Robert Redford: II. část – Morální autorita

10. 9. 2026 / Milan Mundier

Maminka Marta mu odešla v době, kdy ji nejvíce potřeboval. Jeho prvorozený syn Scott zemřel jako tříměsíční na syndrom náhlého úmrtí kojenců (SIDS). A druhému synovi Jamiemu byla diagnostikována vážná ulcerózní kolitida. A do toho se ještě Redfordovi začalo rozpadat jeho manželství s Lolou Von Wagenenovou. Důvodem jejich rozluky bylo něco, o čem se tehdy příliš nemluvilo: postupné odcizení. Zatímco Redford si budoval svoji filmovou kariéru, Lola se plně soustředila na vlastní akademickou dráhu a ekologický či sociální aktivismus. Introvertně založený Redford navíc nebyl schopen plně projevit své emoční nitro a zpracovat svůj smutek z prožitých rodinných tragédií. Rozvod však proběhl v ryze přátelském duchu a někdejší manželé k sobě nikdy nepřestali chovat vzájemnou úctu. Když byl brutálně zavražděn přítel jejich dcery Shauny, okamžitě za ní společně vyrazili, aby jí poskytli útěchu.

Něco končí, něco začíná

V roce 1963 koupil Robert Redford pozemek o velikosti dvou akrů v pohoří Wasatch v Utahu. Postupně ho rozšířil na tisíce akrů. Zde vybudoval domov, lyžařské středisko i Sundance Institut, v jehož rámci se rozhodl podporovat nezávislé filmaře. Filmový festival Sundance odstartoval v září 1978 v Salt Lake City v Redfordově domovském Utahu. Sám Redford byl sice jmenován prvním předsedou festivalové rady, což bylo sice z hlediska propagace velice výhodné, ale určitě ne všespásné. A tak nejprve došlo ke změně původního oficiálního názvu Utah/United States Film Festival. V roce 1985 pak záštitu nad celou akcí převzal Redfordův Sundance Institut. A konečně o šest let později (1991) mohl oficiálně vzniknout Sundance Film Festival. Právě zde odstartovaly kariéry Quentina Tarantina, Stevena Soderbergha nebo bratrů Coenových. Své vítězné tažení tu zahájil také oscarový snímek V rytmu srdce (2021) či oscarový dokument Pan Nikdo proti Putinovi (2025). Robert Redford se tak stal patronem nezávislého filmu.

Již začátkem 70. let se Redford aktivně zapojil do aktivit souvisejících s ochranou životního prostředí. Ostře vystupoval proti neregulované výstavbě v Utahu či výstavbě šestiproudých dálnic v kaňonech. Nebylo tedy žádným překvapením, když se nakonec stal členem správní rady ekologické organizace Natural Resources Defense Council (NRDC), jejímž hlavním cílem je chránit čistý vzduch, vodu, půdu a ohrožené druhy zvířat. Je-li to nezbytně nutné, pouští se NRDC i do soudních sporů s vládami a korporacemi, které porušují pravidla na ochranu životního prostředí. Ve svém domovském státě Utah založil Redford také ekologický Sundance Mountain Resort, který vybudoval s velkým důrazem na šetrnost vůči okolní přírodě a krajinnému rázu. Nezapomenutelná jsou slova, jež Robert Redford pronesl v roce 2015 na zasedání OSN: "Vaše poslání je stejně jednoduché jako skličující: Zachraňte svět, než bude příliš pozdě. Kamkoli se podíváme, mírné počasí vymírá. Nejednejte polovičatě, ale okamžitě. Jsem tu dnes jako ochránce životního prostředí, jako otec, dědeček a také znepokojený občan."

