Shabana Mahmood vyvěšuje nápisy: Británie je plná. Žádní černoši, žádní psi, žádní Irové
18. 11. 2025
Vždy jsme poskytovali útočiště těm, kteří to potřebovali, řekla, ale teď je vykopneme co nejdříve
Shabana Mahmoodová byla odhodlaná. Bylo na čase začít jednat vážně. Konec s tím, být milá na nelegální přistěhovalce. Ne že by podle ní existovali legální přistěhovalci. Jediný dobrý přistěhovalec je deportovaný přistěhovalec. Zavázala si boty Dr. Martens. Byla hodina vykopnutí dveří. Začala u svých vlastních.
Shabana Mahmoodová dřímala v posteli, když Shabana Mahmoodová vtrhla do jejího pokoje a odhrnula peřinu. Shabana otevřela oči a snažila se pochopit tento nečekaný vpád. Sáhla po telefonu. Kde je její ochranka? Určitě se musí jednat o omyl.
„Tak,“ řekla Shabana. „Oblečte si tuhle oranžovou kombinézu. A neztrácejte čas.
Do hodiny musíte být v přijímacím centru. Do konce dne budete v letadle domů. Pokud se dá nazvat domovem místo, kam letíte.“
„Ale já jsem doma,“ řekla Shabana. „Narodila jsem se tady.“
„Co to s tím má co dělat? To bylo tehdy, teď je teď. Lidé jako vy už léta zneužívají systém. Takže tady dojde k nějakým změnám. Vím, že jsme říkali, že deportace nebudou zpětné a že vás necháme čekat 20 let, než se stanete Britkou, ale to proto, že jsme byli příliš měkcí. Nyní to zvýšíme na 50 let. S překvapivými kontrolami každých pár týdnů. A právě jste zmeškala tu v 5 ráno. Což znamená, že porušujete vízová pravidla.“
„Musím zavolat Keiru Starmerovi,“ vzlykala Shabana. „On se za mě zaručí. Muselo dojít k nějaké chybě.“
„Žádná chyba,“ zavrčela Shabana. „A nechoďte si stěžovat Keirovi. To on to všechno podepsal.
„Nemůžete mi dát ještě pár dní? Proč nejdřív nevyhostíte Davida Lammyho? Můžu vám dát jeho adresu.“
„Hezký pokus. Ale my jsme vás předběhli. Jednotka ICE už je na cestě k ministru spravedlnosti. Tato vláda se zavázala k spravedlnosti a rovnosti. Nebudou žádné výjimky ani zvláštní případy.“
„Jsem Britka,“ plakala Shabana a byla čím dál zoufalejší. „Mám britský pas. Ukážu vám ho.“
Shabana se zasmála. „Zjistíte, že jste měla britský pas. Ale podívejte, včera o půlnoci vypršela jeho platnost. Jak smutné. Nemůžeme vás tu nechat, když je země, ze které vaši rodiče emigrovali, naprosto bezpečná. Rozhodli jsme se, že jste tu přebývala příliš dlouho. Tak sbohem.“
„To nemůže být správné. Nemohla bych být víc Britem, ani kdybych se snažila. Integrovali jsme se tak dobře, že jsem se dokonce stala ministryní vnitra. Jsem politička Labouristické strany, kterou Reformní strana ráda nazývá jedním ze svých členů. Mám pár britských vlajek, do kterých se mohu zahalit, když vystupuji v GB News. Dokonce podepíšu něco, kde prohlásím, že nenávidím imigranty.“
„Obávám se, že to nestačí,“ řekla Shabana. „Problém je, že stále vypadáte jako cizinec. Tak si sbalte věci. Na druhou stranu, neobtěžujte se. Protože vám stejně vezmeme všechen majetek. Vše od telefonu, přes šperky až po dům. Jen aby nikdo nepřišel s myšlenkou, že sem může přijít, přispívat a vybudovat si zde život.“
Shabana byla zlomená žena. Plakala, když ji Shabana naložila do dodávky. Shabana se usmála. Milovala vůni napalmu ráno. Co lepšího by mohlo být na začátek dne než deportovat sama sebe?
V Downing Street byl Keir Starmer zabrán do rozhovoru s Rachel Reevesovou. „ Konečně plníme to, co jsme slíbili,“ řekl se svou obvyklou jasností a prozíravostí.
„Miluju, když mluvíte sprostě,“ odpověděla Rachel.
„Musíme tyto hromadné deportace vnímat jako obchodní příležitost,“ řekl. „Zřizuji proto nové ministerstvo pro rabování s Darrenem Jonesem jako ministrem. Jeho úlohou bude shromáždit co nejvíce majetku od imigrantů. Domy tady, domy v zahraničí – nezapomeňme na ty, které byly vybombardovány na padrť – televize, všechno. Dokonce i zlaté zuby. To by mělo stačit na pokrytí všech černých děr ve vašem nadcházejícím rozpočtu. Kdo potřebuje zvyšování daní?“
„Myslíte na všechno.“
Shabana, která se právě vrátila z deportace, se v pondělí odpoledne objevila v Dolní sněmovně, aby podala aktuální informace o své politice v oblasti azylu a deportací. Systém je nefunkční, řekla. Působí v něm temné síly. Nějakým způsobem to podala tak, jako by si myslela, že je to dobrá věc. Téměř bylo cítit lítost, že Labouristická strana opustila plán týkající se deportace lidí doRwandy. Vždy budeme poskytovat útočiště lidem, kteří to potřebují. Taková byla Británie.
Rozdíl však bude v tom, že se nyní postaráme o to, aby byli co nejdříve vyhoštěni. Už má dost toho, že nás považují za měkké. V dnešní době se uprchlíkům prostě nedá věřit. Většina z nich si sama způsobila pronásledování a riskovala smrt, aby se sem dostala, jen proto, že chtěla bydlet v azylovém hotelu v Essexu, kde je mohli místní obyvatelé týrat. To pro ně je splněním snu. No, tak to už nebude. Značky se objevovaly. Británie je plná. Žádní černoši, žádní psi, žádní Irové. Shabana dala své slovo. Přeinterpretuje články 2 a 8 Evropské úmluvy o lidských právech a nikdo už nikdy nebude muset vidět cizince.
Očekávali jsme, že za konzervativce odpoví Chris Philp. Ale šéfka Konzervativní strany Kemi Badenoch mu zjevně nevěří, že dokáže vyvolat správnou míru nenávisti, a tak se rozhodla zaujmout jeho místo. Jako tak často, i její projev byl plný povýšenosti. Blahopřála Mahmoodové k malým krůčkům správným směrem. Být nepříjemný k imigrantům vyžaduje hodně času a tvrdé práce.
Konzervativci budou spolupracovat s terapeutem ministryně vnitra, aby jí pomohli efektivněji usměrňovat její vnitřní předsudky. Protože opatření, která Shabana navrhovala, prostě nestačí. Nic menšího než popravčí čety na pláži, následované repatriací těl, by nestačilo. Vyhlazení, ne integrace. Co chceme? Masově ty lidi vyhladit. Kdy to chceme? Hned.
Diskuse