Jedete na Erasmus? Nevybírejte univerzitu jenom podle postavení v mezinárodním žebříčku

5. 10. 2026 / Ivan Větvička

Po letech jsem se vrátil do univerzitního prostředí a v roce 2023 nastoupil k doktorskému studiu germanoslavistiky na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze a na Filozofické fakultě Univerzity Sapienza v Římě (Facoltà di Lettere e Filosofia, Università Sapienza di Roma). Je to mezinárodní studijní program, po jehož absolvování student dostane diplomy na obou univerzitách. Sapienzu založil papež Bonifác VIII. roku 1303 a je to největší univerzita v Itálii. Působil zde například fyzik Enrico Fermi a Sapienza je podle oborového žebříčku QS 2026 na 1. místě na světě v oboru klasická studia a dějiny starověku (Classics & Ancient History); archeologie i dějiny umění se shodně umístily na 7. místě, tedy v nejužší světové špičce. Z mezinárodních žebříčků nelze zjistit, zda si lépe stojí germanoslavistika na Sapienze, nebo na Karlově univerzitě, protože to není samostatně hodnocený obor. V nejbližší srovnatelné kategorii Modern Languages si však Sapienza stojí výrazně lépe: v QS World University Rankings by Subject 2026 je na 42. místě na světě, zatímco Univerzita Karlova se podle vlastního prohlášení v roce 2024 v tomto žebříčku nacházela v pásmu 151.–200. 

Součástí studia germanoslavistiky je povinný semestrální pobyt na Sapienze v Římě. Tehdejší předsedkyně oborové rady a koordinátorka oboru za českou stranu, docentka Libuše Heczková, mi během informační schůzky na jaře 2023, která předcházela přijímacímu řízení, řekla, že finanční zajištění studia po dobu pobytu v Římě bude ze strany Sapienzy „dobré“ a že bych měl zvážit, zda právě tam nežádat také o podporu výzkumných cest, které mohly být součástí mého doktorského projektu. Paní docentka Heczková mě také upozornila, že byrokracie na Sapienze je „specifická“. Z těchto sdělení jsem nemohl dovodit, že od Sapienzy nedostanu ani jedno euro a že byrokracie na Sapienze nefunguje takřka vůbec. Na základě dřívějších zkušeností se studiem v Itálii jsem předpokládal, že pod slovem „specifická“ se skrývá to, že se věci řeší na poslední chvíli, někdy i po termínu, ale že vše nakonec dobře dopadne. Nenapadlo mne, že v důsledku liknavosti administrativních pracovníků na Sapienze nenávratně přijdu o peníze na studium a jeden studijní pobyt bude zcela zmařen. Téma jsem v Britských listech částečně otevřel zde: https://www.blisty.cz/art/135994-filozoficka-fakulta-uk-leta-spolehala-na-praci-z-nadseni-ted-za-to-plati.html  V článku však nebyl prostor pro podrobnější popis poměrů na Sapienze.  

Pro 16 eur abyste si vrtali koleno

Problém nastal již při zápisu v říjnu 2023, kdy bylo třeba zaplatit 16 eur za kolek (imposta di bollo). Měl jsem zaplatit elektronicky přes portál, který se otvíral ve fakultním informačním systému, ale mně se z neznámých důvodů nepodařilo platbu realizovat. Navrhl jsem, že za mě může na studijním oddělení hotově zaplatit některý ze spolužáků, kteří právě pobývají v Římě. To nebylo možné, protože Sapienza „v rámci boje proti mafii a korupci“ hotovost nepřijímá. Nakonec jsem zaplatil bankovním převodem na univerzitní účet. Škole pak trvalo tři měsíce, než vzala platbu na vědomí. Možná si řeknete, že to je byrokratická lapálie, jakých člověk v Itálii potká dvanáct do tuctu, ale pro mne to mělo velmi nepříjemné následky – dokud student nezaplatí kolkovné, je mu studium pozastaveno, a pokud tak neučiní již při zápisu do prvního ročníku studia, riskuje, že univerzita to vyhodnotí tak, že ke studiu vůbec nenastoupil. A já studovat chtěl, tak jsem do Itálie mailoval a telefonoval všem, u kterých jsem doufal, že by mohli moji situaci nějak ovlivnit, v Praze jsem své úsilí podpořil osobními návštěvami u vedoucí oboru a u vedoucí kanceláře Erasmu, na studijním oddělení… Nikdo s tím prý nic udělat nemohl, ale nevyhodili mě. Zároveň jsem však neměl dokončený zápis, a proto mi nebyl zřízen fakultní e-mailový účet, na který automaticky chodila většina informací pro nastupující studenty i oznámení a odkazy k dálkovému přístupu na povinné semináře. Informace jsem musel získávat zprostředkovaně přes spolužáky a bylo mi velmi trapné, že je musím neustále takto obtěžovat. Fakultní e-mailovou adresu mi přidělili až v únoru 2024.

