Diktatura v USA se zhmotňuje v monstrum a bezprostředně ohrožuje Evropu a její demokracii

15. 1. 2026 / Bohumil Kartous

Politický vývoj v USA naplňuje černý scénář. Počet důkazů o záměrech Trumpovy vlády narostl do takového množství, které vylučuje dobré úmysly, ničí historická spojenectví a otevřeně predikuje nepřátelství komukoliv, kdo by se chtěl záměrům diktátu reprezentovaného Trumpem a naplňovaného zjevně přesvědčenými autoritáři v jeho blízkém okolí vzepřít. Přesto právě tvrdý odpor a odvaha postavit se diktátu, na jehož vrcholu stojí celoživotní podvodník a pod jehož infantilním “majestátem” se realizují zvrácené vize o světové nadvládě, je jediným možným způsobem přežití demokratické Evropy.

Lživé ospravedlňování brutality vůči americkým občanům tváří v tvář skutečnosti

USA se utápějí ve stále větší deziluzi z každodenních událostí, které přináší vláda Donalda Trumpa a jeho mocenského aparátu. Minneapolis, hlavní město americké Minnesoty, se těžce srovnává se skutečností, že agent ICE (Immigration and Custom Enforcement, imigrační a celní služba) za bílého dne zastřelil bezúhonnou a neozbrojenou matku tří dětí v aktu zjevného brutálního násilí posvěceného z nejvyšších míst. Protesty trvají už několik dní a dochází při nich k opakovaným střetům občanů USA s velkým množstvím Trumpových “milic”, jejichž počet je z rozhodnutí ministerstva pro vnitřní bezpečnost dále navyšován.

Nasazení ICE do ulic amerických měst (zejména těch demokratických) po návratu Trumpa do prezidentského úřadu je zjevným prostředkem vyvolávání strachu, a nikoliv jen mezi lidmi, kteří nemají trvalý pobyt na území USA. Renee Nicole Goodová byla křesťanka bílé pleti a byla zabita člověkem, který neměl z pozice příslušníka ICE žádné právo ji konfrontovat, natož proti ní použít násilí. Pravomoci ICE se na americké občany vztahují jen velmi okrajově a tvrzení, že Goodová agenta ICE ohrožovala autem, je prokazatelná lež, neboť je vše zachyceno videem, včetně posledních slov zabité ženy. Goodová, která se chovala zcela klidně a nenásilně, žádné nebezpečí nepředstavovala.

Série reakcí Trumpa, viceprezidenta Vance a ministryně vnitra Noemové jsou stejně strašidelné, jako to, že americký celník třikrát vystřelí na hlavu nekonfliktně jednající ženě. Nejvyšší američtí vládní představitelé lžou o tom, že Goodová byla teroristka, že byla součástí radikálně levicové sítě, která vyvolávala konfrontace s ICE, že agenta ohrožovala na životě. Navzdory důkazům, které má každý s přístupem k internetu k dispozici ve svém mobilu. Strašidelné také je, jak se americká vláda, prostřednictvím viceprezidenta Vance, snaží zastrašovat média, která pouze poukazují na zjevnou skutečnost. Strašidelné je i to, jak Fox News, propagandistická komunikační platforma amerického pravicového populismu, rámuje celou tragédii se snahou postavit oběť do pozice viníka, jak shrnul ve své talkshow americký moderátor Jimmy Kimmel, tedy člověk, který se sám stal obětí snah současné americké vlády o cenzuru kritiků.

Substanciální lživost a vyhrožování diktatur je vcelku banální věc, pokud jde o jejich anatomii prováděnou zpětně, historicky, na příkladech nacistických, komunistických nebo jiných zločinných politických systémů. Vždy je provázely snahy propagandy a cenzury manipulovat a potlačovat. Je ale mnohem horší vidět na vlastní oči, jak snaha zamlčovat a zastrašovat probíhá v přímém přenosu a v nejmocnější demokracii světa, jejíž významná část kulturně historické identity stojí právě na schopnosti vítězit nad diktaturami a totalitami. Je to příznak toho, že realita je neslučitelná s představou moci o uchopení práva a vládě zákona, což je neklamný znak autoritářského potlačování základních demokratických principů.

