Opravdu hrozí, že Rusko zaútočí na Evropu?
3. 1. 2026 / Jiří Hlavenka
čas čtení
14 minut
Obří, široký vojenský útok? Ne.
Rusko čtyři roky útočí na Ukrajinu vší svou vojenskou mocí (bez jaderných zbraní, naštěstí). Pro srovnání: útočí dnes přesně 1410 dní, takto dlouho trvala “ruská” část druhé světové války (1417 dní), a celá první světová válka trvala 1568 dní. Rusko obsadilo roku 2022 12% Ukrajiny, ale v posledních třech letech jen 1.2%, a postupuje nadále velmi pomalu. Ne proto, že by chtělo, ale proto, že mu Ukrajina víc nedovolí. Přišlo zřejmě o většinu bojeschopných tanků, možná o dvě třetiny děl - v těžké technice je takřka bezzubé. Oslabeno je i jeho letectvo včetně vrtulníků, zřejmě o nízké desítky procent, “mocná” černomořská flotila jakbysmet. Masivních útoků jako z dob druhé světové války - kombinovaný útok tanků a pěchoty, podporovaný dělostřelectvem a letectvem, tak jako na začátku agrese - už není zjevně schopno. Ale jen tyto útoky vedou k velkým postupům v území.
Vedle toho ale extrémně zdokonalilo dronový boj (Ukrajina právě tak, možná ještě lépe!), což ale vlastně znamená nikoli posouvání fronty, ale ničení infrastruktury i živé síly protivníka v hloubce 10-20 km od linie dotyku. Dronové válčení obrovsky proměnilo boj a představuje dnes hlavní nebezpečí v konfliktech, měřeno, s odpuštěním, cost-benefit analýzou: náklady maličké a škody u nepřítele obrovské. Území pak se střídavými úspěchy zkouší obsazovat malé skupinky pěšáků, v poslední době dokonce “jednotky o jednom muži”. Pěšáků má ale Rusko relativně a doplňuje je. Vím, že tohle jsou strašné úvahy, ale ruské matky stále porodí ročně 1.2 novorozenců - tedy 600 000 budoucích vojáčků. Putin ročně mobilizuje okolo 400 000 mužů, pravděpodobně o stejný počet ale přichází.
Ruská ekonomika trpí, ale drží - Putin nemá problémy přesměrovávat maximum zdrojů do válečné ekonomiky. Nemyslím, že Rusko “brzy zkrachuje”, to je ostatně nesmyslný pojem (to by muselo dlužit velké peníze do zahraničí), ale rostoucí ekonomické trable včetně mizející pracovní síly oslabují schopnost země kvalitně zbrojit a tedy i vést válku. Oslabení ale není znemožnění - viz dále.
Rusko nemá kapacity na otevření další velké fronty v Evropě: pokud je jeho armáda vázána na frontové linii s Ukrajinou a konflikt pokračuje, může se pokusit maximálně o nějakou vojenskou provokaci na menším úseku, nejspíše v pobaltských zemích. Ostatně vedle Ukrajiny jsou to státy, které chce do svého područí úplně nejvíc.
Rusko si zvyklo na permanentní válku
Zní to hrozně, ale je to tak: země si v podstatě “uvykla” na permanentní válku. Co to znamená? I válečná ekonomika je ekonomika - vojenský průmysl též vytváří HDP, generuje zaměstnanost, dává práci. Je-li to z čeho platit, lze takto jet velmi dlouho. Není-li, tahám víc peněz z obyvatel, z regionů. Tolik, co vydrží. Z válečné ekonomiky se ruské elity (podstatné pro přežití Putina) naučily profitovat. Moskva a Petrohrad jsou “ve vatě” jako dříve - tam se neválčí, tam se neodvádí na frontu, tam je plno peněz jako vždycky. Periferie (prakticky cokoli mimo Moskvu a Petrohrad) v Rusku nikdy nikoho nezajímaly.
Dokud se válčí, zůstává Putin u moci. Válka mu umožňuje jet nepřetržitou propagandistickou mašinu: masírovat Rusy, že je jeho země ve válce s celým Západem, že vítězně postupuje, že už zabili 348 německých generálů a sestřelují ukrajinské F-16 jak vrabce na okapu, a tak dále, cokoli si vymyslíte.
Má nepřítele. Diktátor se bez nepřítele neobejde
Je možné, že na Ukrajině dojde k zastavení bojů (o míru bych asi nehovořil), protože Rusku docházejí síly i prostředky. Rusko je černá díra - nevíme dobře, co se tam děje a je možné, že domácí ekonomické trable a celkové vyčerpání (včetně vojenského!) je už tak silné, že mu přijde dobré si dát pauzu a vylízat si rány. Koneckonců dosavadní zisk území může vydávat za svou výhru - ne tak velkou jak očekával, ale propagandisté to dokáží prodat.
