Technokratický populismus a rušení agend Úřadu vlády
4. 6. 2026 / Matěj Metelec
Přesuny agend v oblasti ochrany lidských práv, duševního zdraví či závislostí z Úřadu vlády na ministerstva vyvolávají odpor nejen mezi neziskovými organizacemi, které se příslušnými agendami zabývají, ale i u odborové organizace na samotném Úřadu vlády. Není se čemu divit. Současná vláda od počátku nepůsobí dojmem, že jí na zmíněných agendách a jejich zdárném rozvíjení nějak moc záleží. Už jenom proto, že mnozí její představitelé považují obzvlášť neziskový sektor za své dědičné nepřátele.
V rámci přesunu do gesce ministerstev samozřejmě hrozí, že se příslušné agendy ztratí v běžném provozu, případně se stanou dalším závažím na ramenou úředníků, kteří se do té doby zabývali něčím jiným. Zároveň se s tím, že zmizí jejich vyčlenění zmocněnci, koordinátoři atp., zmenší i jejich význam a viditelnost pro veřejnost. Tito představitelé a představitelky totiž dotyčné oblasti zpravidla nejen dokázali viditelným způsobem reprezentovat, ale většinou také byli kompetentními odborníky na danou oblast. Paradoxní je, že v případě Pavla Béma stál o jeho vedení národní protidrogové politiky sám Andrej Babiš, který aktuálně ruší pozici, v níž Bém strávil pouze půl roku. Politika závislostí, jak to tak vypadá, se bude vracet k represivnímu přístupu, který tak „dobře“ v devadesátých letech symbolizoval Jiří Komorous, známý zálibou v excentrickém a machistickém kultu síly.
V kontextu zmíněné změny se v médiích hojně skloňuje jméno šéfky Úřadu vlády a „pravé ruky“ premiéra Babiše Tünde Barthy. Ať už měla jakýkoli podíl na chystaných změnách, lze se důvodně domnívat, že v jejím, ale ani v Babišově případě nemusí jít nutně o ideologicky motivovaný tah. Že krok nebyl dlouho a pečlivě plánován, ostatně naznačuje zmíněné „uhánění“ Pavla Béma do role národního koordinátora pro protidrogovou politiku. Může jít naopak o návrat ke kořenům, od nichž se Babiš nikdy zcela neodřízl přes všechny své ideové veletoče, tedy dnes již v českém kontextu proslulou „Honzíkovu cestu“ hnutí ANO od „ODS bez korupčních skandálů“ přes „schopnější sociální demokracii“ až k aktuálním „patriotům pro Evropu“. Mám na mysli technokratický populismus, v němž Babiš a jeho tým, ať už je v něm aktuálně kdokoli – a zrovna Bartha patří k těm, kteří Babiše nikdy neopustili –, představují ty, kteří na rozdíl od politiků „makají“.
To ovšem neznamená, že tyto změny s sebou nenesou shora zmíněná rizika. Skutečnost, že nejde o ideologickou křížovou výpravu, kterou vedou proti lidským právům a environmentalismu například Motoristé sobě, neznamená, že technokratický pragmatismus nepovede k zásadně shodným výsledkům. Protože je technokratický populismus z podstaty věci přijatelnější pro průměrného voliče, a zároveň postrádá jakékoli vlastní ideové jádro, mohou jej politicky i ideově vyhraněněji partneři použít jako odrazový můstek pro své vlastní ambiciózní plány na účtování se svými protivníky, jak to ostatně vidíme od počátku této vlády.
Že je na konci volebního období Andrej Babiš nejspíš voličsky vysaje s podobně drákulovským gustem, jako to udělal u svých předchozích politických partnerů, je dost pravděpodobné. Škody, které do té doby stačí napáchat, však už zůstanou, a technokratický populista bez vlastního ideového zakotvení bude ten poslední, kdo by je chtěl napravovat. S ohledem na aktuální rozložení české politické scény je navíc možné, že tuhle ambici nebude mít ještě nějaký čas ani nikdo jiný.
Diskuse