Trump už se ničím netají: Stát jsem já, ať už jde o USA, Venezuelu nebo Grónsko 

Je zřejmé, že pro mnoho lidí je stále těžké si připustit fakt, že demokracie v USA selhává. Nicméně po posledních aktech i slovech americké administrativy už není o čem pochybovat. Americký prezident Donald Trump se už vůbec netají tím, že sám sebe považuje ve svém rozhodování postaveného nad zákon. V pozoruhodném rozhovoru, který Trump poskytl americkému deníku The New York Times (odkaz vede na shrnutí rozhovoru v britském deníku The Guardian, neboť obsah NY Times je dostupný pouze pro předplatitele, pozn. autora), americký prezident otevřeně říká, že při rozhodování o násilných akcích USA mimo hranice jejich jurisdikce “nepotřebuje žádné mezinárodní právo”, neboť jediné, co ho limituje, je údajně pouze “jeho vlastní morálka, jeho vlastní mysl”.

Samotná morálka odsouzeného podvodníka Trumpa je jistě důvodem ke znepokojení, ale ani kdyby byl Trump nejsvětější a nejčistší člověk tohoto světa, povyšování se v demokracii nad zákon je otevřeným projevem politického diktátu vlastních přání bez ohledu na práva a zájmy ostatních. S demokratickým právním státem se takové jednání neslučuje, takové jednání demokracii ruší a nahrazuje ho politickou zvůlí omezené skupiny lidí, v tom případě schované za “majestát” Donalda Trumpa a jeho “morálku”.

Dostáváme se zde k doslova okřídlenému přísloví o kachně: jestliže něco kváká jako kachna, chodí jako kachna a páchne jako kachna, pak je to s největší pravděpodobností skutečně kachna. V případě Trumpa je těch “kachních znaků” tolik, že připouštět jinou možnost znamená záměrně neslyšet, nevidět a necítit. 

Trumpův pomník roste větší rychlostí než je u diktátorů obvyklé

Vedle výše uvedeného, čistě pro dokreslení, jsou to ještě další symptomy, které poukazují na snahu budovat “majestát” vůdce. Před pár dny vydal Washington Post souhrn různých institucí, míst, veřejných prostředků a dalších objektů, které jsou pojmenovávány po Donaldu Trumpovi. V ostrém kontrastu v podstatě se všemi předešlými prezidenty USA touží Trump zanechat svou stopu všude, kde je to možné, a to v průběhu vlastního mandátu. Jak? Čistkami ve správních radách a vedeních institucí dosahuje toho, že jeho podlézaví nominantni následně přicházejí s těmito směšnými, monarchistickými manýrami. 

Takže Trumpovo jméno se násilně dostalo do názvu Kennedyho centra performativního umění, do názvu Mírového institutu (který chtěla Trumpova administrativa zrušit), na vstupenku do národních parků v USA, podle Trumpa je pojmenován investiční účet pro děti narozené během jeho druhého období, speciální americké vízum pro bohaté, projekt na zprostředkování léků americkým občanům, nová námořní flotila bitevních lodí, Trump visí na budově amerického ministerstva zemědělství a bude na minci, kterou USA vydají k 250. výročí založení. A to ještě zdaleka nekončí. Finální bilance zřejmě předčí dosavadní diktátorský standard.

Demolice východního křídla Bílého domu, sídla amerického prezidenta a tedy z podstaty věci jedné z nejvýznamnějších památek USA vůbec, byla odůvodněna jako ekonomicky “úspornější” ve srovnání s jeho rekonstrukcí. Pravděpodobně pouhou shodou okolností bude na jeho místě stát taneční sál, developerský projekt Donalda Trumpa, který nepochybně - jak jinak - ponese jeho jméno.

