Proč Slovinsko na rozdáíl od ČR systematicky podporuje lidská práva Palestinců?

3. 7. 2025

 
V říjnu 2023 se Slovinsko připojilo k Belgii, Francii, Irsku, Lucembursku a Španělsku a hlasovalo na Valném shromáždění OSN pro okamžité příměří.

Když izraelští představitelé obvinili Úřad OSN pro pomoc a práci pro palestinské uprchlíky (UNRWA) z toho, že prý umožnil Hamásu infiltrovat tuto organizaci, což vedlo k tomu, že Spojené státy a některé další západní vlády dočasně zastavily podporu této agentuře, Slovinsko nejenže pokračovalo v jejím financování, ale dokonce zvýšilo své příspěvky.

Letos na jaře Slovinsko jako nestálý člen Rady bezpečnosti OSN hlasovalo pro návrh rezoluce, která by Palestinskému státu udělila plné členství v OSN.

A na začátkučervna e Slovinsko hlasovalo pro rezoluci vyzývající k plnému členství Palestiny v OSN, kterou Valné shromáždění OSN přijalo drtivou většinou.
 
Ministryně zahraničních věcí Tanja Fajonová označila uznání palestinské státnosti za „morální povinnost“.

„Slovinsko není ani proizraelské, ani pro palestinské, chápeme a sympatizujeme s lidmi na obou stranách,“ řekla  Eva Tomicová, poradkyně slovinského prezidenta pro klimatickou politiku a lidská práva.

„Lidé na obou stranách si zaslouží žít vedle sebe v míru a bezpečí a úlohou mezinárodního společenství je jim v tom pomoci.“

Vysvětlila, že jako relativně malý stát je Slovinsko „pevným zastáncem“ výhod multilaterální spolupráce.

„Nejsme zatíženi žádnou koloniální minulostí, nasloucháme ostatním částem světa.  Izraelsko-palestinský konflikt je jedním z nejstarších a nejobtížnějších, ale poprvé za mnoho desetiletí se světové veřejné mínění mění. Studenti ve Slovinsku také protestují za spravedlnost a mír,“ dodala.

Bostjan Videmsek, oceněný zahraniční korespondent a válečný reportér slovinského deníku DELO, se nedomnívá, že Slovinsko je nutně hlavním zastáncem Palestinců v rámci EU.

„Je to prostě fakt, že určitá část EU, konkrétně Německo, stojí [opět] na špatné straně historie a v některých dalších zemích, včetně Evropské komise, chybí politická odvaha,“ konstatoval. „Slovinsko podporuje základní principy. Nic víc, nic míň.“

Slovinská zahraniční politika, která se dlouhodobě přiklání k podpoře práva jiných národů na sebeurčení, včetně Palestinců, je zaměřena na dodržování mezinárodního práva a multilaterální koordinaci.

V praxi to znamená ochranu malých států před silnějšími aktéry a zeměmi.

„Bez mezinárodního práva v mezinárodních vztazích by panovala bezprávní ‚džungle‘, ve které by větší státy mohly libovolně vnucovat svou vůli menším státům,“ řekl Primoz Sterbenc, odborný asistent na Univerzitě Primorska v slovinském Kopru. „Vzhledem k tomu, že Izrael od roku 1967 neustále a flagrantně porušuje mezinárodní právo ... na [okupovaných palestinských územích], čímž ničí možnost vytvoření suverénního a životaschopného palestinského státu, je Slovinsko jaksi povinno kritizovat Izrael.“

Vedoucí představitelé zemí, které jako první uznali palestinskou státnost, tvrdí, že se jedná o zásadní krok směrem k řešení spočívajícímu ve dvou státech.

„Veškerá budoucí jednání o všech zbývajících otázkách izraelsko-palestinského konfliktu musí být vyřešena mezi oběma státy, a nikoli mezi okupační silou a okupovaným územím, jak je tomu nyní,“ uvedl Tomic.

„Slovincům je snadné cítit empatii“

Historie Slovinska má význam pro zahraniční politiku Lublaně vůči Palestině; její postoj k státnosti lze částečně vysvětlit v kontextu role Josipa Broze Tita jako vůdce Hnutí nezúčastněných zemí a postoje Jugoslávie k tomuto konfliktu.

Rozpad Jugoslávie na počátku 90. let v průběhu desetidenní války v roce 1991 ovlivnil pohled některých Slovinců na Palestinu.

„Většina Slovinců si stále pamatuje válku za nezávislost v roce 1991 proti mnohem větší a silnější jugoslávské armádě,“ řekl Novica Mihajlovic, novinář a redaktor DELO. „Slovincům je snadné cítit empatii k jakékoli straně v mezinárodním konfliktu, která je napadena silnějším a větším protivníkem.“

Před získáním nezávislosti v roce 1991 bylo Slovinsko pod vládou jiných států a bylo součástí větších federativních států.

Rozhodnutí Slovinska získat státní samostatnost vycházelo z „vlastního občanského úsilí o demokracii a lidská práva“, uvedl Tomic. „Uvědomění si vlastního práva na sebeurčení určuje náš postoj, že toto právo nebudeme upírat ostatním. To pomáhá vysvětlit postoj Slovinska v OSN a EU k situaci v oblasti lidských práv v Palestině.“

Krok Slovinska uvítalo několik zemí globálního Jihu – termínem se označuje Latinská Amerika, Afrika a velká část Asie.

„Upřímně doufám, že tato strašná válka v Gaze posílí náš smysl pro lidskost bez ohledu na to, v které části světa žijeme,“ řekl Tomic. „Všichni lidé, bez ohledu na svou etnickou příslušnost, rasu nebo původ, mají nárok na stejná lidská práva a věřím, že to je podstata našeho společného porozumění s arabským světem i globálním Jih: Lidská práva nemohou být výsadou pouze bohatého Západu nebo Severu.“

Vzhledem k tomu, že stále více zemí uznává palestinskou státnost, mnoho pozorovatelů se však ptá, zda bude tento tlak mít nějaký účinek.

Sterbenc varoval, že uznání by mohlo být „kontraproduktivní“, protože by mohlo vytvořit „falešný dojem“ spravedlnosti, aniž by změnilo realitu na místě.

Slovinský akademik uvedl, že uznání Palestiny by mohlo vést k vytvoření podmínek, za kterých by se členské státy EU vyhýbaly svým závazkům podle mezinárodního práva. Řekl, že blok musí jít dále a začít uvalovat na Izrael ekonomické sankce na úrovni EU.