Hugo Grotius, OSN a Grónsko – o právu, moci a hranicích

16. 1. 2026 / Arnošt Kult

čas čtení 2 minuty
Hugo Grotius (10. dubna 1583, Delft – 28. srpna 1645, Rostock) bývá nazýván „otcem mezinárodního práva“. V době, kdy státy jednaly podle síly a náhoda rozhodovala o míru, Grotius tvrdil, že i mezi suverény existují závazky, které nelze porušit bez ztráty legitimity. Jeho myšlenka, že právo má být hrází proti svévoli, se stala zárodkem pozdějšího vestfálského systému, Haagských úmluv i samotné Charty OSN.

Po roce 1945 se svět pokusil Grotiův ideál institucionalizovat. OSN zakotvila zákaz použití síly, rovnost států a povinnost řešit spory mírovými prostředky. Vznikl systém, který měl být univerzální – nikoli proto, že by velmoci zázračně změnily svou povahu, ale protože hrůza z další totální války je donutila přijmout pravidla, jež by přesahovala jejich okamžitý zájem. Grotius by v OSN poznal svůj jazyk, ale také by viděl kompromisy, které musely být učiněny – právo veta, privilegia vítězů, selektivní aplikaci norem.

Právě nyní se opět otevírá další „zkouška“ globálního světa – Grónsko. Tento ostrov, formálně autonomní část Dánského království, se stal geopolitickým uzlem, kde se střetává právo, suverenita a mocenský realismus. USA zde mají legitimní bezpečnostní zájmy, ale jejich snaha jednat přímo s grónskou vládou, obcházet Kodaň či dokonce uvažovat o „koupi“ území připomíná spíše středověk než právní řád 21. století. Grotius by takové jednání považoval za narušení územní integrity a rovnosti států – dvou pilířů, na nichž stála jeho koncepce mezinárodního práva.

Grónsko se tak stává lakmusovým papírkem – ukazuje, zda velmoci ještě uznávají, že existují hranice, které nemůže překročit ani jejich strategický zájem. Pokud je mezinárodní právo jen nástrojem, který se používá, „když se to hodí“, pak se svět vrací před Grotia – do doby, kdy oceány, území i lidé byli jen objektem transakcí. Pokud však i velmoci přijmou, že suverenita malých států není „na prodej“, pak Grotius stále „žije“ ve světovém řádu, který se navzdory všem krizím udržuje.

Grónsko není okrajovou epizodou. Je to zrcadlo, v němž se odráží skutečný stav mezinárodního práva. A zároveň připomínka, že Grotius nebyl naivním idealistou – věděl, že právo má smysl jen tehdy, když dokáže omezit i ty nejsilnější.

0
Vytisknout
217

Diskuse

Obsah vydání | 16. 1. 2026