Extenzivně impotentní, ale naše!
6. 2. 2026 / Beno Trávníček Brodský
Tuzemská legislativa je trochu jako „hrnečku vař“. Naproti tomu hodně důležitých věcí se v ní nevyskytuje vůbec. Někdy má člověk až pocit zápachu zatuchliny v prostoru, který léta nikdo nevyvětral. Je na to možné donekonečna upozorňovat, ale moc to neřeší. Jako když brečíte, že je doma zima, místo abyste vlezli do boudy, vzali pilku zlodějku, a zašli do nejbližšího stromořadí pro větrem opadané suché větve a nabrali si jich na topení plný pytel. Že je lepší nechat si přivézt valník „plného“ dřeva? Aby ne! Ale co když není odkud, kým, za co a nebo ho nemá kdo pořezat?
Hodně dlouho mne prudilo, že tenhle stát nedokáže umožnit člověku v případě jeho osobní totální zdravotní katastrofy odejít z tohoto světa podle vlastního uvážení jinak, než skokem pod vlak, z paneláku, fetováním výfukových zplodin, ustřelením si hlavy nebo spolykáním léků... - bez jakéhokoli dohledu. V parlamentu byly nejméně dva legislativní pokusy – v nultých letech, patrně pocházející ze senátu, v poslední době zřejmě ze sněmovny. Oba neúspěšné. Ten starší návrh byl stručnější a přehlednější, ale stále zbytečně dlouhý a složitý; ten novější zase zbytečně spojoval více témat a tím celou věc jen komplikoval. Samozřejmě oba mohou sloužit jako užitečné studijní médium.
Zkusil jsem tohle téma konzultovat s řadou lidí a dospěl ke konsenzuálnímu pojmu „zajištění důstojné smrti“ a ke konsenzuálnímu procesu, že se tak stane výhradně rukou či jiným skutkem pacienta - za asistence odborného lékaře. Tedy ne primárně rukou lékaře. Také se tomu někdy říká asistovaná sebevražda. Vše komisionálně s předchozí ověřenou žádostí, za účasti vyjmenovaných osob a včetně povinného posouzení aktuální kompetence pacienta k takovému kroku psychiatrem.
Místo, abych udělal sumář „knížecích rad“, raději jsem šel cestou laického zpracování orientačního paragrafového znění zákona korigovaného další diskusí s několika odborníky i laiky. Tedy co nejpřesnější osnova možného řešení. Tu jsem jedním z možných kanálů poslal směr parlament. Ovlivnit jakým životem bude předloha „nula“ žít dál už je mimo moje možnosti. To je asi maximum, které může udělat běžný živáček. Šance na solidní vyřešení problému snad tímhle krokem alespoň mírně vzrostly.
Další problém, který dlouho nosím v hlavě a nikdo ho oficiálně neřeší, je „daň z robotů“. Tedy ekonomický nástroj, který bude nahrazovat v příjmech „státu“ finanční odvody živých lidí, které se logicky v době automatizace (nahrazování živých pracovníků roboty, AI a jejich kombinacemi) budou postupně snižovat. Potřeba nákladné sociální či zdravotní péče ale zaručeně spíše poroste = ekonomické nůžky se budou rozevírat. Na rozdíl od „eutanázie“ k tomu je mizivé množství studijních zdrojů. Na druhou stranu je povzbuzující, že když se o tom bavíte s rozumnými lidmi, podobně jako u správně nastaveného systému „důstojné smrti“, nemají s tím zásadní problém.
Pokud jste někdo dočetl až sem (za což díky :-) a máte nějakou povědomost o jakýchkoli zdrojích informací k téhle problematice, budu velmi vděčný za odkaz, navigaci, dobré slovo...
Při vzniku legislativy je povznášející, pokud se podaří jako bonus navodit i nějaké pozitivní synergie (= výsledek bez práce, zadarmo). Tady to nepochybně bude větší zdanění velkých korporací, jinak řečeno jeden malý krůček k tak zoufale potřebné „deoligarchizaci“ společnosti.
Diskuse