Pomoc, má kamarádka má ráda Trumpa!

29. 12. 2025

Kaitlyn se nikdy nemohla setkat s mými ostatními přáteli. Nikdy. I společné pití kávy by znamenalo úplnou eskalaci.

Verdikt by byl zdrcující na obou stranách. To není překvapivé, protože Kaitlyn je příznivkyně Trumpa. Žádný sex před svatbou a žádné líčení jsou stejně součástí jejího standardního repertoáru jako politika současné americké administrativy. Někdy zní jako mluvčí Bílého domu. "Progresivní lidé jsou hluční a dotěrní," ráda říká Kaitlyn.

Progresivci jsou jako žvýkačka, na kterou omylem šlápnete: už dávno na zemi, jen otravní. Pro Kaitlyn je to jasné. Trump přináší vítězství nad zcela ztracenými wokies a konec hegemonie jejich menšinové ideologie.

Když Kaitlyn popisuje svůj svět, nic mi není povědomé. Všechno jde proti progresivním iluzím mého dětství. Zůstala jim jen znepokojivá realita deliberalizujícího se světa, v němž se stále méně lidí miluje. Aspoň pro nás je ještě jedna jistota. Za úpadek mohou lidé jako Kaitlyn. Slovy mých ostatních přátel – prostě to vůbec nefunguje.

Poznávání se – bez politiky v pozadí mysli

Seznámili jsme se v malé vesnici ve státě USA. Byl to můj rok v zahraničí, jedenáctá třída. Právě mě opustila jiná dívčí parta. Pravděpodobně kvůli mým naivním příběhům z Berlín-Mitte, které nebyly přesně o prstenech cudnosti.

Kaitlyn působila vtipně, provokativně a především – otevřeně. Po škole jsme jeli do jediného místního podniku, Dairy-Queen vedle čerpací stanice. Při první zmrzlině Blizzard to bylo jasné: Všechno považuje za politické. A pro mě není nic, co by nebylo. Ani tehdy jsme se nikdy neshodly, ale nějak to bylo v pohodě, skoro vzrušující.

V době, kdy dobře vychované americké rodiny už dávno přestaly mluvit o politice, jsme se díky tomuto téměř vzpurnému činu stali přáteli. To bylo před deseti lety a stále mi skoro každý den píše. A vždycky to skončí v byznysu. "Charlie Kirk – co říkáš?" napíše, a já už ležím v posteli. Ať už algoritmus vyvolá jakýkoli spor, nikdy se neshodneme. Když jsem viděla obvinění herečky Blake Lively ze sexuálního obtěžování proti svému režisérovi Justinu Baldonimu jako osvobozující ránu, myslela si, že chudák je pomlouván. V mém rozhořčení nad projevem JD Vance na Mnichovské bezpečnostní konferenci viděla jeho kritiku údajného nedostatku svobody projevu v Evropě zcela potvrzenou.

Všechno mezi námi je vlastně digitální a obchází můj okruh přátel. Jen v létě Kaitlyn občas stojí přede mnou s kufrem. Pak se o ní dozvěděli i ostatní přátelé. Jak můžeš být ještě kamarádka s někým takovým, stěžují si před touto dovolenou. No, jak bych mohla?

Společné svátky

A přesto sedíme na pláži malého města u Jónského moře a pijeme limonády na plastových židlích. Na dovolené není ani alkohol ani káva. Kaitlyn má velmi rovné bílé blond vlasy, šaty jí jako vždy zakrývají stehna. Obléká se skromně. Náboženský výraz znamená vyhýbání se sex-appealu.

"Jen nevěřím, že existuje patriarchát," říká právě teď. Je teprve druhý den a už se cítím jako pták v kleci. Mluvím o pokřikování, rozdílech v odměňování mezi pohlavími, mnoha sexuálních napadeních, které jsem sama zažila, a o femicidách. Násilí na ženách je bohužel neoddělitelné od mužské biologie, říká Kaitlyn.

Ale to znamená, že my ženy musíme být opatrné, chytřejší. Mrkne vážně. Aspoň tady se shodneme: Je to mužský svět. Ale nevadí jí to. Jak ti to může nepřipadat nespravedlivé, ptám se jí. Žádná reakce. Kaitlyn očekává, že její budoucí manžel bude silným vůdcem domácnosti. Silný vůdce. "Chceš slabocha?" zeptá se a zasměje se. Jdeme na pláž. Slunce to myslí dobře, je příliš horko na to, aby se mluvilo.

Kdo je Kaitlyn?

