Macinka není Stalin

6. 8. 2026 / Jakub Roubíček

čas čtení 2 minuty

 

Komentátor Novinek.cz a Českého rozhlasu Plus Alexandr Mitrofanov se v jedné ze svých posledních glos strefuje do Petra Macinky. Ten se dlouhodobě barvitě a často ironicky vyjadřuje na účet druhých, což v mainstreamu vyvolává pohoršení. Můžeme si o něm myslet, co chceme. Můžeme na to dokonce promyšleně reagovat. To se však v tomto případě nepovedlo. Namísto rozboru a reakce srovnal Macinku se Stalinem, čímž spíše popíchl, než přesvědčil.

 

Macinka ale není Stalin. Není ani žádný jiný tyran či zosobnění absolutního politického zla. Ať už zmíněný motorista sobě hoví jakkoliv, srovnání se sovětským diktátorem je jen dalším pokusem o hřejivou zkratku pro přesvědčené.

Důležitou debatu o roli novinářů v liberální demokracii a svévolných politicích, kteří je nepouští na tiskovky, Mitrofanov proměnil v další povinné morální odsouzení. Jasně, Macinka se chová obdobně a určité skupiny uráží bez okolků. Také samotný formát glosy neposkytuje příliš prostoru pro hlubší analýzu. Neznamená to však, že musí sklouznout k levným nálepkám.

I přesto by si naše mediální prostředí zasloužilo něco víc než jen hádky a nadbíhání na vidle protistrany. Naopak lze konstatovat, že motoristé a jejich ideoví kolegové komunikují dobře a lépe než současné hlasité kádry liberálních demokratů. Zahlcují média svými výroky, jimiž se dotýkají jejich pocitů. Ti jim skoro jako za odměnu věnují přespříliš času a energie.

Neustálé pohoršování se bez jiných aktivit připravuje půdu nikoliv pro samotné motoristy či jiný MAGA larp, ale pro skutečně radikální iliberální politiky, vedle kterých působí Macinka s Turkem až komicky mírně. Postupně obsadí nejvyšší místa evropských i národních politických institucí. Až se tak stane, budou jejich kritici, komentátoři a glosátoři jen zírat a nechápat, proč jsme je vlastně přestali brát vážně.

0
Vytisknout
213

Diskuse

Obsah vydání | 6. 8. 2026