Nepochybuju nicméně, že Rusko bude pokračovat ve zbrojení i po zastavení bojů. Válečná ekonomika se těžko zastavuje a vlastně k tomu ani důvod - živí zemi, lidi. Nejde přitom jen o výrobu zbraní, střeliva a dalšího materiálu, ale i o masivně mobilizovaný personál, který často navíc nabral válečné zkušenosti. Zkušení vojáci mají velkou hodnotu. Rusko se naučilo vést moderní válku - evropské armády to neumějí, přirozeně, protože toto se učíte bojem, ne na cvičišti.
A až nastane na současné frontě klid, nepřesune vojáky k Pobaltí?
Zní to vlastně taky hrozně, ale je to právě současná válka na Ukrajině, která činí Rusko neschopným zaútočit jinde. Muselo by totiž přesunout svoje kapacity (vojáky i techniku) do nového konfliktu a Ukrajina by jistě využila příležitosti vzít si zpět to, co jí po právu náleží.
Opět je užitečných pár čísel. Zdroje uvádějí, že Rusko má dnes ve zbrani 1.2-1.5 osob (plus další milión podpůrného personálu), přičemž před zahájením plnohodnotné invaze to bylo okolo 800 000. I přes odhadovaný milión ztrát (mrtví, zranění, zajatí atd) Rusko svoje početní stavy posílilo. Určitě jsou zajímavé srovnatelné údaje týkající se Německa za druhé světové války: v roce 1939 měl wehrmacht 2.7 mil. mužů ve zbrani, přičemž po kapitulaci se ocitlo v zajetí spojenců neuvěřitelných 11 miliónů členů armády (!). Tedy i přes pět miliónů mrtvých dokázal Wehrmacht zečtyřnásobit svoje lidské síly. Takhle vypadá lidská mašinérie války - nasazujete postupně vše, co máte. Vše, co žije, dýchá a je schopno chodit.
Válka tedy znamená růst počtu vojáků na všech stranách - povoláváte další a další ročníky, cvičíte je. I když je ničena těžká technika, vojáci zůstávají. A ty počty jsou opravdu hrozivé.
Ukrajina po zastavení bojů samozřejmě zůstane hlavní geografickou překážkou k útoku naším směrem: není kudy. A nepřijde mně pravděpodobné, že by si troufl na Polsko, z mnoha důvodů, z nichž hlavní je, že by od Poláků dostal strašlivě do držky. Pobaltské státy ale budou být přímo ohroženy, navíc si tam může najít různé záminky (u Polska nikoli!): ruskojazyčná menšina, že se jí ubližuje, je tam přímá a dlouhá hranice, tedy otevřenost pro provokace a false flag operations, propustné mezinárodní mořské vody atd). Jestli je někde jasná hrozba, je to právě tam. Pobaltské státy to dobře vědí a pracují extrémně silně na své obraně. Přesto jsou jejich armády málo početné.
Dohromady mají pobaltské země okolo 30 000 profesionálních, dobře vycvičených vojáků, s velmi dobrou výbavou (Polsko 210 000, pro srovnání). To je málo. Vedle toho mají docela početné rezervisty, též asi slušně vycvičené a mají pro ně zbraně - dohromady dalších sto tisíc lidí (Polsko udává 6.7 mil mobilizovatelných mužů). Pořád málo. Co se týká techniky, též žádná sláva - nízké stovky kusů dohromady. Proto usilují o “fix”, rychlé zalepenií problému: staví masivní zábrany na hranicích.
NATO už neexistuje
Tohle je asi nejstrašnější prozření. Zapomeňme na to, že existuje NATO, tedy “North Atlantic…”. Amerika dnes není spojenec Evropy, ani vojensky, spíše ji vnímá jako protivníka. Nevsadil bych jedinou korunu na to, že Trump vydá v případě Ruskem vyvolaného “nenápadného” konfliktu např. na hranici s Estonskem rozkaz k ostrému nasazení U.S. Army. A pokud to nezvedne Amerika, kolik evropských zemí do toho půjde? A jak, jakou formou - kolik z nich “pošle přilby” a kolik vojáky, techniku?
Aby ta představa nebyla tak hrozná: jsou státy, u kterých naprosto věřím, že pomohou. Na prvním místě to budou severské země (mající s Baltics speciální historické vazby, ostatně ochranou souseda chrání sami sebe) a Polsko. To máme najednou půl miliónu profíků a mohutné vybavení. Nepochybně Velká Británie, velmi pravděpodobně Německo. No a pak je tu Ukrajina. Zapomínáme na ni, ale neměli bychom: vždyť nejzkušenější vojáci, veteráni čtyř/pětileté války jsou právě tam, a pokud Rusko přesměruje svoje síly v baltském směru, tak “mají práci”. A i kdyby nezasáhli přímo na frontě, mají naprosto neocenitelné zkušenosti i technologie, které rádi nasdílejí (pokud to už nedělají dnes).
