Tabule hanby a (ne)sankce proti Rusku

29. 8. 2025 / Jiří Hlavenka

 

Samozřejmě že nic: prostě se jenom naplno rozjela pašovačka embargovaného zboží do Ruska. To každý ví, každý vidí. A nikdo s tím nic nedělá.

Všichni to vědí a nikdo nic nedělá

Svět - nejen Evropa, buďme spravedliví - uplatňuje na Rusko po zásluze sankce, někdo větší, někdo menší. Zakazuje se export těch výrobků a technologií, které může Rusko používat primárně k výrobě zbraní a dalších prostředků pomáhajícím mu vést válku. Rusko samo je technologicky i výrobně dost neschopné a tento dovoz potřebuje naprosto nezbytně. Část zabezpečí “špinaví spojenci”, jako je Čína nebo Írán - tyto země samozřejmě uplatňují nula sankcí a aktivně Rusku pomáhají vést válku, neboť pro ně je slabý Západ jejich výhrou. Ale zdaleka nedokáží zaplnit všechny mezery, zejména v přesných strojírenských výrobcích to jsou slabí hráči (sami dovážejí).

A pochopitelně v tomto není Kyrgyzstán sám, i když tady to bije do očí nejvíc: země, která měla naprosto minimální dovozy (je chudá a málo lidnatá, nemůže si je ani dovolit ani využít) zřejmě najednou zvýšila stonásobně výrobu přesných obráběcích strojů… Podobné nárůsty zaznamenávají další středoasijské státy, které jsou typicky postsovětské - jsou tam navázané obchodní kontakty, tyto země jsou i částečně pod ruským vlivem, s ruskou či rusifikovanou menšinou.

Nejde jen o to, že nikdo nic nedělá - není totiž lehké tyto kanály identifikovat a zarazit (o tom dále). Zlé je, že o tom ani moc nikdo nemluví, kromě semtam varovně zdviženého prstíku z bezpečnostních komunit. Zbytek krčí rameny.

Nicméně tabulka ukazuje něco víc. Polsko nebo Belgie dokázalo těmto špinavým reexportům aspoň trošku šlápnout za krk (Polsko velmi výrazně). Takže cosi jde dělat. Zatímco my, kteří se prsíme jako země, která toho dělá pro Ukrajinu velmi mnoho - a v něčem opravdu ano, byli jsme jedni z prvních s vojenskou pomocí a otevřeli jsme dveře pro uprchlíky - vyvážíme “do Kyrgyzstánu” stále víc. Česko, úspěšná exportní země!

Není vůbec potřeba zmiňovat, že kývnout na uvalení sankcí a nedělat nic proti jejich obcházení je hanebné pokrytectví: “my jsme jakože s tou nebohou napadenou Ukrajinou, no ale přece nemůžeme jít proti našim firmám, jejich tržbám, jejich zaměstnancům”.

Dá se vůbec něco dělat? Dá!

Postupy proti tomu se dají shrnout takto: “oni vrtají díry, my je ucpáváme, oni je vyvrtají jinde, my je ucpeme, a tak pořád dokola”. Vypadá to trochu bezvýchodně (a možná taky bezvýsledně), ale ve skutečnosti je to běžný postup proti lumpům - jejich činnost se tzv. potírá, což znamená, že se nikdy docela nezlikviduje, ale omezuje se jak to jde. A zde ani není cílem podvodné reexporty úplně zlikvidovat (je to nemožné), ale snížit je na nejmenší možnou míru - aby se vlastně sankce co nejlépe naplnily, Rusko co nejvíce oslabilo a Ukrajina tolik netrpěla. Co se tedy dělá:

1) Úplný základ je klauzule “No Russia” do exportních smluv. Zákaz s veškerými obchodními partnery přeprodávat do Ruska s přísnými tresty za zjištěná nedodržení (extrémně vysoké pokuty ideálně, a samozřejmě stopka na dodávky).

2) Následná kontrola dodržování (vymíněná smluvně, tedy právo přijet a kontrolovat). “Vy říkáte, že potřebujete pro domácí průmysl těchto 2000 špičkových ložisek, zatímco dosud jste jich odebrali 20. Ložiska mají svoje sériová čísla, tak se pojedeme podívat, kde je máte, ve skladu, zamontovaná ve stroji… pojďme na to”.

3) Zjištění nálezů těchto zařízení a komponentů z toho, co Ukrajinci zajistí na frontě - pozůstatky z dopadů dronů a raket, ruská těžká i lehká technika zanechaná na bojišti. Tohle Ukrajina dělá - důležité jsou ale další kroky. Jakmile se zjistí, že tam je reexportovaná část, tvrdý postih vůči výrobci: hochu, nezajímá nás, že ty jsi to nevyvezl, to si vyřiď se svým partnerem. Měl sis to lépe hlídat.

4) Prevence. Mít seznam firem s historicky vysokými exporty dnes zakázaného zboží do Ruska. Kontrola, zda tyto výrobky “najednou” netečou do nějakých jiných států, ideálně s Ruskem sousedícím. Vysvětlení, požadování garancí, a dokladování, kde výsledně tyto výrobky končí. Knotroly na místě.

5) Právě tak sledování, předběžná kontrola, případně i opatření u situací, kdy se někde náhle vynoří firma bez historie, která hned začne prodávat sankcionované zboží “obvyklým podezřelým”, což jsou středoasijské země a Turecko.

