Stížnost Jana Čulíka na českou byrokracii: Proč nemohou moje dcery získat české občanství?
1. 9. 2025 / Jan Čulík
čas čtení
4 minuty
Pokusil jsem se pro své dvě dcery získat české občanství, které je samozřejmě dnes mnohokrát hodnotnější než britské, vzhledem k tomu, že Britové po brexitu nemohou řádně cestovat do Evropské unie, smějí tam pobývat jen 180 dní, atd. Doufal jsem, že moje české dcery budou mít možnost normálně cestovat do ČR a cítit se tam oprávněně jako doma.
Někdejší honorární konzul v Edinburku, pan Paul Millar, mě ubezpečil, že získání občanství pro mé dcery jako českého občana by neměl být žádný problém. Jak se mýlil! Česká byrokracie to rázem odmítla a poslala mě kamsi.
Proč? Vystěhoval jsem se se svou skotskou
manželkou z Československa do Británie s povolením československých
úřadů v únoru 1978.
Po potlačení Pražského jara
v roce 1970 zakázal konečně Gustáv Husák volné cestování Čechoslováků
na Západ a vyjádřil se, že "hranice nejsou žádné korzo". Vzhledem k
tomu, že já jsem měl možnost se z Československa na Západ vystěhovat
oficiálně, posmíval jsem se v duchu Husákovi, že pro mě ty hranice
samozřejmě korzo budou a že budu jezdit do Prahy z Británie co
nejčastěji, při každé příležitosti.
Jenže StB
měla se mnou jiné plány. Nedlouho po našem odjezdu z Československa
začala StB tahat k výslechům mé pražské kamarády., terorizovala je a
obviňovala je z toho, že se se mnou kamarádili. Vymyslela si, že prý
jsem "agent CIA".
Interpretovali jsme to,
zřejmě správně, jako vzkaz od StB, abych se neodvažoval jet do
Československa, pokud mám jen československý pas.
S britským pasem, bez československého občanství, jsem pak do Československa za komunismu běžně jezdil a nebyly žádné problémy.
Psal jsem do českých časopisů vycházejících na Západě o silném znečištění vzduchu v Praze i o všeobecné ošuntělosti, která přetrvala, zdálo se mi, dlouho do postkomunismu, viz tento článek Ošuntělá Česká republika. Nedávno jsem dva své články o životě v Československu v osmdesátkách znovu vydal zde v Britských listech, koho to zajímá, zde jsou:
Po pádu komunismu jsem samozřejmě znovu zažádal o české občanství a dostal jsem ho zpátky, takže v současnosti, už přes pětatřicet let, mám jak český, tak britský pas.
JENŽE: Obě moje dcery se narodily v tom období v osmdesátých letech, kdy jsem neměl české občanství. Podle české byrokracie tedy nemají samy nárok na získání českého občanství.
Vyskytla se nyní zpráva, že česká vláda rozhodla, že lidem, kteří byli nuceni z Československa z politických důvodů odejít, poskytne prý finanční odškodné.
Já jsem samozřejmě nebyl disident, takže žádný nárok nemám a ani bych o nic nežádal. Ovšem z Československa jsme odcestovali, protože se tam kvůli komunismu nedalo normálně žít. Odjeli jsme tedy zcela jasně z politických důvodů a právě z politických důvodů jsem se v osmdesátkách dočasně zbavil československého občanství, aby na mě režim nemohl.
Pokud nyní chce česká vláda finančně odškodňovat ty, kdo byli komunistickým režimem poškozeni, mohli by čeští byrokraté možná vzít v úvahu, že těch několik let v osmdesátkách, kdy jsem neměl československé občanství, v kteroužto dobu se narodily obě mé dcery, jsem ho zrušil z politických důvodů, kvůli možné perzekuci od režimu. To by český stát mohl vzít v úvahu, kdyby se choval rozumně. Myslím, že moje dcery mají proto zcela oprávněný nárok stát se oficiálně Češkami. Slušný stát by to uznal. No ale co čekat.
Seznamte se. Moje dcery bez českého občanství:
Ema Čulík:
Hannah Čulík-Baird (v současnosti na University of Southern California v Los Angeles):
366
Diskuse