Gaza efekt: jak globální pro-palestinské protestní hnutí narazilo na represi a odpor

13. 10. 2025

Svoboda slova před soudem

V USA byl rostoucí pro-palestinský aktivismus potrestán zatýkáním, soudními žalobami a rostoucími hrozbami, což poskytlo záminku pro bezprecedentní útok Trumpovy administrativy na svobodu slova a urychlilo to, co mnozí považují za sestup země k autoritářství.

V prvních měsících války se tisíce lidí, z nichž mnozí byli židovského původu, zúčastnily protestů. Poté, co studenti Kolumbijské univerzity na jaře 2024 zřídili na kampusu pro-palestinský tábor, následovaly desítky dalších na jiných univerzitách po celé zemi. Pod tlakem zákonodárců, dárců a proizraelských kritiků však mnoho univerzit na tábory reagovalo tvrdě a přivolalo na kampusy policii, což vedlo k tisícům zatčení.

Mezitím Trumpova administrativa využila obvinění z antisemitismu proti pro-palestinským protestům jako zbraň k bezprecedentnímu útoku na akademickou svobodu, včetně škrtů v miliardových dotacích pro univerzity, prověřování tisíců žadatelů o víza kvůli jejich pro-palestinským názorům a zadržování a pokusům o deportaci zahraničních vědců kvůli jejich politickým názorům.

Policie proti protestům

Ve Velké Británii dosud metropolitní policie zatkla více než 1 900 lidí na pro-palestinských akcích, z nichž drtivá většina byla zadržena za údajné vyjádření podpory Palestine Action, skupině přímé akce, která byla zakázána na základě protiteroristické legislativy. Šéf OSN pro lidská práva Volker Türk vyzval k zrušení zákazu a označil jej za „nepřiměřený a zbytečný”.


Premiér Keir Starmer, který označil plány na protesty u příležitosti druhého výročí útoku Hamásu na Izrael ze 7. října za „nebritské“, uvedl, že jeho vláda zváží další omezení protestů, včetně možných pravomocí zasáhnout proti konkrétním skandováním na pro-palestinských demonstracích. Starmer také vyzval protestující, aby projevili úctu a zrušili své aktivity bezprostředně po teroristickém útoku na synagogu v Manchesteru, při kterém zemřeli dva lidé.

Historické napětí

V Německu, jehož poválečná identita byla nesmazatelně formována odpovědností nacistického režimu za holocaust, protesty odhalily napětí mezi náladami veřejnosti a dlouhodobou solidaritou země s Izraelem.

I když se veřejné mínění obrátilo proti neúprosnému útoku izraelské vlády na Gazu – nedávná pro-palestinská demonstrace v Berlíně přilákala asi 100 000 demonstrantů – postupné německé vlády znovu potvrdily zásadu, že odpovědnost za bezpečnost Izraele je součástí berlínské Staatsräson, neboli státní rozvahy.

Aktivisté opakovaně tvrdili, že policejní taktika byla nepřiměřená, někdy brutální a porušovala ústavní ochranu svobody shromažďování a projevu.

Velká část sporu mezi pro-palestinskými demonstranty a německými úřady se točí kolem toho, které slogany jsou podle zákona zakázány jako antisemitské.

V květnu loňského roku byl pro-palestinský aktivista odsouzen za schvalování trestného činu za to, že na shromáždění čtyři dny po útocích ze 7. října použil slogan „od řeky k moři, Palestina bude svobodná“. Soudkyně uvedla, že „nemůže pochopit“ logiku předchozích rozhodnutí německých soudů, které shledaly tento slogan „nejednoznačným“, a že podle ní je zřejmé, že „popírá právo státu Izrael na existenci“.

Tento slogan se však také široce používá k volání po rovných právech jak v Izraeli, tak v Palestině.

Na dotaz ohledně zásahů proti pro-palestinským aktivistům po údajném případu brutálního zacházení s irským demonstrantem berlínská policie tento měsíc uvedla, že zahájila vyšetřování daného policisty, ale popřela, že by se jednalo o systémové násilí nebo porušování občanských práv.

Umělci a intelektuálové poukazují na ochlazení podpory palestinské věci v Německu od útoků 7. října, protože kritika izraelské taktiky v Gaze může být rychle označena za antisemitismus, což má za následek odebrání cen, pozic a veřejných prostředků.

Svoboda zpochybněna

V květnu tohoto roku francouzské ministerstvo vnitra oznámilo, že rozpustí pro-palestinské hnutí za lidská práva a solidaritu Urgence Palestine s odůvodněním, že toleruje Hamás, vyzývá k intifádě ve Francii a podněcuje nenávist, násilí a diskriminaci vůči židovskému obyvatelstvu. Urgence Palestine tato obvinění popřela a uvedla, že rozhodnutí o jejím rozpuštění je politicky motivované a je součástí širšího zásahu proti pro-palestinskému aktivismu. Kolektiv zatím nebyl rozpuštěn.

Marie Laure Geoffray, zástupkyně Amnesty International France pro obranu svobod, uvedla, že došlo k „významnému potlačení a umlčení hlasů solidarity s Palestinou“ a že tento trend pokračuje.

