid a profesionalitu, kterou se naučili v mládí právě od těchto mužů a žen. Oni je v mládí naučí, že důležitá je naprostá loajálnost k mocným, poslušnost, mlčení, intriky a dosazování těch správných lidí na důležitá místa. A nejsmutnější je, že se tento „výcvik“ nakonec hodí každému politickému vedení.

Tak si ten dnešní svátek užijme! Ten skutečně patří nám a ne panu Trpkošovi!

Odkaz na článek: Ekonomický deník, 20. 3. 2023 : Chvíle před čistkou na ředitelství úřadu práce. Uniklá komunikace napovídá, co bylo jejím důvodem. Konkretizuje problémy Jurečkovy náměstkyně.