Těžkou ránu naopak utrpěla Redfordova spolupráce se Sydneym Pollackem. "Ti dva chlápci spolu hodně soutěžili, o tom není pochyb," vzpomínal Paul Newman. Michael F. Callan, autor Redfordovy biografie k tomu uvádí: "Redford prohlásil, že se od sebe s Pollackem liší, Pollack je tradicionalista, jehož úžasné schopnosti tkví v popularizaci vážných témat. Dokázal diplomaticky vyjednávat se studii a byl mistrem trpělivosti, taktu a organizace. Redford o sobě prohlásil, že je nervóznější a podléhá vrtochům a experimentování. Nikdy se neopakuje." Mezi Redfordem a Pollackem vznikla jakási duchovní propast, přičemž Redford už nebyl "jen" úspěšným hercem, ale také vysoce ceněným režisérem. Přesto se však Pollackův srdcový projekt, výpravné romantické drama Vzpomínky na Afriku(1985), neobešel bez Redfordovy herecké účasti. Tato mistrovská adaptace stejnojmenného autobiografického románu dánské spisovatelky Karen Blixenové měla být dalším hereckým koncertem Meryl Streepové. Jenže srdcem a duší celého filmu se nakonec stal Robert Redford v roli britského lovce a dobrodruha Denyse Finche Hattona. Výsledek další spolupráce mezi Pollackem a Redfordem byl každopádně nádherný, a tak nebylo divu, že Vzpomínky na Afriku získaly hned sedm Oscarů (uspěly také v kategoriích nejlepší film a nejlepší režie). Ještě jednou se Pollack a Redford pokusili znovu najít společnou řeč, leč marně. Romantické drama Havana (1990), velmi volný remake legendární Casablancy, se dokonce stalo kasovním propadákem. Nezaslouženě, dodejme. K usmíření mezi oběma umělci tak došlo až krátce před Pollackovou smrtí v roce 2008.

Během 80. let se Robert Redford objevoval před kamerou spíše sporadicky. Vedle Brubakera a Vzpomínek na Afrikurozšířil svoji hereckou filmografii už jen o dva tituly. Sportovní drama Barryho Levinsona Přirozený talent (1984) bylo však dalším vynikajícím počinem. Redford se tu představil v roli zázračného baseballového hráče Roye Hobbse, který dostane svoji životní šanci až na prahu středního věku. Netřeba říkat, že diváci se dostavili do kin v hojném počtu. Zato na kriminální komedii Ivana Reitmana Orlové práva (1986) bývá nahlíženo spíše jako na neúspěch. A přitom se jedná o velmi sympatickou oddechovku, která dokonale těžila z Redfordova zralého šarmu. Neodolatelná byla především jeho svérázná interpretace slavného muzikálového čísla Singin' in the Rain.

Jít s dobou

Mimořádný úspěch Obyčejných lidí musel být pro Redforda-režiséra až nepříjemně svazující. Nyní musel dokázat, že nešlo o pouhou šťastnou náhodu. A tak natočil mírně nahořklou komedii Válka o fazolové pole (1988), jejíž předlohou byla stejnojmenná novela Johna Nicholse. Ta věrně popisovala život hispánských obyvatel Nového Mexika, který je náhle ohrožen vlivným developerem. "Mezi řádky zaznívá ekologická moudrost a ozvěna Reaganovy zkorumpované ekonomiky, která posunula svobodné podnikání k bezzákonnému principu, že 'všechno je dovoleno'. Je to příběh o kulturní jedinečnosti básníků a duchů, kteří slouží mytickému dobru či zlu. Příběh krásně zapadal do filosofie Sundance," uvádí trefně Callan. Válka o fazolové pole se samozřejmě nestala žádným velkým hitem, přesto ji lze označit za nádherný snímek, který doslova pohladí po duši. Na jednom z norských filmových festivalů (Norwegian International Film Festival Haugesund) za ni Redford dokonce obdržel cenu "Posel radosti".

