„Každou chvíli se bojím, že přijdu o další dítě". Novorozenci umírají zimou ve stanech v Gaze

13. 1. 2025

čas čtení 12 minut

Zatímco vysídlení Palestinci snášejí druhou zimu v provizorních přístřešcích, smrt nejméně šesti kojenců v důsledku vystavení působení škodlivých látek vyvolala u rodičů paniku


Když manželka Yahya Al-Batrana porodila 6. prosince 2024 v nemocnici mučedníků Al-Aksá v Deir Al-Balah zdravá dvojčata, cítil se šťastný. „Porod proběhl dobře a netrpěly žádnými nemocemi,“ vzpomíná. „Dal jsem jim jména Alí a Džuma'a.“

Ačkoli čtyřicetiletý Al-Batran chtěl, aby jeho novorozenci zůstali v nemocničním kojeneckém ústavu, velká přeplněnost zařízení ho donutila přenést je zpět do stanu na pláži, kde se ukrýval se svými rodiči, manželkou a jejich šesti dětmi.

V listopadu 2023 v obavách o bezpečnost svých starých a postižených rodičů uprchl Al-Batran s rodinou ze svého domova v Bejt Lahíji do tábora Al-Maghazi v Deir Al-Balah. Když izraelské síly o deset dní později bombardovaly školu Agentury OSN pro pomoc a práci (UNRWA), kde se ukrývali, a zabily Al-Batranova bratrance, rodina se přestěhovala do Deir Al-Balah, kde je extrémní přelidnění donutilo připojit se k dalším rodinám na pláži.

 

„Žijeme tento těžký život už více než rok a dva měsíce,“ řekl Al-Batran v rozhovoru pro server +972. Jeho prosby k humanitárním institucím, aby mu poskytly lepší stan - nebo cokoli, co by jeho děti ochránilo před chladem - zůstaly bez odezvy.

Po návratu do stanu s novorozenci začaly silné deště. Brzy byl Al-Batranův stan zaplaven vodou, takže jeho děti neměly čím zahřát. „Když jsem se 28. prosince ráno probudil, zjistil jsem, že [Juma'a] zemřel na chlad; zastavilo se mu srdce,“ vzpomíná.

'Ali, Juma'aův bratr, sotva přežil. V současné době je ošetřován v nemocniční ošetřovně, ale lékaři varovali Al-Batran, že jeho stav je kritický a může každou chvíli zemřít. 

„Každou chvíli se bojím, že přijdu o další ze svých dětí, stojím před nimi bezmocný,“ naříká Al-Batran. „Stan uráží lidskou důstojnost a svět tváří v tvář této urážce mlčí.“ 

Žádné přístřeší ani jídlo

Zatímco Izrael pokračuje ve své kampani etnických čistek v severní části Gazy, 2,3 milionu Palestinců soustředěných v centrální a jižní části pásma se zoufale snaží přežít krutou zimu v provizorních přístřešcích a stanech. 

V prosinci a lednu mohou průměrné nízké teploty v Gaze klesnout až na 9 stupňů Celsia, což je doprovázeno silným větrem a prudkými dešti. V těchto podmínkách jsou palestinští rodiče v neustálé úzkosti, že jejich děti zemřou na zimní nemoci a podchlazení.

Podle Dr. Ahmeda Al-Farry, vedoucího pediatrického a porodnického oddělení nemocnice Nasser v Khan Younis, zemřelo v této zimě na následky extrémních mrazů kromě Juma'a Al-Batrana nejméně pět novorozenců a kojenců: Seela Al-Faseeh, 14 dní; Youssef Kloub, 35 dní; Aisha Al-Qassas, 21 dní; 'Ali Saqr, 23 dní; a 'Ali Azzam, 4 dny. Kromě toho zemřeli dva dospělí na následky podchlazení: Ahmad Al-Zaharneh, 33 let, který pracoval jako zdravotník v Evropské nemocnici v Khan Younis, a Afaf Al-Khatib, 55 let, který trpěl chronickým onemocněním. Všechny oběti zemřely ve stanech na pláži, buď v Al-Mawasi, nebo v Deir Al-Balah.

