Pravděpodobně však nešlo ani tak o skutečnou hrozbu, jako spíše o neohrabaný pokus ovlivnit vyjednávání, v nichž má jen malou páku. Trump zoufale hledá nějaké gesto, které by mu zachránilo tvář, umožnilo předstírat „vítězství“ a vymanit se z katastrofální války, kterou si sám zvolil.

Hovořil o zničení „Islámské republiky“  by mohlo znamenat íránskou armádu, což je legitimní vojenský cíl. Jeho zmínka o znemožnění existence budoucích generací však naznačuje, že chtěl vyhrožovat íránskému lidu. Útok na ně by byl zjevným válečným zločinem.

V červenci již vyhrožovil zničit íránské mosty nebo elektrárny – což samo o sobě představuje hrozbu spáchání válečných zločinů. Mezinárodní trestní soud (ICC) obvinil čtyři ruské vojenské velitele právě z toho, že se dopustili těchto činů na Ukrajině.

Trump se ani neobtěžoval nabídnout soudržné zdůvodnění své hrozby. Opět prohlásil: „Nikdy nedovolím, aby Írán měl jadernou zbraň.“ Teherán však tento cíl již dávno popřel.

Tvrdil, že ostatní američtí prezidenti tuto otázku „prostě chtěli ignorovat“. Barack Obama však vyjednal dohodu, která měla omezit schopnost Íránu vyrobit jadernou zbraň. Trump ji roztrhal a dal přednost svému naprosto kontraproduktivnímu vojenskému řešení, které Írán přiblížilo k jaderné zbrani mnohem více než kdykoli předtím.

Absurdně Trump prohlásil, že „pokud jde o Írán“, volby do Sněmovny reprezentantů „mi ani nepřijdou na mysl“. Nikdo tomu nevěří. Pokud republikány čeká katastrofální výsledek, jaký nyní předpovídají průzkumy, ví, že volby budou vnímány jako odmítnutí jeho svévolných cel a války s Íránem, které podnítily inflaci a zhoršily krizi dostupnosti, kterou on bagatelizuje.

Trump také zdůraznil své další agresivní činy. Oslavil svržení venezuelského diktátora Nicoláse Madura a vyzdvihl, že někteří političtí vězni již byli propuštěni, ačkoli stovky jich stále zůstávají ve vězení. Zatímco však Trump chválil svou vynucenou dohodu se zbývajícími autokratickými vůdci Venezuely, díky níž získal velkou část ropy této země, o demokratické budoucnosti neřekl ani slovo. Místo toho, propaguje své přesvědčení, že síla dává právo, a prohlásil: „Vítězi patří kořist.“

Zmínil novou dohodu o Grónsku, aniž by se zmínil o své dřívější hrozbě, že toto území obsadí silou, ačkoli je již dlouho spravováno Dánskem, které je rovněž členem NATO.

Nadšeně hovořil o zabíjení podezřelých z obchodu s drogami na moři a tvrdil, že jsou „ve válce s civilizací“ a „měli by být zabiti … jako nepřátelští bojovníci“. Ve skutečnosti však žádná skutečná válka neprobíhá, jde pouze o rétorickou válku.

Obchodníci s drogami tvoří zločinecký kartel, nikoli organizovanou sílu ve zbraněm konfliktu se Spojenými státy. Měli by být zatčeni a stíháni, nikoli bez soudního řízení popravováni pomocí dronů. Tyto zabíjení jsou vraždami a lze je považovat za zločiny proti lidskosti.

Mnoho obětí se nacházelo na lodích registrovaných v Kolumbii nebo Venezuele – v té době byly obě země členy Mezinárodního trestního soudu (ICC). To by tomuto soudu dávalo pravomoc nad těmito zločiny, což může být důvodem, proč Trump obnovil svůj útok na tuto důležitou instituci spravedlnosti. Trump chce být omezován pouze svou vlastní pokřivenou „morálkou“.

Bylo oznámeno, že Trump možná brzy doplní své sankce proti 13 zaměstnancům Mezinárodního trestního soudu – soudcům a žalobcům – o sankce proti soudu jako celku. To by však jen prohloubilo trestnost jeho jednání, protože odvetná opatření proti zaměstnancům soudu za výkon jejich úředních povinností představují maření spravedlnosti podle článku 70 statutu soudu.

Trump zdůraznil svou roli mírotvůrce. „Usmířil jsem,“ prohlásil a tvrdil, že „vyřešil osm válek“. Skutečnost je však složitější.

Řekl, že „ukončil válku v Gaze“. Ve skutečnosti však navzdory „příměří“ pokračující izraelské útoky stále zvyšují počet obětí. Trump zmínil svůj 20bodový mírový plán pro Gazu, aniž by poznamenal, že prakticky nic z něj nebylo realizováno. Izrael nadále zabíjí Palestince a blokuje potřebné dodávky, zatímco hnutí Hamás se neodzbrojilo. Ani se neobtěžoval vyslovit slovo „Palestinci“.

Trumpova administrativa dokonce odmítla jednu z hlavních kandidátek na post příštího generálního tajemníka OSN, protože veřejně uznala, že Izrael spáchal v Gaze genocidu, což naznačuje, že Trump bude akceptovat pouze budoucí vůdce OSN, kteří jsou ochotni tuto realitu popírat.

Tvrdil, že „přispěl k míru“ mezi Rwandou a Demokratickou republikou Kongo, aniž by zmínil, že rwandská milice M23 nadále okupuje rozsáhlé oblasti východní části DRK. Trumpovi to zřejmě nevadí, pokud vražedná milice M23 přináší nerostné bohatství regionu na západní trh.

Tvrdil, že dosahuje pokroku při zajišťování míru na Ukrajině, aniž by přiznal svůj dřívější návrh odměnit agresi Vladimira Putina tím, že Ukrajina nejen postoupí území již nelegálně okupované Ruskem, ale také předá další části svého území.

Zároveň Trump bagatelizoval problémy, k jejichž řešení je OSN, která dokáže svolat národy celého světa, ideálně předurčena. Existenciální hrozbu klimatických změn označil za „podvod“. Ignoroval obrovská rizika, která představuje umělá inteligence, pokusil se ji přejmenovat na „superinteligenci“ a snahy o její regulaci zesměšnil jako „globalistické“.

Tento týden se Trump setká s čínským vůdcem Si Ťin-pchingem. Místo toho, aby nastínil důležité otázky, které je třeba řešit, se Trump rozhodl propagovat sám sebe: „Nyní máme nad Čínou velký náskok“.

Většina by řekla jen to, že Trump vede v národním ztrapnění. Je smutné a nebezpečné, že v tak riskantní chvíli jsou Spojené státy zatíženy prezidentem, který vyniká hlavně v šíření sebepropagačních fantazií a zároveň pohrdá těmi nejzákladnějšími pravidly slušnosti. Jeho projev v OSN to vše bolestivě odhalil.

Zdroj v angličtině ZDE 

• Kenneth Roth je vedoucí vědecký pracovník na Yaleově univerzitě a bývalý výkonný ředitel organizace Human Rights Watch. Je autorem knihy Righting Wrongs: Three Decades on the Front Lines Battling Abusive Governments