Redfordova režijní filmografie se začala postupem času utěšeně rozrůstat. S velmi příznivými ohlasy se setkalo melodrama Teče tudy řeka (1992). Šlo o příběh dvou povahově rozdílných bratrů, které spojuje především láska k rybaření. Mladšího z nich, divokého a nespoutaného Paula, ztvárnil Brad Pitt. Redford tak začínajícího pohledného herce obsadil do role, která by před lety nejspíš připadla jemu samotnému. "Robert byl pro mě vzorem. Když jsme točili Teče tudy řeka, měl jsem pocit, že se dívám na svůj možný budoucí obraz," vzpomínal později Pitt. Zamrzí snad jen to, že Redford nebyl za režii tohoto snímku alespoň nominován na Oscara. Tento "neúspěch" si ovšem částečně vynahradil už o dva roky později. Drama Otázky a odpovědi (1994) pojednávalo o špinavých zákulisních praktikách provázejících úspěšnou televizní show. Výsledkem byly hned čtyři oscarové nominace, mezi nimiž nechyběly ani ty za nejlepší film a režii.

Také herecky se Redfordovi během 90. let skvěle dařilo. Odlehčený špionážní thriller Phila Aldena Robinsona Slídilové (1992) byl učiněnou žánrovou lahůdkou. Opíral se nejen o skvělé herecké obsazení (vedle Redforda se tu objevil i Sidney Poitier či Ben Kingsley), ale také o velmi inteligentní scénář, který byl vždy o krok napřed před divákem. O poznání složitější to už bylo s milostným dramatem Adriana Lynea Neslušný návrh (1993). Redford se tu představil jako okouzlující milionář John Gage, který nabídne milion dolarů zchudlému architektovi Davidovi (Woody Harrelson) za jednu noc s jeho krásnou ženou Dianou (Demi Mooreová). Neslušný návrh dostal od kritiků silně naloženo, Redford mu však dopomohl nejen k pohádkovým ziskům, ale také k nadprůměrným kvalitám. Pod vším tím lehce kýčovitým a nesnesitelně dráždivým nánosem se navíc ukrývala závažná etická dilemata. K blížícím se šedesátinám si pak Redford nadělil melodrama Jona Avneta Intimní detaily (1996). Šlo o příběh začínající televizní reportérky Tally Atwaterové (Michelle Pfeifferová), která se zamiluje do svého staršího kolegy, legendárního Warrena Justice (Redford). "Nejvíc mě přitahoval fakt, že jde o silný a vypjatý milostný vztah dvou lidí na křižovatce jejich životů, kteří jsou k sobě navzájem přitahováni," nechal se slyšet Redford. Závěr Intimních detailů vám doslova zlomí srdce.

Krásné stáří

"Krása stárnutí je v tom, že už nemusíte nic předstírat," prohlásil jednou Robert Redford. V roce 1996 se při lyžování seznámil s německou výtvarnicí a ekologickou aktivistkou Sibylle Szaggarsovou, která byla mladší o jednadvacet let. "Byl to nádherný začátek vztahu, protože to začalo setkáním dvou lidí, kteří našli společnou řeč jako dva lidé, a nebylo to ovlivněno úspěchem," vzpomínal Redford. Se Sibylle už zůstal po zbytek svého života a v roce 2009 se s ní i oženil. Krátce poté, co se jejich cesty spojily, rozloučil se Robert Redford s romantickými rolemi. Natočil oduševnělé romantické drama Zaříkávač koní (1998), v němž nejen hrál, ale které také režíroval a produkoval. Věrně se držel stejnojmenné knižní předlohy Nicholase Evanse, jen se rozhodl pozměnit samotný konec. Bylo to věru moudré rozhodnutí (kdo četl, ví), díky němuž je postava tajemného léčitele koní Toma Bookera dokonalým odrazem svého hereckého představitele. Zaříkávač koní se rychle zařadil mezi Redfordovy největší hity a všude se mu dostávalo příznivé pozornosti.

