Česká mládež na návštěvě u izraelských válečných zločinců
6. 7. 2026
čas čtení
5 minut
Studijní
cestu české konzervativní mládeže do Izraele bylo fascinující na dálku
sledovat, nejvíc asi to, jak daleko k sobě naše paralelní světy mají.
Texty,
které zástupci Top týmu a mladé ODS zveřejňovali, byly prakticky podle
stejného vzoru: viděli jsme toto a toto, vyprávěli nám o utrpení, které
zažili, jídlo je skvělé, jsme tu proto, abychom vše viděli na vlastní
oči, pokorně nasloucháme. A v komentářích více či méně agresivní
komentáře, proč dělají stafáž genocidě.
Je to playbook, který české pravici dlouhodobě funguje, vpravdě fialovský. Však na téhle poloze Spolu chytře založilo i mnohá kampaňová videa: Nějaký trochu podivně oblečený mladý „aktivista“ přijde na „debatu“ s Petrem Fialou a brunátný vykřikuje nějaké věci o Gaze a pan profesor Fiala si v obleku s klidem bere mikrofon a rozvážně říká: počkejte, chovejmě se slušně, svět není černobílý, debata musí být, my určitě nepodporujeme žádné násilí, ale v té nemocnici se skrýval Hamás atd.
Klimatické hnutí, tuhle figuru dobře zná. Dobře známe ten pocit, kdy politická moc měsíce, roky, dekády zcela a záměrně ignoruje nejdřív slova a důkazy, později volání odborné veřejnosti, až to trvá tak dlouho, že je z něj křik, až je z něj bití na poplach, až má člověk pocit, že už musíš něco udělat, že nezbývá než přímá akce, až jim krásně vklouzneš do škatulky radikálního aktivisty.
S vražděním v Gaze je to stejné: pro mnohé z nás je ta ostentativní bagatelizace válečných zločinů, to samozřejmé obhajování bombardování škol, nemocnic a uprchlických táborů, to oficiální mávnutí rukou nad umělým vyvoláváním hladomoru, ta cynická obhajoba umírání kojenců jako něčeho, co si zasloužili, něco tak obtížně zkousnutelného a doposud nepředstavitelného, že člověku nezbývá než křičet, a už je v pasti, už je neslušný.
Zajímaly by mě samozřejmě kritické debaty, které spolu ti lidé na výletě do světa před ostnatými dráty vedli, byly-li nějaké. Ale nedělám si příliš iluzí, spíše myslím, že žijí právě v tomhle fialovském světě, že to oni jsou ti rozvážní a slušní demokrati, čelící koordinovaným náletům šílených antisemitů. Jak ostatně píše Aleš Fajstaver, užili si „spoustu sluníčka, společného smíchu a hummusu“, kritika je prý OK, ale míra nenávisti ho překvapila.
Problém je, že součástí jejich playbooku prostě je neodpovídání na kritické dotazy. Podobně jako jsem nikdy neslyšel pravičáka vysvětlit, jak by řešil klimatickou krizi (když ne tak, jak doporučuje expertní panel IPCC), neslyšel jsem žádného ani reálně odpovídat na to, co dělat s tím, že Izrael nepřestává porušovat mezinárodní právo a zabíjí další a další lidi aktuálně i v Libanonu. Z těch otázek totiž podle mě není jiného úniku než zpochybnit, že by realita mohla být tak příšerná.
Jediný únik lidí, co mají nějaké svědomí, je popíračství. To - a tímto se omlouvám za ten dryáčnicky použitý obrázek ze Zóny zájmu - opravdu nepříjemně připomíná fakt, že právě u těch nejděsivějších událostí v historii lidstva, si tehdy skoro nikdo neuměl představit, že by lidé byli opravdu schopni takových věcí.
Účastníci zájezdu toho na sociálních sítích zveřejnili dost, ale nezaregistroval jsem, že by reálně odpovídali na slušně položené otázky. Reagují obecně: Např. Miloš Ulrich (předseda TOP týmu) píše, že „pokud dochází k porušování mezinárodního práva, je správné o tom otevřeně mluvit“ (což ovšem nedělá).
Marek Duchaň (1. místopředseda) píše: „Vážíme si Izraelců, a pokud jejich vláda či armáda páchá nějaké zločiny, jsme samozřejmě pro jejich řádné prošetření a potrestání.“
Snaže se vyhnout té pasti, která mě má vmanipulovat do škatulky ukřičeného aktivismu (beztak to budou dělat), se se vším klidem ptám: Vážený TOP tým, Mladá ODS, vážení Mladí lidovci (u nichž musím ocenit, že jsem žádná usměvavá selfíčka s izraelskou vlajkou nedohledal), mám jedinou otázku:
Jste-li pro řádné prošetření „pokud existuje podezření“ z páchání válečných zločinů, znamená to, že při eventuální návštěvě Benjamina Netanjahua nebo Yoava Gallanta v Česku veřejně podpoříte, aby ČR dle čl. 86 Římského statutu spolupracovala na jejich zatčení a předání Mezinárodnímu trestnímu soudu v Haagu? Souhlasíte, že o případném porušování práva má rozhodnout právě spravedlivý soud?
Zpochybňování této povinnosti, ke které se ČR zavázala, je pro mě lakmusový papírek toho, zda nastupující členské základny českých politických stran reálně respektují právo a poválečné mírové uspořádání Evropy nebo zda zastávají trumpovský rozvrat všech pravidel. Pokud české politické strany budou mít shodu na tom, že žádná pravidla neplatí, nic dobrýho nás nečeká.
Pozn. JČ: Ukřičený aktivismus? Česko je jedinou (otevřeně fašistickou) zemí na světě, která podporuje izraelské válečné zločiny. Hnus. Není o tim žádná diskuse.
250
Diskuse