Feudalismus 2.0: Elon Musk je výrazně ohavným symptomem americké oligarchie

16. 1. 2025 / Daniel Veselý

čas čtení 6 minut
30756

Úporně nelítostná koncentrace obscénního bohatství v několika chamtivých rukou, zatímco čím dál tím více lidí mezi sebou zápasí o čím dál tím se tenčící  zdroje na planetě nacházející se ve stádiu klimatického kolapsu, je ve zcela zákonitém rozporu se základními demokratickými mechanismy. Tento neblahý trend se však netýká pouze Spojených států, Velké Británie, Indie či Ruska - jde o o globální trajektorii - a propastný rozdíl mezi hrstkou bohatých a zbytkem populace je brutálně zjevný i v České republice. Nejedná se přitom o žádný přírodní zákon, ale o důsledky ideologie neoliberalismu charakterizovaného deregulacemi, privatizacemi, tzv. úspornými opatřeními či redukcí státního aparátu. Fenomén Musk je logickým důsledkem této pro značný populační segment devastační mašinérie, jejíž zárodky lze pozorovat již za úřadování nedávno zesnulého amerického prezidenta Jimmyho Cartera

Zdá se mi, jako by kritické texty věnované excesům k extrémní pravici silně inklinujícího Elona Muska a jeho velikášským ambicím ovlivňovat politický kurs doma i v zahraničí postrádaly hlubší rozbor toxického podhoubí, jež dlouhodobě určovaly politické a ekonomické směřování USA, potažmo zemí, které se podrobily tzv. Washingtonskému konsensu. Dočítáme se, jak bezskrupulózní oligarcha Musk - nyní v holportu s nastupujícím americkým prezidentem - frontálně útočí na základní pilíře americké demokracie, a jak tato nebezpečná dynamika povede k úpadku USA na mezinárodní scéně.

Mám ale za to, že politický systém a volební proces ve Spojených státech nemůžeme klasifikovat jako demokratický, jak dokládají nezávislé analýzy a studie. A tato skutečnost přímo souvisí s pokračující koncentrací vytvořeného bohatství v rukou nadnárodních korporací a plutokratů.

Již v roce 2014, tedy v době, kdy v Oválné pracovně úřadoval prezident Barack Obama, zveřejnili badatelé z Princetonské a Severozápadní univerzity empirický výzkum, podle nějž lze Spojené státy klasifikovat jako oligarchii, a nikoliv jako klasickou zastupitelskou demokracii. 

“Ekonomické elity a organizované skupiny zastupující podnikatelské zájmy mají značný nezávislý vliv na vládní politiku USA, zatímco průměrní občané a masové zájmové skupiny mají malý nebo žádný nezávislý vliv,“ konstatují výzkumníci Benjamin Page a Martin Gilens rozbíjející tak mýtus zastupitelské demokracie v USA.

“Když většina občanů nesouhlasí s ekonomickými elitami a/nebo s organizovanými zájmy, zpravidla prohrává. Navíc kvůli silnému předsudku o zachování statu quo, který je zakotven v politickém systému USA, i když se poměrně velká většina Američanů vysloví pro změnu politiky, většinou se jí nedočká, “ vysvětlují pár let před vzestupem pravicového trumpovského populismu Page s Gilensem.

Tato analýza, pokud je mi známo, nebyla do dnešních dnů vyvrácena. Naopak. I další odborníci připouštějí, že americkou politickou scénu ovládají oligarchické struktury.

Zásadní proměnou v americkém volebním systému hrají velké peníze, jež mají poměrný vliv na úspěch či neúspěch kandidátů do Kongresu. Stručně řečeno: výsledky voleb do Kongresu se dají odhadnout na základě objemu finančních prostředků investovaných velkými donory na předvolební kampaň toho či kterého uchazeče o legislativní funkci, jak se dočítáme v zevrubné analýze z pera předního amerického politologa Thomase Fergusona a jeho kolegů i jinde.

Další studie, tentokrát z dílny konzervativního think-tanku Rand Corporation z roku 2020, líčí masivní transfer zdanitelných příjmů v letech 1975 až 2018 - což zhruba odpovídá neoliberálnímu období - a to od 90 procent “chudších Američanů” do kapes těch nejbohatších v celkové výši 47 bilionů dolarů. Opět se nejedná o žádný přírodní zákon, jak by mohli sugerovat tržní fundamentalisté, neboť distribuce příjmů v prvních třech poválečných dekádách byla ve Spojených státech víceméně rovnoměrná.  

Ona nemožnost cokoli změnit či ovlivnit vzhledem k rostoucí finanční moci ultrabohatých na úkor celé společnosti jde přirozeně ruku v ruce s rostoucí frustrací, bezmocí a vztekem směřovaným na adresu politických a ekonomických elit. Mocní se však usilovně snaží tuto ostentativní nelibost značného populačního segmentu kanalizovat na bezbranné obětní beránky používajíce tradiční metodu “rozděl a panuj”. Jedná se o velice úrodnou půdu pro demagogy různého ražení, kteří se navenek tváří jako naši spasitelé, aby zároveň prosazovali a prováděli politickou agendu, která nás v konečném důsledku poškodí, což třeba dokládá Trumpova reforma daňového systému z roku 2017.  

Když si shrneme veškeré výše uvedené ukazatele, zjistíme, že bylo jen otázkou času, kdy se některý z obscénně bohatých oligarchů vyšvihne na politické výsluní, aniž by stál jako ostatní cudně v pozadí. Ostatně i Česká republika nabízí podobný příběh ve vzestupu Andreje Babiše, který se vymkl kontrole svého stavu. Neoliberální ortodoxie během dvou generací vytvořila perfektní klima pro miliardářské frankensteiny v čele s nejbohatším člověkem na planetě Elonem Muskem, který má nakročeno k tomu, aby se stal prvním bilionářem.

Elon Musk bude v nastupující Trumpově vládě spolu s dalším oligarchou Vivekem Ramaswamym řídit orwellovské ministerstvo vládní efektivity, což můžeme ve světle masivního útoku na pracující třídu vnímat jako hodně špatný vtip. Fenomén Musk nám budiž připomínkou, že žijeme v dystopické éře hrozivé akumulace kapitálu v rukou nevolených osob, jež se nemusejí nikomu zodpovídat: To platí i pro technologické magnáty, jako je Elon Musk.  Tuto pohnutou dobu, kdy nás jako dobrovolné nevolníky de facto vlastní technologičtí giganti a digitální rentiéři, někteří pozorovatelé nazývají neofeudalismem či feudalismem 2.0, u jehož zrodu stál neoliberalismus elegantně ukrytý za fasádou liberální demokracie.

Nabízí se otázka, zda se dá tento neblahý marš zvrátit, když neoliberální agenda vedla k podstatnému oslabení odborů, atomizaci, izolaci, frustraci a zaneprázdnění sháněním obživy pro nás a naše blízké. Pro začátek bych odvrhl čím dále tím intenzivnější zaklínání se “ohroženou demokracií”, když tato pod fíkovým listem “liberálních hodnot” chutě kypřila půdu pro autoritářskou nadvládu miliardářů. Tu je na rozdíl od marného úsilí konzervovat liberální status quo nutné neutralizovat všemi dostupnými prostředky, aby bylo dosaženo spravedlivé distribuce vytvořeného bohatství i moci.

 

 

 

 

 

3
Vytisknout
2831

Diskuse

Obsah vydání | 17. 1. 2025