Na úspěch Zaříkávače koní se Robert Redford pokusil částečně navázat golfovou romancí Legenda o slavném návratu(2000). Do hlavní role však už obsadil o čtyřiatřicet let mladšího Matta Damona. Vyhořelý golfový šampion a veterán první světové války Rannulph Junuh, který dostane od života druhou šanci, byl typicky "redfordovskou" postavou. Chameleon Damon uzpůsobil svůj vzhled i herecký projev tak, aby se Redfordovi co nejvíc podobal. A vyplatilo se mu to, neboť Rannulph Junuh patří dodnes k jeho nejlepším rolím. Sám Redford se pak konečně sešel před kamerou s Bradem Pittem. Došlo k tomu ve špionážním thrilleru Tonyho Scotta Spy Game (2001). Redford se tu představil v roli Nathana Muira, protřelého agenta CIA, který se právě dožil svého posledního dne ve službě. A nyní se dozvídá, že má pouhých 24 hodin na to, aby dostal z čínského vězení svého bývalého žáka Toma Bishopa (Pitt). Asi jediným problémem tohoto filmu bylo, že toho sliboval víc, než pak sám dokázal nabídnout. Tři dny Kondora zůstaly nepřekonány.

Robert Redford se nikdy nebál velkých výzev, přestože se v mládí vyhýbal rolím, které by mohly narušit jeho dokonalou image. Po šedesátce už si ale mohl dělat, co chtěl. Přijal tedy hlavní roli ve výborném vězeňském dramatu Roda Luriea Poslední pevnost (2001), které bylo jakousi antitezí slavného Brubakera. Menším šokem pak muselo být pro Redfordovy fanoušky existenciálně laděné kriminální drama Pietera Jana Bruggea Únos (2004). Více k tomu ale napsat nelze, protože by to znamenalo vyzradit jeho pointu. Rozporuplného přijetí se dostalo melodramatu Lasse Hallströma Žít po svém (2005). Redford se tu představil v roli zahořklého starého muže, který se musí ujmout ženy a dcery po svém tragicky zesnulém synovi. Ti, kteří čekali vyhrocené vztahové drama, museli být nutně zklamáni. Výsledkem totiž byla hřejivá podívaná, jejíž děj se z velké části točil okolo záchrany divokého medvěda. Ale možná i díky tomu se jedná o film, k němuž se člověk rád opakovaně vrací.

Milovaná legenda

Robert Redford zachovával věrnost nejen herectví, ale také režii. Ke spokojenosti své i diváků. Pravda, politické drama Hrdinové a zbabělci (2007) bylo přijato s určitými rozpaky. Spousta natočeného materiálu evidentně skončila na podlaze střižny a do jedné z hlavních rolí se Redfordovi "vnutil" Tom Cruise (místo původně plánovaného Denzela Washingtona). Přesto však film splnil svůj účel. Redford cítil potřebu vymezit se vůči politice tehdejšího prezidenta George W. Bushe, což se mu podařilo nejen za kamerou, ale také před ní. Profesor Stephen Malley, kterého zde ztvárnil, byl do značné míry jeho alter egem. Výborné historické drama Konspirátor (2010) zase nabídlo trochu jiný pohled na soudní proces s lidmi zataženými do atentátu na prezidenta Abrahama Lincolna. A konspirační thriller Pravidla mlčení (2012) byl do značné míry poctou již několikrát zmíněným Třem dnům Kondora. Nikdo neuměl stárnout s takovou grácií jako Robert Redford.

Neztratil se dokonce ani ve filmech, v nichž by ho čekal jen málokdo. V comicsovém hitu bratrů Anthonyho a Joea Russoových Captain America: Návrat prvního Avengera (2014) hrál vyloženě proti svému typu. Dávalo to logiku, ale nebylo úplně snadné to skousnout. Potěšující byla naopak Redfordova herecká účast v rodinné fantasy Davida Loweryho Můj kamarád drak (2016). Ovšem survival drama J. C. Chandora Vše je ztraceno (2013), to už byla hodně velká výzva. Sledovat přes 100 minut mlčenlivého Redforda, kterak se snaží přežít na potápějící se jachtě, vyžadovalo notnou dávku trpělivosti. Redford navíc během fyzicky náročného natáčení utrpěl úraz, v jehož důsledku částečně ohluchl na levé ucho. Nepřekvapivé bylo snad jen Redfordovo účinkování v novinářském thrilleru Jamese Vanderbilta Truth (2015), jež opět šilo do George W. Bushe. "Poslání žurnalistiky je věčné téma. Je třeba se jím neustále zabývat a pečovat o ně," prohlásil Redford.

