Proč jsem ani letos neoslavoval 17. listopad

26. 11. 2024 / Bohuslav Lokjásek

čas čtení 6 minut

O TÝDEN NAZPÁTEK

> Od: "Jan Čulík"
> Komu: "Bohuslav.Lojkásek"
> Datum: 19.11.2024 00:04
> Předmět: Re: Fwd: Pokyn + Re: Sdělení:
>
Z toho by se asi měl udělat článek.

Vyzván šéfredaktorem Britských listů, vyjadřuji se veřejně k tomu, co se stalo dne 10. června 1945, v den třetího výročí vypálení obce Lidice, píše Bohuslav Lokjásek.

Jako projev vykřikované msty bylo ve frýdeckomísteckém lese Hliník popraveno 10 osob.


Bez příslušejícího soudního rozsudku – a členy Revolučních gard.

Oběťmi bylo 9 místních Němců internovaných v jednom ze 7 sběrných táborů na území města Frýdku-Místku zřízených pro osoby úředně určené k odsunu do Bavor.

Desátou zavražděnou osobou, jako v nějakém Přikázání, byl místní stavitel Čermák odjakživa národnosti české, který ovšem o svých vrazích ledasco z válečných časů věděl.

Jeho mrtvola mezi 9 dalšími už nevypadala tak nápadně...

Nejedná se o nijak veliký počet obětí, vždyť v dnešních časech zahyne v této zemi při dopravních nehodách týdně občas i osob víc.

Před rokem, s příležitostí oslav Velikého Listopadu, jsem přesto písemně oslovil místního primátora návrhem, zdali by nebylo důstojné v roce 2025 v lese Hliník k jubileu 80 let od excesů zřídit tamtěm bez zákona popraveným památník.

Dodnes jsem však na můj dotaz rok žádnou odpověď neobdržel.

Ledy se však aspoň maličko hnuly, neboť z celkového počtu popravených byl díky české národnosti vyňat stavitel Čermák a byl mu úředně udělen jistý stav čestného občanství města Frýdku-Místku, aniž by byly jakkoli veřejně magistrátem podrobněji popsány a zveřejněny okolnosti jeho popravy.

Jako by zemřel doma v posteli.

Kromě této kamuflující maskírovky se ve věci připomenutí nezákonných vražd z léta roku 1945 neudálo po celý rok více nic.

Proto jsem den před letošním výročím památného listopadu obeslal písemně primátora města Frýdku-Místku poznovu.

Jsem přesvědčen, že cena všech všech jubileí se odvíjí od čehosi jako jejich mravního obsahu, který je v nich pro aktuální současníky obsažen.

Pro mne je proto státní svátek halasných oslav návratu demokracie přiřčený k datu 17. listopadu především uvědomováním si čehosi jako občanského mementa, že totiž žádná demokracie neexistuje bez právnosti.

Zde demokracie odbyta.

Proto jsem letos i po pětatřicáté neměl co slavit.

Oslovil jsem tedy opět letošního 16. listopadu téhož frýdeckomísteckého primátora ve věci jakési jakkoli zhmotnělé památky oněch 10 vražd vykonaných příslušníky Revolučních gard před 80 roky.

A tentokrát se ledy hnuly, a na hladiny moře zapomnění vypluly celé ledovce a kry!

Nežli uplynuly 3 dny po odeslání mého vzkazu primátorovi, ozvala se mi jistá funkcionářka oddělení preventivně kriminálních činností frýdeckomístecké městské policie.

Jakoby v nějaké povídce žánru sci-fi, anebo filmů Wese Andersona natáčených v neexistujícím žánru quirk, bylo rázem možno činit v současnosti prevenci minulosti.

Jako by bylo možné úředně bránit čemusi, co se již nevratně dávno stalo!

Znovuoživovat!!!

Jsa veden StB bez jakékoli omluvy tohoto státu jako Nepřátelská osoba 2. kategorie pod úředně přidělenými kryptonymy Spisovatel a Umělec, třebaže veřejně už dobrých 33 let nic nepíši, ihned jsem poučil onu úřední policejní preventistku věcí včera minulých a ještě v časech vzdálenějších, v jakých análech se může setkat s dokumentaci související s oněmi 10 popravami měsíc po válce.

Adresu místního okresního muzea jsem v této zásilce nepoužil – to abych opět nehanobil běžnou zdejší tuzemskou muzejnickou praxi.

Stránku popisující dotyčnou událost a kýmsi vytrženou z úředně oficiální Kroniky města Frýdku-Místku bez jakékoli minulé prevence, již dávno již, před desetiletími, nejsem na její místo schopen vrátit.

Stejně jako se preventivně ocitnout v posledním momentu před vznikem vesmíru.

Pro šéfredaktora Jana Čulíka, který mě k sepsání článku z prostředí jeho britského univerzitního komparatistického profesorského exilu vyzval, mám však jednu novinku – která ovšem bude expandovat do minulosti ihned ihned po jejím dopsání.

Navíc je míněna v žánru quirk, který v prostředí vědy zvané genologie vlastně ani neexistuje, obdobně jako v městské tradici oněch bez soudního výroku 10 poprav, mezi jejichž katy byl i jeden pozdější náměstek ministra československého ministerstva spotřebního průmyslu.

Poněvadž její tabule se sestává už jen ze zbytků a nedopitků, na Těšínsku, známém obzvláště zvláštní mluvou, se hostině navazující druhý den na včerejší svatební obřad říká popravki.

Popravky.

Tento archaický výraz mi odevždy etymologicky připomínal zdrobnělinu slova popravy.

Stejně jako ty rozsvěcované svíčky, kytice a věnce pokládané k čestným hrobům jubilea 17. listopadu mi tímtéž paběrkováním asociují ony waserpolské popravky. A nejenom proto, že nastávají vzápětí po Dušičkách.

Zbytkové hodokvasy slavené úředně uprostřed měsíce listůzrudýchknížekpádů.

A zhruba tutéž dobu 35 let jako halloweeny – oproti nim však pokaždé předstírané coby Svátek demokracie.

Bez dějící se právnosti je související demokratická tradice mrtvá, a navíc leda tak k výsměchu – nehodnotná bez vlivu do budoucnosti.

Obdobně jako oni bez primátorské památky popraveni v červnu 45. roku v místeckém lese Hliník.

Bez práva, z pouhé msty oběti.

Závěrečnou větou zprostředkovávám můj preventivní odhad, že každý stávající primátor zřejmě v nabízejícím se prostředí neprávností rozvažuje kandidovat v nejbližších senátních volbách.

0
Vytisknout
305

Diskuse

Obsah vydání | 26. 11. 2024