Podle mě popularizace vědy v současném provedení likviduje vědu

15. 7. 2026 / Boris Cvek

Dnes bych ale jako dítě asi o přírodní vědy neměl zájem. Proč? Kvůli popularizaci vědy. Je to jeden objev za druhým, jeden úspěch za druhým, jedna akce za druhou. Věda jako spektákl by mě nepřitahovala, právě naopak. Proč jsem vlastně chtěl být jako dítě chemikem? Protože jsem chtěl rozumět světu kolem sebe. Můj děda třeba pracoval s hašeným vápnem a mě zajímalo, co to je to vápno, nebo lépe: kde se berou ty jeho vlastnosti. Přehlídka léků proti rakovině, patentů a objevů „jen pro ten dnešní den“ by mi vědu zcela znechutila. Nic tak odporného bych nikdy dělat nechtěl. Ani nic tak veselého a dětinského, jak se věda dnes běžně prezentuje.

Vzpomínám si, že ještě v roce 1998 jsem se zatajeným dechem prožíval mediální tanec kolem olomouckých léků proti rakovině. Já opravdu věřil ještě jako student chemie, ve svých 22 letech, že ve městě, kde studuji, se děje něco historického! Něco jako Fleming nebo Koch. To zklamání z reality bylo děsivé, destruktivní.

Myslím, že nejen potenciální vědci, ale i široká veřejnost ztrácí tím každodenním – ano, každodenním! – spektáklem úctu k vědě. Je to hra s ohněm. Chápu, že každý chce vypadat jako užitečný, ba excelentní, vědec krůček před branou Nobelovy ceny (byť s rutinní odpovědí dotěrným novinářům na skutečnou hodnotu svého výzkumu: počkejte 5-10 let). Chápu, že peníze jsou až na prvním místě a je třeba nakupovat na nové a nové experimenty a jezdit na stále nové a nové konference.

Chápu dokonce i sázku na zapomenutí: dnes plácnu tohle a zítra už to nikdo nebude vědět, takže co… natož za pět let! Ale celkový součet v dlouhodobém horizontu je ten, že věda to, co vybudovala v 19. století, svůj kredit a svou vážnost, definitivně ztratí a stane se z ní jen barevný spektákl idiocie, pohrdaný všemi inteligentními a soudnými lidmi.