6) Opatření proti bankám, které umožňují finanční převody tam, kde evidentně “svítí červená”. (Tato opatření jsou překvapivě velmi účinná; bankovní systém je pod mezinárodním dohledem a transakce jsou dohledatelné. Nějak se to platit musí a v kešeni nikdo ruble nevozí).

A dokáže to někdo? Dokáže!

Toto není teoretický seznam vymyšlený od stolu, ale ověřená, osvědčená praxe. Jsou země, které to dělají lépe a ty, které to dělají hůř (viz obrázek). Možná nejlepší příklad uvádí Finsko, což je země, která byla dlouho pod ruskou “kuratelou” (nebyli jsme na tom my úplně stejně?), která ví, co je Rusko zač a jaké nebezpečí představuje (my to snad nevíme)? Finské výsledky:

1) Masívní kontrola veškerého exportu citlivého zboží: kontroluje se, co je v balících, jak je to popsáno, kam to míří, sériová čísla atd.

2) Finská prokuratura už zahájila více než stovku vyšetřování (typicky právě “exporty” do Kyrgyzstánu a Kazachstánu)

3) Společná “task force”, čili výkonná jednotka, která se věnuje speciálně těmto případům: vytvořená z týmů od policie, armády a celní správy.

Ostře postupuje i Nizozemí, které už trestně stíhá desítky exportérů (trestní stíhání je silnější nástroj = hrozí vězení, to si každý manažer či majitel hodně rozmyslí), a už v roce 2023 začaly padat první rozsudky. Nizozemí taky používá “name and shame”, tedy vláda se nebojí tyto firmy veřejně označit, čímž na ně vyvíjí tlak (zhoršení reputace). Nizozemí tedy už má k této problematice judikaturu a je schopno to sekat jak na běžícím pásu.

Zajímavě na to jde Velká Británie, opět trošku jinak, ale taky funkčně. Je tam silný proces due diligence (hloubkové kontroly), mapující osudy a trasy exportovaného zboží. Tuto hloubkovou kontrolu si v první linii musí udělat firma sama na sebe a její kvalita a důslednost se kontroluje - není to formální věc. I v UK mají společnou task force a zřídili si pro to speciální úřad (Office of Financial Sanctions Implementation).

Jeden z dobře zdokumentovaných případů je z Nizozemska. Místní firma vyvážela špičkové čipy do Kazachstánu; ty byly posléze nalezeny v troskách ruských dronů. Nizozemské úřady porovnávaly míru exportu před a po invazi, zjistily extrémní nárůst; zjistlo se, že čipy navíc končí u nově založené kazašské firmy (tzn. účelová “pašovací entita”); přesnou trasu pak zjistili nizozemští zpravodajci. Firma dostala vysokou pokutu a padly i rozsudky vůči fyzickým osobám, případ byl vědomě medializován.

A co na to Království dobrého vojáka Švejka?

Nechci říkat, že se nedělá nic - ale dělá se málo a především formálně. ČR samozřejmě přijala, resp. přejala (protože ji to nic nestálo a bylo to snadné) pravidla z EU. Firmy jsou povinné dát klauzuli “No Russia” do vývozních smluv, ale plošně se to nekontroluje. ČR přebírá seznam citlivých položek (CHPI = Common High Priority Items), má jej tedy stejný jako další země EU. Zboží, na které je potřeba se prioritně zaměřit.

Sankce za případy, kdy firma klauzuli má, ale ta je bezzubá v tom smyslu, že reexport do Ruska vesele valí, udělena nebyla ani jedna. (Je možné, že se mě jen toto nepodařilo dohledat, ale ve veřejných zdrojích nic není).

Není žádná společná task force, o vzniku úřadu či oddělení, které by se specializovalo jen na tuto činnost (přitom jistě jde o zboží za mnoho miliard ročně, už ten maličký Kyrgyzstán je na půl miliardě!) ani nemluvě. Jak je naším dobrým zvykem, řeší si to separátně a nekoordinovaně Celní správa ČR (vnitro), Licenční správa (MPO) a Finanční a analytický útvar (MFin). Toho bohdá nebude, aby v této zemi ministerstva spolupracovala!

Cosi se vyšetřuje, zatím bez výsledku. Je známo (medializováno) 12 případů vyšetřování, zatím ale to nikam nedospělo. Nejznámější a asi nejdál je případ Kovosvitu MAS ze Sezimova Ústí reexportující do Ruska přes Turecko obráběcí stroje. (Je to jedna z klíčových věcí - přesnou vojenskou techniku bez toho vůbec nelze vyrábět a Rusové sami jsou co se týká vlastních strojů neschopní). Další vyšetřované firmy jsou např. Šmeral Brno, TOS Varnsdorf, TAJMAC-ZPS nebo Jihostroj. Všechno známé a významné firmy, na které vůbec nebylo těžké se preventivně zaměřit, protože dříve do Ruska vyvážely právě náročné strojírenské komponenty či obráběcí stroje… a nyní tohle od nich kupují pletači vlněných čepic z Kyrgyzstánu. Vyšetřuje se - ale máme polovinu roku 2025, tedy tři a půl roku invaze, tři a půl roku sankcí a falešných reexportů. To je šílené.

Neumím posoudit, zda to je u nás sobecké pokrytectví, neschopnost, neochota, laxnost a úřednická pomalost, “však máme správní lhůty a víte, pan soudce toho má moc”, lhostejnost, nebo třeba taky korupce, neschopnost uvědomit si, jak naprosto důležitý je zde čas zásahu, protože tam venku umírají lidé každý den. Tak nebo tak, tohle je tabule hanby pro nás a nejen pro nás.