Co by si umírající Čapek o nás asi tak pomyslel…

26. 12. 2025 / Boris Cvek

čas čtení 1 minuta
30750
Když Karel Čapek na Boží Hod vánoční v roce 1938 umíral, těžko si mohl představit, že jednou české země budou mít možnost se integrovat do západní Evropy. Po mnichovské dohodě, která tehdy byla z českého pohledu těžko něco jiného než zrada (byť historicky je to nesmysl a Chamberlain dělal za dané situace normální politiku, která nechtěla riskovat velkou válku kvůli sporu o německy mluvící Sudety), to bylo těžko představitelné.

A přece kdyby se taková možnost naskytla a Čapek by byl u toho, pak by jistě s poukázáním na svůj osud apeloval na co největší integraci. Dokonce i v naprosto mírových dobách. Co bychom mohli integrací ostatně ztratit? Snad zaprděnost a zaostalost. Oč by ale byl Čapek překvapenější, kdyby zjistil, že čím větší nebezpečí zničení demokracie a nástupu brutálních siloviků nám hrozí, tím více integraci odmítáme!

A ještě k tomu se stíháme hlásit k němu, k Masarykovi (dnes už i fašisti se hlásí k Masarykovi), k tzv. suverenitě první republiky (jejíž nejvyšší důstojník do roku 1926 byl francouzský generál a která v roce 1938 děsivě reálně zjistila, že bez spojenců je její suverenita jen iluze), ba k tomu, jak se tehdy hodně zbrojilo (a že nám to zbrojení tehdy pomohlo). 

0
Vytisknout
328

Diskuse

Obsah vydání | 23. 12. 2025