Okázalé pozlacení Oválné pracovny by mohlo být považováno pouze za projev špatného vkusu, jenž Trumpa provází celý jeho život, nicméně v souvislosti s mnoha dalšími skutečnostmi a okolnostmi poměrně jasně dokresluje, že Trump nejenže obdivně vzhlíží k takovým lidem, jako je Putin. On sám - zjevně - po podobném postavení touží a vehementně se snaží tuto touhu zhmotnit.

Digitální kolonizace, hrozba válkou, výsměch: Současný stav vztahů mezi USA a Evropou

Bylo by svým způsobem zajímavé pozorovat dění za “velkým krásným oceánem”, abych parafrázoval výsměšná slova Trumpa, když komentoval válku v Ukrajině a to, že se USA netýká. Ale není to možné. Těch důvodů, proč jsou Trump a jeho ekipa pro Evropu a její demokracii nebezpeční, je celá řada. 

Trumpova administrativa zcela otevřeně dala najevo, že se pokusí zničit EU podporou krajně pravicových populistů ve vybraných zemích. Tento cíl je vepsaný přímo do nové bezpečnostní strategie Bílého domu a realizuje se od kampaně a nástupu Trumpa do druhého funkčního období. Podpora evropských populistů, jejichž cíle jsou podobné, jako cíle Trumpovy vlády, není otázkou budoucnosti, nýbrž přítomnosti (detaily pod posledním odkazem, pozn. autora).

S výše uvedeným souvisí působení amerických sociálních sítí v Evropě a jejich zjevný a dlouhodobý “příspěvek” k úspěchu krajně pravicového populismu (prokázano vědeckými metodami, jak ukazují například závěry datové analýzy publikované v prestižním časopise Nature), v drtivé většině nakloněného jak Trumpovi, tak zájmům Kremlu, ve volbách napříč kontinentem. Je zjevné, že USA se budou snažit nadále udržovat a maximalizovat vliv, který sociální sítě a jejich kolonizační dopad na společenskou diskusi a politické rozhodování v Evropě má. A budou se agresivně bránit tomu, když se EU bude snažit proti takovému aktu nepřátelství vymezit, jak ukázala reakce na pokutu pro Muskovu sociální síť X pro nedodržování evropských pravidel.

Dále je tu fakt, že Evropa je i jinak technologicky nesoběstačná a že americké technologie, velmi často v rukou otevřených technofašistů (bez nadsázky), jako je Peter Thiel, zakladatel a hlavní akcionář společnosti Palantir, realizující mnoho zakázek pro státní struktury v USA, včetně Pentagonu. Jak ukazuje několikavrstevná analýza kapitálových a personálních vztahů mezi americkými politiky a technoologarchií otevřeně ohrožující demokracii, vzájemná provázanost je varovná. A jak tato analýza dokládá, firmy v rukou těchto se snaží infiltrovat do datových infrastruktur jednotlivých evropských zemí.

Setkání s Putinem na Aljašce zdaleka nedemonstrovalo pouhou ochotu hledat s Ruskem “common ground”, společné pole pro vyjednávání o budoucnosti suverénní a zločineckým agresorem napadené Ukrajiny. Červený koberec a pompéznost celého divadla ukazovaly světu, že se potkali dva vůdci, kteří se jdou bavit o rozdělování sféry vlivu. Jak odlišné pojetí, srovnáme-li Putinovo vřelé přijetí s nejvyššími poctami se setkáními Trumpa s prezidentem Zelenským, tedy prezidentem demokratické země napadené nedemokratickým, zločineckým sousedem.

Novým, zcela mimořádným nebezpečím, které Trumpovy USA představují pro Evropu, je otevřená snaha ukrást Grónsko. Pokud se to stane a USA provedou invazi, jelikož je zřejmé, že obyvatelé autonomně řízeného ostrova si nepřejí stát se součástí USA, bude to znamenat otevřenou válku minimálně se členem NATO a tedy, de facto, konec aliance samotné. Pro tento otevřený útok neexistuje žádné vysvětlení, bláboly Trumpových nohsledů o “bezpečnostních zájmech” jsou trapné. Bezpečnostní zájmy USA, které již v Grónsku mají základnu, jsou (a mohou být) zajišťovány prostřednictvím spolupráce v rámci NATO. I přesto se Trump snaží Grónska zmocnit, aby mohl svůj monarchistický pomník rozšířit o územní zisk USA. Jak by se ostrov poté jmenoval ani nechci domýšlet. 

