Britské listy plně závisejí na finančních příspěvcích čtenářů. Prosíme, přispějte. ➥

Překvapení? Ne. Trump chce podporovat populistické vlády ve středovýchodní Evropě

5. 12. 2025

čas čtení 6 minut

Nová "Národní bezpečnostní strategie" Trumpovy vlády z listopadu 2025 ostře kritizuje evropské země a vyjadřuje rozhodnutí podporovat středo a východoevropské země s populistickými vládami. Babiše a Orbána ani Fica tento dokument konkrétně nejmenuje, nicméně tato formulace je jasná:

Naše široká politika pro Evropu by měla upřednostňovat:

• budování zdravých národů střední, východní a jižní Evropy prostřednictvím obchodních vazeb, prodeje zbraní, politické spolupráce a kulturních a vzdělávacích výměn

Kritika Evropy je v tomto dokumentu na stranách 25 a 26. Zde je překlad:

C. Podpora evropské velikosti

Američtí úředníci si zvykli uvažovat o evropských problémech v souvislosti s nedostatečnými výdaji na armádu a ekonomickou stagnací. Na tom je něco pravdy, ale skutečné problémy Evropy jsou ještě hlubší. Kontinentální Evropa ztrácí podíl na globálním HDP – z 25 procent v roce 1990 na 14 procent dnes – částečně kvůli národním a nadnárodním předpisům, které podkopávají kreativitu a pracovitost.

Tento ekonomický úpadek však zastiňuje reálná a mnohem závažnější perspektiva zániku civilizace. Mezi větší problémy, kterým Evropa čelí, patří činnosti Evropské unie a dalších nadnárodních orgánů, které podkopávají politickou svobodu a suverenitu, migrační politiky, které mění kontinent a vyvolávají konflikty, cenzura svobody slova a potlačování politické opozice, prudký pokles porodnosti a ztráta národní identity a sebevědomí.

Pokud budou současné trendy pokračovat, bude kontinent za 20 let nebo méně k nepoznání. Není tedy vůbec jisté, zda některé evropské země budou mít dostatečně silnou ekonomiku a armádu, aby zůstaly spolehlivými spojenci.

Mnohé z těchto zemí v současné době zdvojnásobují své úsilí na současné cestě. Chceme, aby Evropa zůstala evropská, aby znovu získala své civilizační sebevědomí a opustila svůj neúspěšný důraz na regulační dusení.

Tento nedostatek sebevědomí je nejviditelnější ve vztazích Evropy s Ruskem.

Evropští spojenci mají oproti Rusku významnou výhodu v oblasti tvrdé síly téměř ve všech ohledech, s výjimkou jaderných zbraní. V důsledku ruské války na Ukrajině jsou nyní evropské vztahy s Ruskem hluboce oslabeny a mnoho Evropanů považuje Rusko za existenční hrozbu. Řízení evropských vztahů s Ruskem bude vyžadovat významné diplomatické úsilí ze strany USA, a to jak za účelem obnovení podmínek strategické stability na euroasijském kontinentu, tak za účelem zmírnění rizika konfliktu mezi Ruskem a evropskými státy.

Je v zásadním zájmu Spojených států vyjednat rychlé ukončení nepřátelských akcí na Ukrajině, aby se stabilizovaly evropské ekonomiky, zabránilo se nechtěné eskalaci nebo rozšíření války a obnovila se strategická stabilita s Ruskem, a také aby byla umožněna poválečná rekonstrukce Ukrajiny, která jí umožní přežít jako životaschopný stát.

Válka na Ukrajině měla neblahý dopad na zvýšení vnější závislosti Evropy, zejména Německa. Dnes německé chemické společnosti staví v Číně některé z největších zpracovatelských závodů na světě, přičemž využívají ruský plyn, který nemohou získat doma.

Trumpova administrativa se ocitá v rozporu s evropskými představiteli, kteří mají nerealistická očekávání ohledně války a sedí v nestabilních menšinových vládách, z nichž mnohé pošlapávají základní principy demokracie, aby potlačily opozici.

Velká většina Evropanů chce mír, ale tato touha se nepromítá do politiky, a to z velké části kvůli podrývání demokratických procesů ze strany těchto vlád. To je pro Spojené státy strategicky důležité právě proto, že evropské státy se nemohou reformovat, pokud jsou uvězněny v politické krizi.

Evropa však pro Spojené státy zůstává strategicky a kulturně životně důležitá. Transatlantický obchod zůstává jedním z pilířů globální ekonomiky a americké prosperity. Evropské sektory od výroby přes technologie až po energetiku patří i nadále k nejrobustnějším na světě. Evropa je domovem špičkového vědeckého výzkumu a předních světových kulturních institucí.

Nejenže si nemůžeme dovolit Evropu odepsat – to by bylo v rozporu s cíli této strategie. Americká diplomacie by měla i nadále hájit skutečnou demokracii, svobodu projevu a nekompromisní oslavu individuálního charakteru a historie evropských národů. Amerika povzbuzuje své politické spojence v Evropě, aby podporovali toto oživení ducha, a rostoucí vliv vlasteneckých evropských stran je skutečně důvodem k velkému optimismu.

Naším cílem by mělo být pomoci Evropě napravit její současný směr. Budeme potřebovat silnou Evropu, která nám pomůže úspěšně konkurovat a bude s námi spolupracovat, aby žádný protivník nemohl Evropu ovládnout.

Amerika je pochopitelně citově vázána na evropský kontinent – a samozřejmě také na Británii a Irsko. Charakter těchto zemí je také strategicky důležitý, protože spoléháme na kreativní, schopné, sebevědomé a demokratické spojence, kteří vytvoří podmínky pro stabilitu a bezpečnost. Chceme spolupracovat se spřízněnými zeměmi, které chtějí obnovit svou bývalou velikost.

Z dlouhodobého hlediska je více než pravděpodobné, že nejpozději během několika desítek let někteří členové NATO budou převážně neevropští. Je tedy otázkou, zda budou vnímat své místo ve světě nebo své spojenectví se Spojenými státy stejným způsobem jako ti, kteří podepsali chartu NATO. Naše široká politika pro Evropu by měla upřednostňovat:

• Obnovení podmínek stability v Evropě a strategické stability s Ruskem;
• Umožnění Evropě stát na vlastních nohou a fungovat jako skupina spřízněných suverénních národů, mimo jiné tím, že převezme primární odpovědnost za svou vlastní obranu, aniž by byla ovládána jakoukoli nepřátelskou mocností;
• Pěstování odporu vůči současnému směřování Evropy v evropských zemích;
• Otevření evropských trhů pro americké zboží a služby a zajištění spravedlivého zacházení s americkými pracovníky a podniky;
• budování zdravých národů střední, východní a jižní Evropy prostřednictvím obchodních vazeb, prodeje zbraní, politické spolupráce a kulturních a vzdělávacích výměn;
• ukončení vnímání NATO jako neustále se rozšiřující aliance a zabránění tomu, aby se tak stalo ve skutečnosti; a

• povzbuzování Evropy k přijetí opatření k boji proti merkantilistické nadprodukci, krádežím technologií, kyberšpionáži a dalším nepřátelským ekonomickým praktikám.

Zdroj v angličtině ZDE