17. listopad na mě moc afektivně nepůsobí, ale...
18. 11. 2025 / Matěj Metelec
čas čtení
2 minuty
To je samozřejmě osud každé úspěšné revoluce - všechny oslavy "dobytí Bastily" nevyhnutelně nakonec nevypovídají o svrhávání nespravedlivého řádu, ale potvrzují oprávněnost řádu stávajícího. Moje skepse k afirmací stávající stavu věci je věcí osobního nastavení a nijak nezpochybňuju, že pro spoustu lidí může podobná připomínka znamenat něco výrazně odlišného.
Po včerejšku začínám mít ale pocit, že budu muset aspoň na čas svou nechuť přehodnotit, protože nastupuje politická garnitura, která se bude pokoušet význam státních svátků přepsat, nebo je aspoň přeznačkovat svým obličejem. A jsou to lidé, kteří jsou vzdáleni i těch zkrotlým, v obleku navlečeným a s věncem ku položením připraveným hodnotám, k nimž by se ty symbolicky významné dny měly vztahovat.
Vidět člověk, u něhož jsou známé sympatie k neonacismu, jak se vysmívá tomu, že jej to politicky nezničilo zrovna ve svátek, jehož původní význam odkazuje k nacistické represi, to je mimořádně nechutné. Vedle toho je Turka konspirování o dosazeném Havlovi a geniálním Klausovi, který teprve přinesl tu pravou demokracii, vlastně už jenom směšné. (Mimo jiné proto, že ze jeho veřejných výstupů na téma historie a politiky je patrné, že dotyčný to nešíří účelové, ale že je skutečně tak hloupý a nevzdělaný, že je o tom upřímně přesvědčen.)
Nárokování si označení "skutečného demokrata" ovšem Turek správně trefil jednu věc: není pravděpodobné, že nás bezprostředně čeká spor demokracie s diktaturou, boj se povede spíš o to, co znamená demokracie. Nevím, jestli další restartování étosu roku 89 je přesně to, co v současnosti potřebujeme, a spíš si myslím, že ne.
(Tím méně vystačíme s tím, že "demokracie = volit ODS".)
827
Diskuse