Před nástupem do druhého ročníku na podzim 2024 se k šestnácti eurům přidala regionální daň 140 eur. Platební portál tentokrát fungoval – ovšem otevřel se až tři dny po termínu, do kterého měla platba univerzitě podle instrukcí přijít. Za nezaplacení přitom studentům opět hrozilo pozastavení studia.

Zima 2024 – 2025: povinně v Římě, ale za co?  Aneb dají vám naději na 1400 eur, ale neumožní o ně požádat

Na přelomu let 2024 a 2025 jsem měl absolvovat povinný semestrální pobyt na Sapienze. Škola zahraničním doktorandům nenabízela ubytování na kolejích. I vidina „dobrého“ finančního zajištění ze strany Sapienzy se rozplynula. Na jaře 2024 se ukázalo, že bych si měl vystačit s příspěvkem čerpaným z programu Erasmus+ ve výši 22 eur na den, tedy přibližně 660 eur měsíčně. V Praze jsem zároveň pobíral doktorandské stipendium 10 500 korun měsíčně, přibližně 420 eur. Na papíře lze obě částky sečíst a říci: zhruba tisíc eur měsíčně. Jenomže těch 10 500 korun nebylo kapesné určené na římské kavárny. Mám ženu a dítě, žijeme v nájemním bytě a stipendium bylo součástí našeho rodinného rozpočtu v Praze. Studijní systém mě fakticky tlačil k tomu, abych tento příjem použil na financování povinného pobytu v Itálii.

Doporučené ubytování stálo v roce 2024 podle informací, které jsem dostal, 55 eur za noc. Příspěvek z Erasmu+ ve výši 22 eur na den by tedy nepokryl ani polovinu ceny postele, natož jídlo a další životní náklady.

Poznámka:

Dá se v Římě sehnat i méně drahé ubytování? Dá, ale ani tak 22 eur denně na život v Římě nestačí, navíc u nabídek, které jsem zvažoval, bylo nutné v mnohaměsíčním předstihu zaplatit nevratnou zálohu na dlouhodobé ubytování ve výši nejméně 500 eur (prosím nezaměňujte s vratnou kaucí, obvykle 500 – 1200 eur). Tyto platby jsem nechtěl odeslat, dokud jsem neměl jistotu, že pobyt finančně pokryji a případnou ztrátu dokážu uhradit. Do Itálie jsem vyrazil až v okamžiku, kdy bylo reálné, že pobyt úspěšně absolvuji a zaplatím. Jenomže v té době byly dostupnější ubytovací kapacity obsazené. Pokud bych peníze z Erasmu utratil a studijní povinnosti na Sapienze nesplnil, musel bych příspěvek vrátit, jenomže bych neměl z čeho. Kolik by mi potom Karlova univerzita strhávala ze stipendia 10 500 korun? Soudili bychom se? (Nesoudili, smlouva hovořila jasně, prohrál bych navzdory soucit budícím okolnostem.) Poslali by na mne a na moji rodinu exekutora?