V pozdní fázi své kariéry natočil Robert Redford hned dva filmy, kterým je třeba věnovat výjimečnou pozornost. Tím prvním byla hořká komedie A Walk in the Woods (2015), kterou na motivy autobiografické knihy Billa BrysonaAppalačská stezka režíroval Ken Kwapis. Redford dlouho snil o tom, že si zde ještě jednou zahraje s Paulem Newmanem. "Bryson ve své knize popisuje putování po Appalačské stezce, které absolvoval se svým starým, nevrlým kamarádem. Newmanovi se myšlenky v knize líbily a Redford už měl dokonce v hlavě hotový koncept filmu. Bylo i naplánováno, že v roce 2009 dojde k natáčení. Přátelství mezi oběma muži nikdy nevyprchalo. Chovali k sobě vzájemné spontánní sympatie, spojovala je láska ke sportu a k umění. A humor jejich přátelství stále utužoval," píše Callan. Jenže Newman v roce 2008 zemřel, a tak byl celý projekt realizován až o sedm let později. A Redfordovým hereckým partnerem se ve filmu A Walk in the Woods stal Nick Nolte. Vynikající romantické drama Our Souls at Night(2017), jež v produkci Netflixu natočil Ritesh Batra, pak naposledy svedlo Redforda dohromady s Jane Fondovou. Připomeňme si v této souvislosti hereččina slova na Redfordovu adresu: "Hodně pro mě znamenal a byl to ve všech směrech krásný člověk. Zastával se Ameriky, za kterou musíme dál bojovat."

Nepočítáme-li cameo v comicsovém megahitu Avengers: Endgame (2019) a účinkování v televizním seriálu Dark Winds (2025), rozloučil se Redford se světem filmu prostřednictvím kriminální komedie Davida Loweryho Gentleman s pistolí (2018). A bylo to rozloučení nanejvýš důstojné. Leč v roce 2020 postihla Roberta Redforda ještě jedna osobní tragédie. Na vzácný typ rakoviny jater zemřel jeho syn Jamie. Úspěšná transplantace, kterou prodělal v 90. letech, mu alespoň výrazně prodloužila život. Jamie vzpomínal, že když dospíval, připadal mu jeho otec jako "nějaký duch, který je jakýmsi dlouhým a tenkým vláknem připoután k planetě Zemi". "V těch nejčernějších dnech, když jsem byl na seznamu čekatelů na orgány a nevěděl, co přijde, dodávala mi naději právě otcova odvaha," dodal Jamie. Robert Redford odešel za svým milovaným synem dne 16. září 2025. Smrt ho zastihla ve spánku v požehnaném věku 89 let.

Před lety získal Robert Redford téměř tisíciakrový pozemek, který byl vyčleněn jako chráněné území přírody a divoké zvěře. Pro jeho fanoušky to nemohlo být žádné překvapení. "Celé roky jsem hledal koncept náboženské víry, který by mi vyhovoval. Žádný jsem nenašel. Všechny koncepce, které mi v daném okamžiku vyhovovaly, padly za oběť vzdoru. A vzdor se přetvořil ve skutečnost. A tehdy, asi před třiceti lety, jsem si uvědomil, že odpověď mi celou dobu leží přímo u nohou: je jí příroda. Není v ní žádná politika ani zkorumpovaná moc. Je neměnná," nechal se slyšet Robert Redford. Ta krásná slova lze do jisté míry vztáhnout i na něj. Nejlepší ale asi bude zakončit tento text dalším výrokem Paula Newmana: "Robert je jako hora v Utahu – pevný, tichý, ale když se zadíváte pořádně, zjistíte, že uvnitř je spousta ohně." A ten Redfordův nikdy nepřestane hořet.

Věnováno památce milovaného a jedinečného Roberta Redforda (1936–2025).

Použité zdroje:

CALLAN, M. F. Robert Redford. Praha: Vyšehrad, 2012. ISBN 978-80-7429-240-8.