Na naivitu už nemáme nárok, vzpamatujme se, Kanada se vzpamatovala ihned

Je možné, že ještě na začátku druhého Trumpova období mohli existovat byť naivní, přesto autenticky důvěřiví lidé, kteří se domnívali, že záměrem nové vlády USA je korigovat levicový progresivismus a narovnat vztahy s evropskými spojenci, kteří se dlouho vezli, aniž by dostatečně šlapali. Je možné, že ještě po pár měsících zbylo několik naivů, kteří skutečně věřili ve “4D šachy”, které údajně Trump, odsouzený podvodník a celoživotní hochštapler, na mezinárodní scéně hraje. Pokud dnes ještě někdo této iluzi věří, je pravděpodobně nenapravitelně hloupý, případně jedná sprostě oportunisticky a zištně.

Trump, ale ještě více jeho přesvědčení podřízení, jako je Vance nebo Miller, jsou rostoucí hrozbou pro evropskou demokracii. Pokud nebudeme jako Evropa jednat okamžitě, tedy nedáme jasně najevo, že Grónsko budou spojené evropské síly bránit možné invazi, že americká technooligarchie bude buď plnit přísné regulační limity a podléhat kontrole, nebo nebude poskytovat své služby vůbec, pokud Evropa nezačne okamžitě pracovat na své bezpečnostní a technologické soběstačnosti, můžeme se dočkat tvrdého dopadu do nové formy fašismu, kterou současná americká ultrapravicová vláda reprezentuje. 

V bezpečných dobách si demokracie může dovolit vést debaty s rádoby intelektuály a dalšími lunatiky, kteří ani přes viditelnost a hmatatelnost důkazů nejsou schopni rozeznat, co je a co není pro demokracii udržitelné. V okamžiku, kdy se udržitelnost demokracie stává urgentní podmínkou budoucnosti, je třeba takové pošetilce přestat brát vážně a začít jednat. nejen v debatách na sociálních sítích, ale zejména v politickém rozhodování. 

Pokud se současná Evropa dostane většinově do podobné kondice, v jaké jsou nyní politicky státy střední Evropy, riskujeme nezvratné škody. Nic z toho, co se jeví jako nutná prerekvizita pro udržení demokracie v Evropě, se totiž nestane a my budeme sledovat jen rychlý rozpad a vytvoření nových forem autoritářských režimů ovládaných z velké části z center velmocenského vlivu. 

Evropa dosud lavíruje. Existuje přitom stát, který se rozhodl jednat zcela nekompromisně a kde Trump se svou politikou velkého klacku narazil. Je to přitom stát, který má kulturně i geograficky USA nejblíže a který tedy z podstaty věci svého jižního souseda dobře zná. Už na začátku roku 2025 sdělil premiér Kanady Mark Carney zcela jasně: “Násilníkovi se postavíme”. Od té doby Kanaďané významně snížili návštěvnost USA, nákup amerického zboží a Kanada snížila míru exportu a hledají cesty, jak omezit svoji závislost na jediném kontinentálním sousedovi, kterého mají a který je ekonomicky a populačně nepoměrně větší. Ustrašenost Evropy, jež je v úplně jiné pozici, je v tváří tvář kanadské úspěšné taktice postavené na odvaze a tvrdosti, mírně tragikomická.

Evropa se musí vzpamatovat, dokud je ještě čas. O Česku to platí dvojnásob, byť jeho pozice je v celém tom příběhu o útoku na demokracii spíše podružná. Pokud se podaří udržet EU, podaří se pravděpodobně také udržet demokratický kurz v Česku. Pokud ne, čeká nás v takovém případě reálný komunikační, ekonomická a politická kolonizace prostřednictvím ruské páté kolony.