Na naprosto nedostatečné finanční zajištění výjezdu jsem dlouhodobě upozorňoval obě své mateřské fakulty. Teprve po několika měsících vyčerpávající komunikace jsem se dozvěděl, že na Sapienze mohu požádat alespoň o proplacení některých nákladů spojených se studiem (mezi které patří i ubytování, strava a jízdenky) v celkové výši 1400 eur za akademický rok.

Situaci jsem nakonec vyřešil bydlením ve vesnici Vinca v horách, přibližně 450 kilometrů od Říma. Obýval jsem plísní prolezlý domek v malebném orlím hnízdě, na výuku dojížděl a v Římě přespával v nejlevnějších hostelech. Těsně před Vánocemi se mi ve Vince rozbil kotel a zbytek zimního pobytu jsem topil mokrým dřevem nasbíraným v okolních lesích. Na Sapienze jsem po většinu pobytu neměl k dispozici pracovní místo ani skříňku, kde bych si mohl uzamknout věci. Až na konci semestru jsem dostal od spolužačky klíč od místnosti určené pro doktorandy germanoslavistiky. Proč mi o ní nikdo neřekl, když jsem na začátku pobytu o pracovní místo nebo alespoň o uzamykatelnou skříň prosil? Odpovědí na mé prosby byl ostrý mail z FF UK, v němž mi bylo vyčteno, že svými žádostmi nemístně obtěžuji italského vedoucího germanoslavistiky. S nastupující zimou se studijní pobyt zvrhl v boj o zachování zdraví v krajně nevyhovujících podmínkách a rozhodně nepodporoval kvalitní soustředěnou práci na disertačním projektu. Znovu podotýkám, že na Sapienzu do Říma jsem musel odjet povinně, nemohl jsem si vybrat lépe fungující univerzitu a město či zemi s nižšími životními náklady.

Z očekávaných 1400 eur od Sapienzy jsem dodnes nedostal ani cent, protože žádost bylo nutné podat prostřednictvím univerzitního elektronického systému, do něhož se mi navzdory velkému úsilí nedařilo přihlásit. Prosby o pomoc dlouho nikam nevedly. Teprve když jsem si šel na Sapienze osobně stěžovat Arianně Punzi, děkance tamní Filozofické fakulty, začal problém někdo řešit. Jeden pracovník mě doprovodil na zahraniční oddělení a jinému zaměstnanci trvalo přibližně tři hodiny, než mi přístup zprovoznil. Jakmile jsem budovu opustil, opět se mi nedařilo přihlásit.

Kdo zaplatí prodlení?

Ani právě popsanou finanční ztrátou mé potíže s dlouhodobým pobytem na Sapienze neskončily. Termín pobytu v Itálii jsem musel posunout – oproti původnímu plánu jsem tam dorazil přibližně o dva týdny později a o stejnou dobu jsem odložil odjezd. Pro řádné vyúčtování Erasmu jsem potřeboval ze Sapienzy potvrzení o pobytu s aktualizovanými daty příjezdu a odjezdu. Na dokument jsem přes opakované urgence čekal přibližně tři měsíce. Příspěvek ale bylo nutné vyúčtovat do třiceti dnů po návratu. Protože jsem potvrzení o skutečné délce pobytu neměl, musel jsem část již vyplacených peněz vrátit Univerzitě Karlově. Když dokument z Říma konečně dorazil, mohl jsem požádat o jejich opětovné vyplacení. Částku jsem neprodleně dostal zpět na účet, ale zůstává otázka, proč má student financovat důsledky toho, že partnerská univerzita nedokáže tři měsíce vystavit jednoduché potvrzení.

Podzim 2025: Erasmus, který se vůbec neuskutečnil

Nejspektakulárnější administrativní selhání přišlo během léta 2025. V září toho roku jsem chtěl na Sapienze absolvovat měsíční intenzivní kurz italštiny a následně splnit jazykovou zkoušku předepsanou mým doktorským studijním plánem. Na krátkodobý studijní pobyt mi bylo z programu Erasmus+ na Karlově univerzitě přiděleno 2 419 eur. Abych se ale mohl přihlásit na zvolený kurz, bylo nutné dokončit administrativní náležitosti na zahraničním oddělení Filozofické fakulty na Sapienze a získat tam požadované podepsané dokumenty.

