Trumpův nový světový řád se rodí – a Venezuela je jen začátek

6. 1. 2026

 

Ale Trumpovou velkou ctností, pokud se to tak dá nazvat, je upřímnost. Předchozí američtí prezidenti zahalovali své nahé vlastní zájmy do jazyka „demokracie“ a „lidských práv“. Trump se této masky zbavil. V roce 2023 se chlubil: „Když jsem odešel, Venezuela byla na pokraji kolapsu. Převzali bychom ji, získali bychom všechnu tu ropu, byla by hned vedle.“ A nejednalo se o spontánní poznámku. Logika zabrání ropy a mnoho dalšího je jasně popsána v Trumpově nedávno zveřejněné Strategii národní bezpečnosti.

Dokument přijímá něco, co Washington dlouho popíral: že globální hegemonie USA skončila. „Po skončení studené války se americké zahraničněpolitické elity přesvědčily, že trvalá americká dominance nad celým světem je v nejlepším zájmu naší země,“ prohlašuje s těžko skrývaným opovržením. „Dny, kdy Spojené státy jako Atlas podpíraly celý světový řád, jsou pryč.“ To je neceremoniální pohřební obřad strategie pro status supervelmoci USA.

Nahrazuje ji svět soupeřících impérií, z nichž každé prosazuje svou vlastní sféru vlivu. A pro USA je touto sférou Amerika. „Po letech zanedbávání,“ prohlašuje strategie, „Spojené státy znovu potvrdí a prosadí Monroeovu doktrínu, aby obnovily americkou převahu v západní hemisféře.“ Monroeova doktrína, formulovaná na počátku 19. století, měla zabránit evropskému kolonialismu. V praxi položila základy pro dominanci USA nad jejich latinskoamerickým zadním dvorem.

Násilí v Latinské Americe, které Washington podporuje, není nic nového. Moji rodiče přijali uprchlíky, kteří utekli před chilskou pravicovou diktaturou, nastolenou po svržení socialistického prezidenta Salvadora Allendeho pučem podporovaným CIA. „Nevidím důvod, proč bychom měli nečinně přihlížet, jak se země stává komunistickou kvůli nezodpovědnosti svého lidu,“ prohlásil tehdejší americký ministr zahraničí Henry Kissinger. Podobná logika stála za podporou USA vražedným režimům v Brazílii, Argentině, Uruguayi, Paraguayi a Bolívii, stejně jako v celé Střední Americe a Karibiku.

V posledních třech desetiletích však byla tato dominance zpochybněna. Takzvaná „růžová vlna“ progresivních vlád, v čele s brazilským prezidentem Luizem Ináciem Lulou da Silvou, se snažila prosadit větší regionální nezávislost. A co je zásadní, Čína – hlavní rival USA – posílila svou moc na celém kontinentu. Objem vzájemného obchodu mezi Čínou a Latinskou Amerikou byl v roce 2023 259krát větší než v roce 1990. Čína je nyní druhým největším obchodním partnerem kontinentu, hned za USA. Na konci studené války se ani neumístila v první desítce. Trumpův útok na Venezuelu je pouze úvodním tahem v pokusu o zvrat této situace.

Zkušenosti z Trumpova prvního funkčního období vedly mnoho lidí k závěru, že autoritář v Bílém domě je jen velký kecal. Poté se dohodl s tradiční republikánskou elitou. Nepsaná dohoda byla jednoduchá: prosadí daňové škrty a deregulaci a on se bude moci donekonečna vyřádit na sociálních médiích. Trump ve svém druhém funkčním období je plnohodnotným krajně pravicovým režimem.

Když vyhrožuje demokraticky zvoleným prezidentům Kolumbie a Mexika, věřte mu. Když s těžko skrývanou radostí prohlašuje, že „Kuba je připravena padnout“, věřte mu. A když říká, že „Grónsko opravdu potřebujeme, bezpochyby“, věřte mu. Opravdu má v úmyslu anektovat více než 2 miliony km² evropského území.

Pokud – až – bude Grónsko pohlceno Trumpovým impériem, co pak?

Trump si jistě všiml žalostně slabé reakce Evropy na jeho bezostyšně nelegální útok na Venezuela. Ale zabrání dánského suverénního území Spojenými státy by jistě znamenalo konec NATO, založeného na principu kolektivní obrany. Dánské území by bylo ukradeno stejně bezostyšně jako Ukrajina Ruskem. Ať už se z Londýna, Paříže nebo Berlína ozývají jakékoli tlumené hlasy, západní aliance by byla u konce.

Když se rozpadl Sovětský svaz, americké elity se přesvědčily, že jsou vojensky neporazitelné a že jejich ekonomický model představuje konečný bod lidského vývoje. Tato pýcha vedla přímo ke katastrofě v Iráku, Afghánistánu a Libyi a k finanční krizi v roce 2008. Americké elity slíbily svému lidu utopické sny a pak ho táhly z jedné katastrofy do druhé. Trumpismus sám vzešel z výsledného masového rozčarování. Ale reakcí „America First“ na úpadek USA je opuštění globální dominance ve prospěch hemisférického impéria.

Co to znamená pro samotné USA? Když USA na konci 19. století porazily Španělsko a obsadily Filipíny, přední hodnostáři založili Americkou antiimperialistickou ligu. „Jsme přesvědčeni, že politika známá jako imperialismus je nepřátelská vůči svobodě a směřuje k militarismu,“ prohlásili, „zlo, od kterého jsme měli tu čest se osvobodit.“

„Tvrdíme, že žádný národ nemůže dlouho vydržet být napůl republikou a napůl impériem,“ prohlásila Demokratická strana v prezidentských volbách v roce 1900, „a varujeme americký lid, že imperialismus v zahraničí rychle a nevyhnutelně povede k despotismu doma.“ Nakonec neformální impérium nahradilo přímý kolonialismus a americká demokracie – vždy hluboce nedokonalá – vydržela.

Kdo by dnes takové varování odmítl jako přehnané? To, co se děje v zahraničí, nelze oddělit od toho, co se děje doma. Jedná se o imperiální „bumerang“, jak jej před třemi čtvrtinami století definoval martinický autor Aimé Césaire, když analyzoval, jak se evropský kolonialismus vrátil na kontinent v podobě fašismu. Již jsme byli svědky toho, jak se „válka proti teroru“ takto obrátila proti nám: její jazyk a logika byly přetvořeny pro účely domácí represe. „Demokratická strana není politická strana,“ prohlásil loni v létě Stephen Miller, Trumpův zástupce šéfa štábu. „Je to domácí extremistická organizace.“ Jednotky národní gardy jsou vysílány do měst spravovaných demokraty jako okupační síly, což připomíná „ofenzívy“ kdysi rozpoutané v Afghánistánu nebo Iráku.

Z tohoto pohledu není Trumpovo shovívavé jednání vůči ruským ambicím na Ukrajině nijak záhadné. V roce 2019 Rusko údajně navrhlo, že výměnou za stažení USA z Ukrajiny nabídne USA větší vliv ve Venezuele. Kdo ví, zda k takové dohodě skutečně došlo. Jisté však je, že se rodí nový světový řád. Je to řád, ve kterém stále autoritářštější mocnosti používají hrubou sílu k podrobení svých sousedů a krádeži jejich zdrojů. To, co kdysi mohlo znít jako dystopická fantazie, se nyní odehrává před našima očima. Otázkou je, zda máme prostředky, vůli a schopnost se bránit.

Zdroj v angličtině ZDE