„Humanitární město“ by bylo koncentračním táborem pro Palestince, říká bývalý izraelský premiér

14. 7. 2025

 
Katz nařídil armádě, aby začala vypracovávat operační plány na výstavbu „humanitárního města“ na troskách jižní Gazy, které by mělo nejprve pojmout 600 000 lidí a nakonec celou palestinskou populaci.

„Pokud budou [Palestinci] deportováni do nového ‚humanitárního města‘, pak lze říci, že se jedná o součást etnických čistek. To se ještě nestalo,“ řekl Olmert. To by byl „nevyhnutelný výklad“ jakéhokoli pokusu o vytvoření tábora pro stovky tisíc lidí, řekl.

Olmert nepovažoval současnou izraelskou kampaň za etnické čistky, protože podle něj je evakuace civilistů za účelem jejich ochrany před boji v souladu s mezinárodním právem a Palestinci se vrátili do oblastí, kde vojenské operace skončily.

Projekt „humanitárního města“ podporuje izraelský premiér Benjamin Netanjahu a izraelská odmítnutí stáhnout se z oblasti, kterou Katz pro tábor plánuje, je podle izraelských médií klíčovým bodem v nejistých jednáních o dohodě o příměří.

Olmert uvedl, že po měsících násilné rétoriky, včetně výzev ministrů k „očistě“ Gazy a plánů na výstavbu izraelských osad v této oblasti, nejsou tvrzení vlády, že „humanitární město“ má chránit Palestince, věrohodná.

„Když staví tábor, kde [plánují] ‚očistit‘ více než polovinu Gazy, pak je nevyhnutelným závěrem, že cílem této strategie není zachránit [Palestince]. Je to deportovat je, vytlačit a vyhodit. Alespoň já to tak chápu.“

Izraelští právníci a odborníci na lidská práva popsali tento plán jako návrh zločinů proti lidskosti a někteří varovali, že pokud bude realizován, „za určitých podmínek by se mohl rovnat zločinu genocidy“.

Ostatní Izraelci, kteří plánované „humanitární město“ popsali jako koncentrační tábor, byli napadeni za to, že přirovnávají tento plán k nacistickému Německu, zatímco vláda tvrdí, že je určen k ochraně Palestinců. Yad Vashem, izraelské památné centrum holocaustu, obvinilo jednoho novináře z „závažného a nevhodného zkreslení významu holocaustu“.

Olmert, který vedl Izrael v letech 2006 až 2009, hovořil v den, kdy se na okupovaném Západním břehu konaly pohřby dvou palestinských mužů, z nichž jeden byl americkým občanem, kteří byli zabiti izraelskými osadníky.

K nejnovějším úmrtím došlo po kampani násilného zastrašování, která v uplynulých dvou letech donutila obyvatele několika vesnic opustit své domovy.

Útoky byly válečnými zločiny, řekl Olmert. „[Je to] neodpustitelné. Nepřijatelné. Velká skupina lidí organizuje a řídí nepřetržité operace nejbrutálnějším a nejzločinnějším způsobem.“

Útočníci jsou v Izraeli často nazýváni „mládeží z kopců“ a popisováni jako okrajoví extremisté. Olmert uvedl, že pro popis mladých mužů, jejichž kampaň eskalujícího násilí byla prováděna téměř beztrestně, upřednostňuje termín „zvěrstva na kopcích“.

„Není možné, aby mohli jednat tak důsledně, masivně a rozsáhle bez podpory a ochrany, kterou jim poskytují [izraelské] úřady na [okupovaných palestinských] územích,“ uvedl.

Olmert popsal extremistické ministry, kteří podporují násilí v Gaze a na Západním břehu – kde schválili rozsáhlé rozšiřování izraelských osad a kontrolu nad vymáháním práva s cílem rozšířit hranice Izraele – jako větší hrozbu pro dlouhodobou bezpečnost země než by byl  jakýkoli vnější nepřítel. „Tito lidé jsou nepřátelé zevnitř,“ řekl.

Extrémní utrpení v Gaze a zvěrstva osadníků na Západním břehu podněcují rostoucí hněv proti Izraeli, který nelze zcela odepsat jako antisemitismus, řekl Olmert.

„Ve Spojených státech se stále více a více rozšiřují projevy nenávisti vůči Izraeli,“ řekl. „Snižujeme se tím, že říkáme: ‚Jsou to antisemité.‘ Nemyslím si, že jsou to jen antisemité, myslím si, že mnozí z nich jsou proti Izraeli kvůli tomu, co vidí v televizi a na sociálních sítích.

„Je to bolestivá, ale normální reakce lidí, kteří říkají: ‚Hele, vy jste překročili všechny možné hranice.‘“

Postoj uvnitř Izraele se podle něj může začít měnit až tehdy, když Izraelci pocítí tlak mezinárodního společenství. Vzhledem k absenci vážné politické opozice v zemi vyzval k silnější mezinárodní intervenci. Kritizoval také izraelská média za to, že neinformují o násilí páchaném na Palestincích.

Olmert podpořil počáteční kampaň proti Hamásu po útocích ze 7. října 2023. Uvedl však, že na jaře tohoto roku, kdy izraelská vláda „veřejně a brutálním způsobem“ opustila jednání o trvalém ukončení bojů, dospěl k závěru, že jeho země páchá válečné zločiny.

„Zahanbený a se zlomeným srdcem“ z toho, že se válka v sebeobraně změnila v něco jiného, se rozhodl promluvit. „Co mohu udělat, abych změnil tento postoj, kromě toho, že za prvé uznám tyto zlořády a za druhé je kritizuji a zajistím, aby mezinárodní veřejnost věděla, že v Izraeli existují [jiné] hlasy, mnoho hlasů?“ zeptal se.

To, co nazval válečnými zločiny, připsal spíše nedbalosti a ochotě tolerovat nehorázné zabíjení  a devastaci než organizované kampani brutality. „[Dali velitelé] rozkaz? Nikdy,“ řekl Olmert.

Místo toho se domnívá, že armáda odvrátila zrak, když docházelo k činům, které nevyhnutelně „vedly k zabití velkého počtu nezúčastněných osob“. Řekl: „Proto nemohu upustit od obvinění této vlády z odpovědnosti za spáchané válečné zločiny.“

Navzdory devastaci v Gaze Olmert jako poslední izraelský premiér, který se vážně pokusil dosáhnout vyjednaného řešení s Palestinci, stále doufá, že řešení ve formě dvou států je možné.

Spolupracuje s bývalým palestinským ministrem zahraničí Nasserem al-Kidwou, aby prosadil mezinárodní řešení, a dokonce věří, že historické urovnání by mohlo být na dosah – konec války v Gaze výměnou za normalizaci vztahů se Saúdskou Arábií –, kdyby jen Netanjahu byl schopen nebo ochoten to přijmout.