Uvedla, že ve Francii to mělo různé podoby, včetně zákazu některých pouličních demonstrací v určitých městech, rozhodnutí o rozpuštění Urgence Palestine a také právních kroků. Geoffray uvedla, že studenti na francouzských univerzitách byli také obviněni z narušování míru nebo veřejného pořádku.

Stávky a solidarita

V Itálii se rozsah veřejného mínění proti izraelské válce projevil 22. září, kdy desítky tisíc lidí vyšly do ulic a požadovaly ukončení konfliktu v rámci generální stávky koordinované odbory.

Téměř pokojná akce byla zastíněna střety mezi policií a maskovanými demonstranty na hlavním milánském nádraží, což dalo premiérce Giorgii Meloni příležitost odsoudit „hanebné“ scény a zaútočit na své levicové oponenty, místo aby projevila solidaritu s Palestinci.


Tlak na Meloni se ještě zvýšil, když izraelské zadržení flotily Global Sumud vyvolalo o devět dní později protesty po celé Itálii. Římská policie uvedla, že se pochodu zúčastnilo nejméně 250 000 lidí, a to den poté, co se více než 2 miliony lidí zúčastnily jednodenní generální stávky na podporu Palestinců v Gaze.

Meloniho vláda bere ohled na veřejné mínění a v posledních měsících se stává stále kritičtější vůči zabíjení Palestinců Izraelem – i když Itálie zůstává jedním z nejsilnějších spojenců Izraele v EU. Meloni nyní říká, že Itálie by uznala palestinský stát, pokud by byli propuštěni zbývající izraelští rukojmí a militantní skupina Hamas by byla vyloučena z vlády.
Velká skupina lidí pochoduje vedle velké vlajky s lebkou a zkříženými hnáty.

„Staráme se sami o sebe“

V Irsku, které se v květnu 2024 připojilo ke Španělsku a Norsku a formálně uznalo palestinský stát, policie An Garda Síochána většinou reaguje na protesty v Gaze mírně a ty obvykle proběhnou bez incidentů.

Vládní politika a veřejné mínění jsou silně pro-palestinské, což vytváří podpůrnou atmosféru pro pochody a shromáždění.

„Celkově jde o spíše pasivní přístup policie,“ řekla Zoë Lawlor, předsedkyně Irské kampaně solidarity s Palestinou. „Národní demonstrace probíhají bez problémů. V Limericku máme demonstraci každý týden a nikdy nevidíme Gardu, pokud se neobjeví také krajní pravice. Jinak se o sebe staráme sami.“
Demonstranti drží transparent s nápisem „Izrael, přestaň zabíjet novináře“ na podporu Palestinců během národní demonstrace v Dublinu.
 
Policie byla při řešení sit-inů a jiných aktů občanské neposlušnosti občas „tvrdá“, ale to se nedá srovnat s „šokujícím“ chováním policie v některých jiných zemích, řekla Lawlor.

Irsko se těšilo větší svobodě protestů než země jako Velká Británie, USA a Německo, ale irská policie stále vyžadovala dohled, řekl Joe O'Brien, výkonný ředitel Irské rady pro občanské svobody. „Slyšeli jsme svědectví, včetně obvinění z nepotřebných prohlídek s oděvem a prohlídek tělních dutin, která vyvolávají vážné obavy ohledně dodržování rámců lidských práv a vnitrostátních právních předpisů, nařízení a politik upravujících zacházení s osobami ve vazbě ze strany Gardy.“

V květnu tehdejší komisař Gardy Drew Harris uvedl, že obvinění z prohlídek nahých osob jsou nepřesná a že jeho jednotky vždy jednaly profesionálně a v souladu se zákonem.

Mobilizovaná země

Podobně se Španělsko ukázalo jako výjimka, pokud jde o vládní podporu protestů.

Krátce poté, co více než 100 000 pro-palestinských demonstrantů přinutilo předčasně, chaoticky a místy násilně ukončit cyklistický závod Vuelta a España v Madridu minulý měsíc kvůli účasti týmu Israel Premier Tech, se špičkoví španělští politici sešli, aby lamentovali nad škodou, kterou protest způsobil globální reputaci země.

Představitelé konzervativní Lidové strany označili tuto událost za „mezinárodní ostudu“ a přirovnali scény v ulicích Madridu k „Sarajevu během války“.
 
Jeden politik však zaujal odlišný postoj. Španělský socialistický premiér Pedro Sánchez řekl, že „hluboce obdivuje“ všechny, kteří protestovali nenásilným způsobem, a „španělskou společnost, která se mobilizuje proti nespravedlnosti a hájí své myšlenky mírovým způsobem“.

Sánchez, který již byl ostře kritizován svými protivníky, také řekl, že doufá, že události v Madridu povedou ostatní k přehodnocení toho, zda by Izrael měl být zahrnut do významných sportovních akcí.

O uplynulém víkendu se podle odhadů 200 000 lidí shromáždilo v desítkách měst, aby vyjádřili svou solidaritu s Palestinou.