„Bylo to děsivé“: Pečovatelky vyprávějí, jak je v Belfastu uvěznil rozvášněný dav

11. 6. 2026

Z okna sledovaly, jak dav zapaluje pneumatiky autobusu. „A pak sebrali popelnice venku a začali je také zapalovat,“ řekla. „A pak jsme si říkaly, že to snad nebude eskalovat.“

Pak se ale dav obrátil k jejich ulici, kde vedle britských a irských rodin žijí také rumunské a nigerijské rodiny.

„Začali zapalovat auta a házet na ně zápalné láhve,“ řekla. „Když se zvedl kouř, šel přímo k našim domům. Zavolali jsme tedy policii a hasiče.“

Po celém městě hořelo tolik požárů, že hasičům trvalo asi 30 minut, než dorazili.

„Bylo to tak, tak, tak děsivé,“ řekla Nakazibwe, zatímco ženy sledovaly, jak plameny zachvátily sousední domy. Záchranné služby jim řekly, že je příliš nebezpečné, aby se pokoušely odejít, a navrhly jim, aby si oblékly uniformy pečovatelek, pokud by to pomohlo uklidnit případné výtržníky, kteří by se vloupali dovnitř.

„Někdo, kdo se skutečně účastní nepokojů, neví, že osoba, na kterou útočí, se ve skutečnosti stará o jeho matku nebo babičku,“ řekla Nakazibwe. „Mezitím jsem nechala svou matku doma.“

V jednu chvíli Nakazibwe  padla strachem. „Když začali házet kameny na naše okna, omdlela,“ řekla Ariokot. „Musela jsem zůstat na lince a mluvit s lidmi ze záchranky, kteří mi říkali, co mám dělat, ale díkybohu se probrala.“

Teprve když na místo dorazil jejich farář a promluvil s muži, bylo pro ně dostatečně bezpečné, aby mohli být evakuováni ze svého domu.

Pastor Jack McKee z New Life City Church nechtěl jít do ulic, když začaly nepokoje, ale když se doslechl, že jeden z jeho farníků má potíže, vyrazil ve svém autě na pomoc.

„Když jsem tam dorazil, bylo to opravdu strašné: čtyři hasičské vozy, policisté v protidemonstračním vybavení, dav maskovaných mužů s cihlami v rukou, sanitky musely parkovat daleko na silnici, protože se k domu ani nemohly dostat,“ řekl.

„Dům úplně vyhořel; museli jsme projít pod proudem vody z hadic, abychom se dostali dovnitř a dostali ty ženy ven.“

„Bylo tam asi 20 chlapů, všichni v maskách, s cihlami v rukou, a vypadalo to, že jsou tam kvůli nějaké rvačce, tak jsem k nim musel jít a promluvit s nimi,“ řekl. „A prosil jsem je, aby mi dali 10 minut, abych mohl ty ženy dostat ven a naložit je do mého auta.”

„Dali mi těch 10 minut,“ řekl. „Někteří z nich dokonce odhodili cihly na zem a dali mi těch 10 minut a nechali mě je naložit do auta.“

Ženy, které včera v noci zůstaly u McKeeho a jeho rodiny, byly „naprosto traumatizované“, řekl.

„Nikdy by mě nenapadlo, že budu muset zachraňovat křesťany v protestantské komunitě, kteří jsou napadeni,“ dodal.

Nakazibwe řekla: „Chápu, že tam venku jsou dobří lidé; ti, kteří se skutečně účastní nepokojů, nereprezentují celou komunitu… stejně jako ten imigrant, který ten útok skutečně spáchal, nereprezentuje nás všechny.“

Dnes však řekla: „Nevyšla bych ven, kvůli bezpečnosti, není to bezpečné.“

„Pro mě to bylo až do včerejška velmi klidné místo,“ dodala. „Jako by mi to opravdu změnilo názor. Je to prostě příliš, měla jsem pocit, že to možná vzdám, že je možná nejvyšší čas, abych se vrátila domů.“

V ulici odbočující ze Shankill Road, kde byla rumunská rodina vyhnána ze svého domu, bylo hojně vidět stopy po včerejších nepokojích. Venku stála vyhořelá karoserie auta, o kterém sousedé říkali, že patřilo té rodině, zatímco okna byla rozbitá a jiná zabedněná.

Dům byl podle sousedů terčem útoků již dvakrát, naposledy před pár měsíci. „A oni nechtěli odejít, takže včerejší noc byla poslední kapkou,“ řekl jeden z nich.

V úterý v noci byl dům zasypán cihlami a do schránky na dopisy byly vhozeny hořící předměty. Další sousedka pomohla rodině utéct poté, co muži v kuklách vyrazili dveře.

„Řekli jim, ať odejdou, a dvakrát je vyhnali, ale oni neodešli,“ řekla sousedka. Uvedla, že neví, kam byla rodina přemístěna, a dodala: „Teď už to není náš problém, teď už tu nejsou.“

Sousední dům, kde bydlela černošská rodina, měl také rozbitá a zabedněná okna, přičemž sousedé tvrdili, že se tam oheň rozšířil. I tato rodina uprchla a soused odvezl jejich auto do bezpečí.

Na druhé straně města, ve východním Belfastu, u Newtownards Road, bylo několik domů zabedněno,  ulice byly posety spálenými troskami.

Mezi těmi, kteří museli opustit své domovy, byly podle sousedů rumunské a súdánské rodiny. „Na ulici byl dav a policie… byla vlastně z ulice vyhnána. Jak je možné, že máte zbraně a tak, a někdo vás vyhání z ulice?“

Pracovník charitativní organizace uvedl, že rodiny byly policií odvezeny do bezpečí a zůstaly s policisty, dokud jim nebylo zajištěno dočasné ubytování.

Jeden ze sousedů řekl, že terčem útoku byly konkrétní domy, v nichž bydlely rodiny z etnických menšin, a že se do této převážně loajalistické oblasti přišli zapojit do násilností i katolíci.

„To je poprvé,“ řekl. „Bojovali jsme proti sobě 30 let, ale oni také vidí faktor strachu.“

Zdroj v angličtině ZDE