Izraelské údery proti Íránu byly nevyhnutelné

16. 6. 2025

Toto úsilí stále pokračuje; izraelští představitelé naznačili, že útoky budou přicházet v několika vlnách, v průběhu několika dnů, protože země pracuje na erozi rozsáhlého íránského jaderného programu a ochromení jakékoli potenciální odvety režimu.

Současná kampaň je dramatická, ale těžko lze říci, že by byla překvapením. Izraelští představitelé roky varovali, že jaderný program Íránu je existenční hrozbou pro židovský stát a mohl by vyžadovat přímou vojenskou akci ke zmírnění. Totéž platilo pro pozorovatele Íránu, kteří sledovali postupující stav jaderného úsilí islámské republiky. (Moje první kniha o Íránu, Teherán na vzestupu, která se rozsáhle zabývala pravděpodobností izraelského útoku na íránský jaderný program, vyšla před dvěma desetiletími, v létě 2005.)

Nicméně načasování izraelského útoku bylo neočekávané, protože přišlo uprostřed snah Trumpovy administrativy vyjednat trvalejší dohodu s íránským režimem o jeho jaderném programu. Konvenční předpoklady tvrdily, že Izrael se zdrží jakékoli akce, dokud tato jednání zcela neztroskotají nebo neskončí neuspokojivým způsobem – a že pokud bude uzavřena dohoda s Islámskou republikou, žádná izraelská vojenská akce nebude na obzoru.

Co se tedy přesně stalo? Zatímco další podrobnosti budou nepochybně zveřejněny v nadcházejících dnech, již nyní víme značné množství informací o tom, co se stalo a proč.

Za prvé, rozhodnutí Izraele udeřit bylo založeno na nahromaděných zpravodajských informacích, že Írán v posledních měsících urychlil úsilí o vývoj jaderného zařízení a v důsledku toho se nyní blíží k "bodu, odkud není návratu", pokud jde o jeho schopnost obohacovat uran a zároveň jej využívat jako zbraň.

Za druhé, rozsáhlá izraelská kampaň – zahrnující použití asi 200 bojových letadel – zahrnovala útoky na klíčová jaderná zařízení, včetně zařízení na obohacování uranu v Natanzu, výzkumného zařízení v Tabrízu a reaktorů v Araku a Chondabu. Zasáhla také několik obranně-průmyslových uzlů, včetně Kermánšáhu a Isfahánu.

Kromě toho se Izrael zaměřil na řadu klíčových představitelů ve vojenském řetězci velení íránského režimu. Odstranil tři nejvyšší generály země: velitele Islámských revolučních gard (IRGC) generálmajora Husajna Salamiho, šéfa íránského vojenského štábu generálmajora Muhammada Baghíriho a Golama Alího Rašída, šéfa Chatam Al-Anbíja, rozrůstajícího se stavebního konglomerátu IRGC. Rovněž zabila Alího Šamcháního, blízkého poradce nejvyššího vůdce Alího Chameneího (a bývalého íránského ministra obrany). Současně zasáhla setkání vysokých představitelů íránského letectva v Teheránu. Zdá se, že to vše mělo dvojí účel: Odstranit vojenské vůdce s vazbami na íránský jaderný program (který má IRGC pod dohledem) a narušit a zkomplikovat plánování jakékoli íránské odvetné reakce.

Výmluvné však je, že izraelská kampaň nezahrnovala útoky na vedení režimu. To pomohlo objasnit něco, o čem si mnozí kladli otázku: Zda by Izrael, pokud by skutečně zaútočil na Írán, využil příležitosti k dekapitaci íránské elity, čímž by vytvořil potenciál pro "změnu režimu" zevnitř. To zůstává zřetelnou možností, která bude pravděpodobně diktována povahou nevyhnutelné reakce Íránu. Prozatím se však Izrael zastavil před tím, aby se zaměřil na duchovní vedení země a místo toho se zaměřil na jaderný program země a vybrané vojenské cíle.

Mezitím izraelský útok nevyhnutelně vyvolal otázky o jeho dopadu na širší "zvláštní vztah" mezi Washingtonem a Jeruzalémem, a to z dobrého důvodu. Trumpova administrativa dala v posledních dnech jasně najevo, že chce, aby Izrael odložil vojenskou akci, zatímco bude vyjednávat s Islámskou republikou, což vedlo některé k závěru, že izraelská akce byla v rozporu s Bílým domem. Skutečnost je však podstatně složitější.

Izraelští představitelé již dlouho chápou, že vojenská akce proti Íránu je nemožná, pokud mají "červenou" z Bílého domu. Nicméně v posledních dnech zdržovací povaha amerických jednání s Íránem a rostoucí frustrace na straně prezidenta Donalda Trumpa z íránské neústupnosti vytvořily prostor pro izraelskou akci a Netanjahuova vláda ji využila.

Učinila tak nezávisle. Prezident Trump dal jasně najevo, že Spojené státy nemají zájem vést vojenské tažení proti Íránu, ale za určitých podmínek by podpořily izraelský útok. Izraelská vláda si dala záležet na tom, aby se ujistila, že tyto parametry byly splněny – nejzřetelněji prostřednictvím výběru cílů, které, i když byly rozsáhlé, byly omezeny na vojenská a jaderná zařízení a personál. Toto rozhodnutí udrželo Izrael v mezích americké politiky a ponechalo otevřené dveře pro americko-íránská jednání.

Ve skutečnosti izraelský útok výrazně zlepšil vyjednávací pozici Trumpovy administrativy a demonstroval Teheránu katastrofální důsledky neúspěšné diplomacie. A Bílý dům této příležitosti využívá; prezident Trump již veřejně vyzval íránský režim, aby pokračoval v rozhovorech a učinil smysluplné ústupky, jinak bude čelit ještě tvrdším krokům. Tímto způsobem Izrael umožnil Americe hrát roli "hodného policajta", zkratoval časem prověřenou vyjednávací strategii Íránu založenou na zdržování a mlžení a zvýšil šance na nějaký druh smysluplné dohody s ajatolláhy, aby zadržela jejich tvrdohlavé jaderné úsilí.

Nadcházející dny přinesou další akce Izraele. Téměř jistě dojde k nějaké íránské reakci. Íránské klerikální vedení však dnes stojí před osudovou volbou, jíž se až příliš dlouho vyhýbalo: Buď přežití režimu, anebo jaderné zbraně. Nevyřčeným poselstvím izraelského vojenského tažení je, že Teherán nemůže mít obojí.

Zdroj v angličtině: ZDE