Jagan Chapagain, generální tajemník Mezinárodní federace společností Červeného kříže a Červeného půlměsíce, zdůraznil nebezpečí, které hrozí palestinským dětem žijícím v zimě ve stanových táborech v Gaze bez řádného přístřeší a jídla. „Naléhavě opakuji svou výzvu, aby byl humanitárním pracovníkům umožněn bezpečný a neomezený přístup, aby mohli poskytovat život zachraňující pomoc,“ napsal v prohlášení z 8. ledna. „Bez bezpečného přístupu budou děti umírat na hypotermii a bez bezpečného přístupu budou rodiny hladovět.“

Jeho znepokojení podpořil i Dr. Al-Farra: „Situace ve stanech je katastrofální,“ uvedl pro +972. „Vzhledem k nedostatku elektřiny, pohonných hmot a plynu neexistují žádné prostředky k vytápění a ochraně před chladem.“ Dokonce i použití z\bytky vyhozeného materiálu  k rozdělání ohně může být velmi nebezpečné: stany jsou hořlavé a kouř, popel a trosky mohou zhoršit onemocnění dýchacích cest.

I když jsou děti všech věkových kategorií náchylné k podchlazení, nejvíce ohroženi jsou nedonošení novorozenci. „Během války se nám narodilo velké množství [předčasně narozených dětí],“ řekl Al-Farra. „[To] je způsobeno podvýživou matek a velkým nedostatkem vitamínů a živin.“ Předčasně narozené děti nedokážou správně regulovat svou tělesnou teplotu, a proto potřebují inkubátory a respirátory - z nichž je na dětském oddělení nemocnice Nasser Hospital pouze jeden.

V jednom obzvláště znepokojivém, i když ne neobvyklém případě se Al-Farra setkal s matkou a jejím podvyživeným šestiměsíčním dítětem, které vážilo méně než osm kilogramů. Ukázalo se, že matka dítěte už tři dny nejedla; jejím předchozím jídlem byla plechovka hrášku, kterou si rozdělila s rodinou. „Proto neměla dostatek mléka, aby mohla své dítě kojit a chránit ho před podchlazením,“ vyprávěl Al-Farra. 

Nárůst případů podchlazení přichází v době, kdy se dětské oddělení v Násirské nemocnici již potýká s kolapsem, protože ošetřuje až pětkrát více pacientů, než je průměr, s běžnými případy žloutenky, střevních infekcí, zápalu plic a kožních onemocnění.

Al-Farra však zdůraznil, že kromě fyzické zátěže při této práci se lékaři v Gaze potýkají také s psychickou zátěží v důsledku násilí, které Izrael rozpoutal na jejich kolegy, zejména nedávného zatčení Dr. Hussama Abu Safiyi z nemocnice Kamal Adwan a mučení a zabití Dr. Adnana Al-Burshe izraelskými úřady ve věznici Ofer na začátku loňského roku.

„Lékaři žijí ve válečné zóně stejně jako ostatní lidé v Gaze,“ potvrdil Al-Farra. „Lékaři ošetřují pacienty, ale myšlenkami jsou také u svých rodin ve stanu a přemýšlejí, zda mají jídlo - a zda jsou v bezpečí, nebo zda jsou vystaveni bombardování.“

'Jako matka dělám, co mohu, abych zahřála své děti'

Smrt Seeli Al-Faseehové na Štědrý den - pouhých 14 dní po jejím narození - způsobila šok ve stanovém táboře Al-Mawasi, který se stal domovem mnoha kojenců mladších šesti měsíců. Samar Al-Rasová, čtyřicetiletá matka pěti dětí, slyšela z nedalekého stanu pláč Seeliny matky. 

„Probudila se uprostřed noci s křikem, že nemůže dceru zahřát, a obyvatelé tábora jí pomohli [tím, že jí přinesli] deky,“ vzpomíná Al-Ras. „Ráno jsme se však probudili a slyšeli její křik, že [dítě] zemřelo.“ 

Al-Rasová a její rodina žijí ve stanu v Al-Mawasi od začátku války poté, co byli vysídleni ze svého domova v Chán Júnisu. Letošní zima, jak řekla serveru +972, byla ještě krutější než ta předchozí. Stav stanů se zhoršuje, jsou méně schopné zadržovat teplo a odolávat dešti. 