Jenomže tyto dokumenty mi navzdory urgencím nepřišly včas, kapacita jazykového kurzu se mezitím naplnila a přihlásit jsem se už nemohl. Když jsem poprosil o pomoc děkanku Filozofické fakulty na Sapienze, odbyla mne konstatováním, že se jedná o administrativní problém, jehož řešení jí nepřísluší. Do Říma jsem proto nejel, 2 419 eur jsem v Praze vrátil a dokud zkoušku z italštiny nesložím, nemohu se přihlásit ke státní doktorské zkoušce.

Nefungující byrokracie na Sapienze nezmařila jenom jeden krátkodobý pobyt na Erasmu, ale ohrozila i dokončení mého studia. Vedle znemožněné zkoušky z italštiny mě zatěžují dlouhodobé administrativní komplikace. Úřední korespondence se Sapienzou je zdlouhavá a málokdy přináší výsledky. Navíc žiji v neustálé nejistotě, zda mi tam studium nepozastaví z nějakého banálního administrativního důvodu, třeba kvůli mnou nezaviněným potížím s platbou kolkovného. To podkopává moji pozici i na Univerzitě Karlově, například při podávání žádostí o interní granty – nikdy nevím, co mohu opravdu slíbit.   

 

Oddechový čas bez oddechu

Navzdory všem obtížím se mi během podzimu roku 2025 podařilo uzavřít druhý ročník doktorského studia na obou univerzitách. Potom jsem studium přerušil. Na UK to šlo hladce na celý akademický rok 2025/2026, na Sapienze pouze na dobu šesti měsíců. Tamní studijní oddělení jsem o přerušení požádal 29. 10. 2025 a o tom, že mi vyhověli, jsem se dozvěděl až 19. prosince 2025, po skončení povinných seminářů, kterých bych se musel zúčastnit, pokud by mé žádosti nebylo vyhověno.

Studentský informační systém po mně požadoval zapalcení kolkovného 16 eur i regionální daně Římu 140 eur, bez ohledu na to, že jsem přerušil studium. Zvláště platba daně městu, do kterého v daném akademickém roce vůbec nepojedu mi připadala absurdní. Nezaplatil jsem a čekal, co se stane.

Na Sapienze jsem měl studium přerušené do konce dubna 2026 a v předepsaném termínu do konce března 2026 jsem požádal o prodloužení přerušení. Když mi ani do konce května nepřišla žádná odpověď, podal jsem pracovníkům rektorátu Univerzity Karlovy oficiální stížnost na dlouhodobé problémy s administrativou partnerské univerzity. Dne 11. srpna 2026 jsem stále nevěděl, zda bylo mé žádosti o prodloužení přerušení studia na Sapienze vyhověno, a proto jsem o situaci informoval paní Antonellu Polimeniovou, rektorku Sapienzy.  

Dne 10. září 2026 mi ze Sapienzy napsali, že mi přerušení studia prodloužili do konce října 2026. Uvedli také, že mé požadavky na finanční náhrady posuzují příslušná pracoviště a že kolkovné 16 eur musím zaplatit i za akademický rok, během něhož mám studium přerušené. V e-mailu mě také požádali, abych už paní rektorce už nepsal. Krátce poté mi napsali ze studijního oddělení v Římě, že daň městu ve výši 140 eur nemusím odvádět v době, kdy nestuduji.

 

Moje situace se po zásahu z nejvyšších míst pomalu zlepšuje. Ale může to být jenom zdání, protože se obávám, že mé stížnosti a prosby o pomoc mohou vést k dalším administrativním komplikacím.

 

Refrén: 16 eur

16 eur za akademický rok 2025 / 2026, ve kterém jsem nestudoval, bych rád zaplatil, ale elektronický platební portál se mi neotevře, dokud mám přerušené studium. A dokud nezaplatím 16 eur, hrozí mi… však víte, stačí se vrátit na začátek článku.