Čína vyvíjí tlak na Tchaj-wan – v důsledku slabosti a nerozhodnosti Donalda Trumpa

1. 12. 2025

 
Napjaté vztahy Číny se západními demokraciemi trpí podobně nebezpečnými slepými místy. Nedávné zveřejnění „vysvětlujících“ článků ve státních médiích, které zřejmě měly uklidnit veřejnost ohledně budoucnosti Tchaj-wanu pod čínskou vládou, ilustrovalo tento nedostatek vzájemných znalostí téměř komickým způsobem.

Když (ne „pokud“) Čína převezme vládu, budou Tchaj-wan spravovat prověření „vlastenci“ v režimu schváleném Pekingem, který bude vzorem Hongkongu, uvádějí články. Cože? Z pohledu Tchaj-peje a Západu je Hongkong varovným příkladem noční můry represí, brutálních bezpečnostních zákonů, cenzury – a porušených čínských slibů, které sahají zpět až do roku 1997, kdy byl Hongkong předán Británií.

Je překvapivé, že i ti nejvíce indoktrinovaní komunističtí aparátčíci si mohou myslet, že občané Tchaj-wanu, kteří si cení své demokracie a faktické suverénní nezávislosti, by se dobrovolně vydali touto cestou. Aby byl zajištěn mír a prosperita, budou separatisté rozdrceni, prohlásila státní média optimisticky. Je zřejmé, že Peking to prostě nechápe.

Neustálé obléhání Tchaj-wanu, tradičně podporovaného USA, ze strany Číny přesáhlo hrubý vojenský tlak (i když ten se zvyšuje). Její snahy o prosazení ekonomické a diplomatické izolace ostrova – a svržení jeho prozápadní, volené vlády – jsou umocněny špionáží, kybernetickou sabotáží, masovým sledováním a idiotskými lžemi, konspiračními teoriemi a dezinformacemi.

Tchajwanský prezident Lai Ching-te minulý týden oznámil zvýšení výdajů na obranu o 40 miliard dolarů a varoval, že hrozba anexí „zesiluje“. V narážce na Ukrajinu, která čelí podobnému tlaku ze strany Ruska a rovněž si není jistá podporou USA, Lai řekl, že nejznepokojivějším scénářem by bylo, kdyby se zastrašovaní Tchajwanci prostě vzdali.

„Čínský vůdce Si Ťin-pching dává přednost vítězství bez devastující a nepředvídatelné války,“ napsal analytik Hal Brands. „Jeho metoda zahrnuje postupné eskalování nátlaku... Jedná se o klasickou „anakondovou strategii“, jejímž cílem je postupně zvyšovat tlak, dokud Tchaj-wan neustoupí. Izolace a demoralizace nakonec povedou ke kapitulaci, tak zní tato strategie.“

Brands předpověděl, že pokud nátlak selže, Si  použije vojenskou sílu. Hlavním cílem Číny však je „vytvořit na Tchaj-wanu pocit, že čínská moc je ohromující; podpořit v USA přesvědčení, že intervence je příliš nákladná; a tím přesvědčit obyvatele Tchaj-wanu, že jejich nejlepší možností je jednoho dne se vzdát bez boje.“

Politická pošetilost, zakořeněná v historickém nepřátelství, také přispívá k nejvyhrocenější krizi v čínsko-japonských vztazích za posledních deset let. Krize propukla, když nově jmenovaná pravicová premiérka Japonska Sanae Takaichi odpověděla na náhodnou otázku v parlamentu. Obrana Tchaj-wanu a okolních obchodních tras před čínskou invazí, včetně vojenských prostředků, byla podle ní existenční otázkou „ohrožující přežití [Japonska]“.

Takaichi, chráněnka jestřábího bývalého premiéra Šinzó Abeho, pouze vyjádřila to, čemu ona a mnoho Japonců již dlouho věří – ale tím, že to vyslovila nahlas a oficiálně, se to stalo oficiálním. Rozzuřená Čína rychle uvalila sankce a bojkoty; obě strany přesunuly vojenské prostředky k sporným ostrovům. Čínský generální konzul v Ósace požadoval v tweetu, který byl později smazán, aby byla Takaichi „popravena“.

To bylo mimořádně hloupé. Hysterická reakce Číny na to, co bylo v podstatě konstatováním zřejmého, je přehnaná a svědčí o nervozitě ohledně toho, kam může vést její politika vůči Tchaj-wanu. Provokativní pocta Takaichiové „železné lady“ si podle průzkumů veřejného mínění získala podporu veřejnosti, i když k ní došlo téměř náhodou. Ale nevědomost není blaženost. Riziko skutečného konfliktu je příliš velké.

Tento spor – a Laiovo varování – upozornily na tchaijwanskou otázku právě v době, kdy se Si snažil neutralizovat ji jako bilaterální problém mezi USA a Čínou. Si letos úspěšně odrazil Trumpovo celní šikanování. Zejména jeho tvrdá odvetná omezení vývozu vzácných zemin zasáhla Washington. Znamenala moment, kdy došlo k posunu globální geopolitické moci.

Trump, který postrádá strategii, nyní přešel od vedení obchodní války k vřelému vyjádření vděčnosti za pozvání k návštěvě Pekingu v dubnu příštího roku, které získal během svého servilního telefonátu se Si minulý týden. Trump následně neposkytl Tchaj-wanu žádné veřejné záruky a v samostatném telefonátu vyzval svou japonskou spojenkyni Takaichi, aby se ztišila. Jeho podlézání Si posílilo obavy v Tchaj-peji a Tokiu, že je chronicky nespolehlivý, jak ví Ukrajina.

Si využil telefonátu k tomu, aby důrazně naznačil, že pokud Trump opravdu chce velkou, krásnou obchodní dohodu, kterou by se mohl chlubit doma, musí USA formálně přijmout, že suverénní právo Číny na Tchaj-wan je „nedílnou součástí poválečného mezinárodního řádu”.

Roste  podezření, že Trump nakonec podřídí obranu Tchaj-wanu uvolnění napětí s Čínou. V současné době se pohybuje jako na houpačce. Slíbené balíčky zbraní se zpožďují nebo nedorazí. Tchaj-wan usiloval o dohodu o volném obchodu. Místo toho byl zasažen 32% cly, která byla později snížena. Stejně jako dříve je za tuto dynamiku zodpovědný pouze Trump. Si ho nadále obchází.

Tchaj-wan a Japonsko nejsou jediné země, které se obávají, že Trump nechápe, o co jde. „Jednoznačná priorita obchodu ze strany americké administrativy vedla k tomu, že se složitější diplomatické spory zametly pod koberec,“ napsal Jonathan Czin, specialista na Čínu, a poukázal na nekontrolované porušování lidských práv v Pekingu, protizápadní kybernetickou válku, ozbrojené střety s Filipínami a celkovou expanzi v Jihočínském moři.