„Sotva se můžeme zahřát - nemáme dostatek přikrývek,“ řekla pro +972. „Od okolního prostředí nás neodděluje nic kromě nějakých látek a nylonu. Spát ve stanu je, jako bychom spali na ulici,“ dodala.

Al-Ras vysvětlil, že mořský vzduch je v noci obzvlášť studený. „Děti mi chodí sedět na klíně a žádají mě, abych je více přikryla. Někdy jim musím říct, aby si oblékly více vrstev oblečení nebo bundu, aby jim bylo trochu tepleji. Jejich těla nejsou schopna snášet takovou zimu.“ 

Za slunečných dnů Al-Rasová svým dětem říká, aby celý den seděly venku, „aby se jejich těla zahřála a uložila teplo, takže jim v noci nebude taková zima,“ řekla a dodala, že se je snaží uložit do postele co nejdříve, než teploty klesnou. Přes veškerou její snahu však všechny děti Al-Rasové i její starší matka v současné době trpí kašlem a chřipkou. „Dělám, co jako matka mohu, abych své děti zahřála a ochránila je před chladem. Mohu [jen] doufat, že tato válka skončí.“

Koloběh vysídlení

Před válkou milovala 59letá Maryam Abu Lahia zimu a modlila se za déšť, „aby očistil vzduch od nemocí a zavlažil úrodu“. Nyní však spíše než v déšť doufá, že „kdykoli uvidím na obloze mrak, modlím se, aby se přesunul na sever a nezůstal tady,“ řekla v rozhovoru pro +972. „Nemáme prostředky, přístřeší, oblečení ani přikrývky [na to, abychom se vypořádali s chladem a deštěm]“.

Abu Lahia a jejích šest dětí bylo od začátku války pětkrát vysídleno. Původně pocházela z Bani Suhaila východně od Chán Júnisu, v říjnu 2023 se s rodinou evakuovala do Rafáhu, kde zůstala do května 2024. Po návratu domů byla rodina ještě několikrát vysídlena, až se nakonec opět ocitla ve stanu v Al-Mawasi. „Kvůli opakovanému stěhování jsme se nikdy necítili dobře,“ řekla zachmuřeně.

Minulou zimu Abu Lahia a její rodina neměli ani matrace a byli nuceni spát ve stanech na zemi. Ale i matrace, které se jim nakonec podařilo zajistit, jsou v pronikavém zimním chladu jen malou útěchou. „Nemáme peníze na dřevo, abychom si mohli zatopit, a nemáme ani vodu,“ řekla. „Držím své děti na klíně a přikrývám je dekou, ale ta nás před chladem neochrání.“

Stejně jako Al-Ras, i Abu Lahia připustila, že ona a její děti získávají přes den trochu tepla ze slunce, ale v noci je situace zoufalá, což ji nutí ohrožovat vlastní zdraví kvůli svým dětem. „Dříve jsem synovi dala vlastní přikrývku a pak jsem na dva měsíce onemocněla.“

Zdroj v angličtině ZDE


Náš tým je zdrcen hrůznými událostmi této války. Svět se vzpamatovává z bezprecedentního izraelského útoku na Gazu, který způsobil masovou devastaci a smrt obléhaných Palestinců, a také z krutého útoku a únosů, které Hamás provedl 7. října v Izraeli. Naše srdce jsou se všemi lidmi a komunitami, které čelí tomuto násilí.

Nacházíme se v mimořádně nebezpečné době v izraelsko-palestinské oblasti. Krveprolití dosáhlo extrémní brutality a hrozí, že zachvátí celý region. Nejpravicovější vláda v dějinách Izraele zesiluje policejní represe proti nesouhlasu a pod rouškou války umlčuje palestinské občany a levicové židy, kteří mají námitky proti její politice.

Tato eskalace má velmi jasný kontext, kterým se server +972 zabýval posledních 14 let: Izraelská společnost je postižena  rostoucím rasismem a militarismem, zakořeněnou okupací a apartheidem a normalizovaným obléháním Gazy.

Můžeme počítat s vaší podporou ? Časopis +972 je předním mediálním hlasem, zoufale potřebnou platformou, kde mohou palestinští a izraelští novináři, aktivisté a myslitelé informovat o dění a analyzovat je, vedeni humanismem, rovností a spravedlností. Připojte se k nám.

1
Vytisknout
1231

Diskuse

Obsah vydání | 16. 1. 2025