Rusko šikanuje a dobře ví, proč to dělá
Kdo sleduje dění, dobře si všímá, jak Rusko neustále a dokola vystřeluje výhrůžky vůči Evropě, přičemž je v čase spíš stupňuje. Cítíme v tom zmatenost - každý z ruských politiků říká jindy něco jiného, mají své “bad cops” typu delirika Medvěděva, který huláká o vrhání jaderných bomb na Paříž a Londýn, a “hodné poldy”, kteří říkají, že přece na Evropu nikdy Rusko nezaútočí, pokud ovšem…
Uvědomme si: tohle je všechno režírovaný záměr, velmi typický pro “ruskou diplomatickou školu”. Ne zmatenost opilců. Rusko šikanuje - ostatně úplně stejně šikanovalo celou studenou válku, když v rámci tzv. boje za mír permanentně Západu vyhrožovalo. Nic nového.
Šikana Západu má hluboký smysl a funguje, tak jako každá šikana. Vy prostě nechcete být šikanován, protože je vám to nepříjemné. Nikomu není příjemné, když je mu vyhrožováno, i když to je jen pes štěkající za vysokými vraty. I to vás stresuje.
Rusové vědí, že šikana vede k tomu, že druhá strana pak přirozeně hledá cestu “jak se domluvit”. Není lehké na šikanu odpovědět hrubou záplatou, tedy dát šikanátorovi po hubě. Lidé jsou většinově milí a nechtějí konflikty.
Musíme na toto být připraveni a vědět, co v tomto Rusko dělá a proč to dělá. Oni nehodlají svoje výhrůžky naplnit - ostatně velká pravda říká, že výhrůžka má svou sílu jen do té doby, než je naplněna, pak přestává být výhrůžkou. Dělají to a budou to dělat i nadále. Je to těžké, ale je potřeba zachovat klid a říci si - ok, snažíte se, my víme proč to děláte, s tímto so na nás nepřijdete. Není to lehké, bohužel.
Hybridní konflikt bude pokračovat a růst
A samozřejmě: hybridní válka je už dávno zde. Je to trochu nejasný pojem (možná slovo “válka” je nadnesené) zahrnující velice širokou škálu činností, jejichž ultimátním cílem je “dobytí území bez výstřelu”, typicky přes lokální politiky, kteří se chovají (a v realitě možná i jsou) agenty Ruska. V Maďarsku Orbán, v Srbsku Vučič, na Slovensku Fico, u nás především Okamura, ale právě tak i skupina méně významných (Rajchl, celá Trikolóra, Ševčík, s menším otazníkem i Macinka s Turkem atd). Co je možná horší: tyto politické figury a figurky získávají pomoc od velmi významných domácích podnikatelů, jejichž zájmy se kryjí se zájmy Ruska - u nás jsou to typicky “fosilní baroni”. To je další velká hrozba.
Že je to nesrovnatelné s přímou okupací? Jistě, tanky ulicemi nejedou, ale země se stane částečným vazalem Ruska se všemi negativními důsledky, zejména ekonomickými (viz Maďarsko a Slovensko - jedny z nejhůře se vyvíjejících ekonomik EU). Proto musí být naše úsilí - kromě vojenské připravenosti, ta ovšem dává smysl hlavně kvůli kolektivní, tedy vzájemné obraně s dalšími zeměmi - směřováno právě k potlačování těchto ruských operací.
Rusko nespěchá - ale my musíme
Historicky funguje Rusko jako imperiální velmoc již 1200 let. Tisíc dvě stě let postupného rozšiřování a získávání území. Občas i nějaká ztratí, ale nadechnou se a pokračují pak dál. Rusko nespěchá. To, že nyní není na pořadu dne velký vojenský útok na nás a další středoevropské země neznamená, že se můžeme hodit do klidu. Rusové trpělivě pracují na rozvratu a fragmentaci Evropy (proto tolik útoků vůči EU, ta je jim trnem v oku úplně nejvíc) a čekají na příležitost. Tou může být nástup politického extrémismu v silných západoevropských zemích, který se promítne do nových vlád - a nebo, daleko dříve, politický kolaps USA, který může vést až k otevřenému spojenectví s Ruskem. Trajektorie tam míří; a mít proti sobě dvě největší jaderné velmoci na planetě, to už je i na Evropu moc.
Rusko nespěchá, ale my musíme. A jako kolovrátek zopakuju to, co zaznělo už tisíckrát: nejlepší naší obranou je silná Ukrajina, která se ubrání, jejíž prolitá krev Rusko oslabí a která pak i nadále bude strážit východní hranici Evropy.
1653
Diskuse