Kaitlyn je 25 let a podle svých měřítek je ideální manželkou: dychtivě připravená stát se hospodyní. Ale je také pracovitá, chytrá, vzdělaná a má špičkovou práci. Posledních pár let cestovala po celém světě. To je pro liberály nepříjemné, venkovský vzor nesedí.

Jako klasická protestní volička se také nenechá uklidnit. Nic jí nepřijde vzdálenější než kvůli něčemu zakřičet "nespravedlivé".

Poté, co jsou rozvinuté ladící hotelové ručníky, ptám se jí na jejich politické sebezařazení. "Já prostě věřím v konzervativní hodnoty," říká. Věřím v konzervativní hodnoty. Pro ni to znamená, že každý by měl dělat to, co chce. Ale to progresivistům nestačí. "Chtějí mě donutit, abych se jim líbila jejich nesmysly," říká teď pobouřeně.

Trumpův útok na demokratické instituce, vědu, univerzity, právní stát a svobodu projevu, deportace, brutální rozdělení společnosti, všechno se od ní odráží.

Woke režim

Zkouším to s jedním argumentem: Trump rozhodně není čestný konzervativec. Obchází to. Ano, ale boj proti wokeness stále mluví za něj. Hegemonní teze v liberálních kruzích to vysvětluje takto: Obama byl příliš silný. Amerika nebyla připravená. A tohle – Kaitlynino zneklidnění – je reakce.

Reakční mužská těla jako Trumpovo jsou oživována a hlazena, protože progresivci téměř dosadili woke režim.

Vstoupíme do teplé mořské vody a já si troufnu: "Nejsem taky probuzená?", ptám se jí. Jejich realita politicky rozděluje svět na konzervativně-pravicové (dobré) a liberálně-progresivní (fuj). Z nevysvětlitelných důvodů jsem prošla jen jako "liberálka", bez osudového druhého připisování. "Liberální myšlenky zní v teorii dobře, ale v praxi nejsou tak skvělé," říká Kaitlyn.

Jako příklad uvádí používání toalety trans ženami. A tady to začíná být reakční, vidí příliš velký potenciál pro muže v přestrojení, aby takto zneužívali ženy. Obecně je tu velký trend. Všichni chtěli být najednou trans. Jejich argumentace je naprosto absurdní. Určitě jí říkám, že právě tvrdila, že přijímá všechny lidi. "Ne, pokud mě omezují," říká. Takto funguje reakční argument, údajný útok na vlastní identitu se stává legitimizační strukturou pro vnitřní nespravedlnost.

Oscilace perspektiv

Velkou výhodou našeho digitálního vztahu je, že ho mohu jednoduše odložit pomocí svého mobilu. Tady na pláži to není možné. Než Kaitlyn pokračuje, rychle jí dám sluchátka. Slyšíme, kde je můj manžel? Otázka, která nás spojuje. Pravidelně je varuji: píseň používá "sprostá slova". Ošklivá sprostá slova jako "do prdele".

Když ležíme v písku, mám zase pocit, že tohle přátelství ze mě dělá špatného člověka. Pamatuji si včerejší noc. Kaitlyn si opět pěstovala svůj rituální skepticismus ohledně klimatické krize kvůli gyros pita, zcela nevědomá vědeckých faktů. "Vždycky bylo tepleji," řekla. Bráním se vším, co vím, ale špatné na našem společném týdnu je: Často prostě nemám nic, čím bych jí mohl odporovat. Směje se tak vydatně.

Stojíme na dvou stranách přítomnosti. Algoritmy a populismus mají jen jeden cíl – chtějí nás stále více od sebe oddělit. "No, to bych nemohla udělat," řekla mi kamarádka před tím, než jsem odjela na dovolenou. Kaitlynini přátelé jí říkají totéž. V vrstevnických skupinách, ze kterých pocházíme, je radikalita odměňována. Samozřejmě, jen ve svém vlastním smyslu. Možná proto jsme zůstali přáteli všechny ty roky. V odporu vůči narativu nesmiřitelných realit života. Vzdorovité a odhodlané v tom, že přátelství musí zůstat možné i při odlišném myšlení.

Ale to se tak snadno říká. Celý týden kolísám mezi dvěma pohledy: Za prvé, i když to liberálové nechtějí přiznat, Trump a jeho stoupenci zůstanou. Pokud nechceme paralelní reality, lidé musí zůstat blízko u sebe. Za druhé, držet lidi navždy od těla – bez ohledu na to, jak nefakticky a diskriminačně argumentují – není možné.

"Co bys dělala, kdyby tvé dítě bylo gay?" ptá se mě Kaitlyn v hospodě.

Ráda bych ho podpořila, co víc?

Zdroj v němčině: ZDE