Události v Ceutě: krajní pravice zneužívá chaos a tragédii jako zbraň
4. 8. 2026
Místo toho, aby ukazovali prstem na Španělsko, by přední představitelé EU měli projevit solidaritu s jeho premiérem Pedrem Sánchezem
Předpokládá se, že na konci minulého týdne zahynulo nejméně 72 lidí, z nichž většina se utopila nebo byla ušlapána k smrti, když se připojili k desítkám tisíc dalších při pokusu přeplavat z marockých vod do španělské exklávy Ceuta. Rozsah této lidské tragédie však zůstal téměř bez povšimnutí, zatímco Donald Trump odsoudil „invazi“ a evropští politici krizi zneužívají k prosazování svých vlastních zájmů. Pokud by byly zapotřebí další důkazy o tom, jak radikální pravice stále více zkresluje podmínky debaty o migraci v EU, posledních několik dní je poskytlo.
Je třeba lépe porozumět příčinám této šokující události. Zdá se, že velkou roli sehrály dezinformace na sociálních médiích – ať už zinscenované, či nikoli – a to v návaznosti na rozhodnutí španělského Nejvyššího soudu, podle něhož nelze migranty přicházející po moři bez dalšího posílat zpět. Marocké úřady zřejmě neudělaly téměř nic, aby tomuto chaotickému exodu zabránily, což navázalo na předchozí menší incidenty a upoutalo mezinárodní pozornost na území, jehož suverenitu Rabat zpochybňuje. Pokud se na internetu objevovaly náznaky, že k takovému vpádu může dojít, nebyl vyhlášen žádný poplach.
Španělská vláda, zaneprázdněná bojem proti probíhajícím divokým požárům, byla naprosto nepřipravená. Nicméně drtivá většina z přibližně 60 000 lidí, kteří překročili hranici do Ceuty, se do 48 hodin dobrovolně vrátila zpět, přičemž někteří si novinářům postěžovali na nedostatek práce, slušných mezd a perspektiv, které se jim doma nabízejí. Nebezpečná bezohlednost jejich činů podtrhla tlak, pod nímž se hromadí frustrace za vnějšími hranicemi Evropy, zejména mezi mladými lidmi.
Následná reakce politiků, jako je Giorgia Meloni, byla předvídatelná, ale hluboce skličující. V rámci teatrální přehnané reakce se Meloni snažila demonstrovat svůj tvrdý postoj k nelegální migraci tím, že dočasně pozastavila platnost schengenské dohody mezi Římem a Madridem, ačkoli Ceuta nikdy nebyla součástí schengenského prostoru a Itálie se Španělskem nesdílí žádnou hranici. Spolu s německým kancléřem Friedrichem Merzem patřila také mezi 22 signatářů dopisu zaslaného Evropské komisi, v němž naznačují, že liberální migrační politika španělského premiéra Pedra Sáncheze – která, jak již bylo řečeno, se na Ceutu nevztahuje – podkopává bezpečnost Evropy.
Takovéto postoje jsou určeny především pro domácí publikum. Merz například čelí velké výzvě ze strany krajně pravicové Alternativy pro Německo (AfD) ve třech blížících se zemských volbách, zatímco Meloniová se potýká s vznikem nové strany, která ohrožuje její vlastní pravicové křídlo. O horlivosti těchto sil zneužívat otázku imigrace svědčí rychlost, s jakou předsedkyně AfD Alice Weidelová lživě prohlásila, že „pravděpodobným cílem“ většiny osob vstupujících do Ceuty je Německo.
Hyperbolická rétorika a vzájemné obviňování pouze podkopávají solidaritu mezi evropskými národy a brání snahám účinně řešit výzvy spojené s migrací. Je nemožné přejít z Ceuty na španělskou pevninu a do schengenského prostoru bez projití kontrolním stanovištěm. Za zmínku také stojí, že počet nelegálních překročení hranic do Evropy ve skutečnosti klesl v první polovině roku 2026 o 40 % ve srovnání s loňským rokem, částečně díky lépe koordinovaným preventivním strategiím. Místo toho, aby se vrhli na Sáncheze, by přední evropští lídři měli slíbit spolupráci při pomoci Španělsku minimalizovat možnost, že by se taková tragická událost někdy opakovala.
Zdroj v angličtině ZDE
Diskuse