"Nejsme v bezpečí" — vystěhovaní Malawijci našli útočiště v komunitním sále v Robertsonu
3. 7. 2026
čas čtení
5 minut
Imigranti v JAR tvrdí, že hrozby a vystěhování je donutily uprchnout ze svých domovů,
píše Matthew Hirsch.
Více než 300 malawijských imigrantů našlo útočiště v komunitním sále v Robertsonu po výhrůžkách, vystěhování a obavách z xenofobního násilí.
Obec Langeberg uvádí, že mnoho lidí přijelo z okolních oblastí poté, co byli vystěhováni pronajímateli nebo jim bylo vyhrožováno.
Ve středu dorazilo pět autobusů, které měly přepravit malawijské občany do Musiny k repatriaci.
Malawijští imigranti obávající se xenofobního násilí hledají útočiště v komunitním sále Callie de Wet v Robertsonu, Západní Kapsko. Jejich počet se minulý týden zvýšil na více než 300.
Když GroundUp v úterý navštívil město, našel policisty SAPS, kteří oblast monitorovali, a desítky lidí z neformální osady Nkqubela se shromáždily na hoře.
"Tady vůbec nejsme v bezpečí," řekla žena z Lesotha. Narodila se v Lesothu a vyrůstala v De Doorns, než se přestěhovala do Robertsonu. Pět let pracovala na ovocné farmě v McGregoru.
Řekla, že policie toho rána přišla hledat nelegální imigranty.
Na otázku ohledně údajných razií řekl provinční mluvčí SAPS seržant Wesley Twigg, že policie v Robertsonu o tom nemá žádný záznam.
V komunitní hale muž, který nechtěl být jmenován, řekl, že příznivci hnutí March a March chodili od dveří ke dveřím a vyhrožovali lidem. "Pronajímatel nám řekl, abychom odešli. Přišli jsme sem hledat bezpečné místo."
Setkali jsme se s deseti Malawijci, kteří řekli, že přišli do sálu z Klapmuts ve Stellenboschi a doufali, že budou repatriováni. Utratili všechny peníze za dopravu a na jídlo jim nezbylo nic.
V hale lidé leželi na darovaných matracích a dekách, ženy a děti byly v oddělené části. V kuchyni vzadu dobrovolníci připravovali jídlo.
Dva muži okolo dvaceti uvedli, že uprchli z Ashtonu a žili v hale už týden. Jeden z mužů pracoval na farmě v Ashtonu už dva roky. Druhý řekl, že ho šéf "vyhnal", protože neměl správné dokumenty.
"Jsme tady v bezpečí, i když musíme domů. Situaci přijímáme. Nevíme, jak dlouho to potrvá," řekl jeden z mužů.
Byli vděční za podporu, kterou dostali.
Potkali jsme Wickse Mangombeho stojícího před sálem, kde se věšely deky a oblečení k uschnutí. Řekl, že na venkově žije už dva roky.
Řekl, že ačkoliv byly darovány potraviny, nebylo jich dost pro všechny, protože čísla rostla. Neměl už žádné peníze a za poslední týden moc nejedl.
Byl vystěhován svým pronajímatelem, který se obával násilí proti imigrantům.
"Teď trpíme. Nevíme, kdy přijedou autobusy. Trpíme; není to příjemná situace," řekl Mangombe.
Celeste Matthys, ředitelka ekonomických, sociálních a integrovaných rozvojových služeb obce Langeberg, uvedla, že strávila týden v hale snahou situaci zvládnout.
Dne 21. června jí policie v Ashtonu zavolala, když za nimi přišlo asi tucet lidí s tím, že je jejich pronajímatelé vyhodili z jejich domovů.
V pondělí obec označila komunitní sál jako dočasné útočiště. Počet lidí pak rostl, přicházeli lidé z různých oblastí, včetně Swellendamu.
Přibližně 225 Zimbabwanů bylo převezeno z haly do areálu Centra pro přijímání uprchlíků ministerstva vnitra v Eppingu v Kapském Městě, kde byli zpracováni k repatriaci.
Ti kteří zůstali v Robertson Hall jsou všichni Malawijci.
Matthys řekl: "Většina z nich zažila, že jim v noci někdo kopl do dveří a vzali jim věci. Většina lidí sem přichází kvůli hrozbám v komunitách."
Řekla, že měli potíže držet krok s poptávkou, protože přicházelo více lidí. Byli vděční místní komunitě a organizacím jako Gift of the Givers za matrace, deky, jídlo a dětské potřeby.
"Tito Malawijci přišli do naší země jen za lepším životem," řekla.
Uvnitř haly byla část, kde městští a vnitřní úředníci zpracovávali dokumenty imigrantů.
Ve středu ráno přijelo pět autobusů, které odvezly lidi do Musiny.
Když jsme se vraceli z Robertsonu po N1, kolem šesté hodiny jsme našli skupinu Zimbabwanů s rozbitým autobusem. Byli na cestě k hranici s Beitbridge.
Elvis Mukucha uvedl, že skupina si zorganizovala vlastní dopravu a v pondělí opustila Bellville. Strávili noc v autobuse. Měla poznávací značky Zimbabwe. Mnozí nejedli od předchozího dne. Mukucha uvedl, že žije v Jižní Africe od roku 2006.
"Je pro nás lepší vrátit se do naší země, protože tady v Jižní Africe nás nemají rádi," řekl.
Zdroj v angličtině: ZDE
183
Diskuse