Silnici blokovaly hromady sutin, kamenů a trosek zničených obchodů. Nedaleko stála nakloněná věž, jejíž betonové základy byly částečně poškozeny, zatímco uvnitř v ní nadále žily vysídlené rodiny. V některých částech ulice vytékala z země splašková voda poté, co byl kanalizační systém poškozen a ucpaný izraelským bombardováním.

OSN odhaduje, že odstranění většiny trosek v pásmu Gazy by mohlo trvat nejméně sedm až deset let a stát miliardy dolarů. Odklízení válečného sutin v Gaze by se tak stalo jednou z největších operací odklízení sutin v moderní historii.

„Odhad celkového množství trosek v Gaze činí 61 milionů tun. Je to přibližně dvacetkrát více než množství trosek vzniklých ve všech válkách po celém světě za posledních 18 let,“ uvedl Jaco Cilliers, zvláštní zástupce Rozvojového programu OSN v Palestině.

Tato práce probíhá v extrémně obtížných a nebezpečných podmínkách. Odklízecí týmy pracují v troskách, kde se nacházejí nespočetné množství mrtvých těl a nevybuchlých bomb. Dosud bylo vyklizeno 580 km silnic, což umožnilo pohyb nákladních vozidel s humanitární pomocí, záchranných týmů a obyvatel.

Obnova Gazy však představuje obrovskou výzvu, před kterou stojí mezinárodní i místní organizace. Po více než dvou letech práce bylo odstraněno asi 907 000 tun trosek a více než 300 000 tun bylo recyklováno a znovu využito. To však představuje pouze asi 1,5 % celkového množství suti.

Situaci ještě zkomplikoval fakt, že izraelské úřady zakázaly dovoz potřebného vybavení do Gazy s odůvodněním, že téměř jakákoli pomoc, která není potravinami nebo léky, by mohla mít „dvojí použití“ a mohla by nějakým způsobem prospět hnutí Hamás.

Zpočátku se práce WFP omezovala na odklízení trosek z silnic a jejich odsunování ke stranám, aby se vytvořil průjezd pro nákladní vozy. Množství trosek však bylo ohromující a pokračující izraelské bombardování během téměř rok trvajícího příměří tuto gigantickou úlohu ještě zhoršovalo. Některé silnice musely být znovu otevřeny několikrát.

Mezitím se takzvaná žlutá linie, demarkační čára stanovená na začátku příměří loni v říjnu, neustále posouvá vpřed, jak izraelské jednotky dobývají další části území. Oblast, která je stále přístupná lidem a humanitárním pracovníkům, tvoří sotva 30 % celého pásma Gazy, což problém, co s troskami, ještě více vyostřuje.

„Jedním ze způsobů, jakým se snažíme tento problém řešit, je recyklace a opětovné využití trosek různými způsoby,“ uvedl Cilliers.

UNDP začal spravovat pět drtírenských stanovišť v celé Gaze, kde se suť sebraná z silnic a poškozené klíčové infrastruktury zpracovává k opětovnému využití. Suť se nejprve třídí, aby se odstranily materiály jiné než beton, včetně kovu a ocelových tyčí. Beton se poté rozdrtí na menší kousky, nakonec zhruba na velikost kuličky nebo velmi malého kamene.

UNDP využívá sedm drtičů v celé Gaze, z nichž všechny se na území nacházely již před válkou. Dva ze sedmi drtičů byly v uplynulém roce rekonstruovány místními inženýry v Gaze na základě dostupných modelů, protože do pásma nebylo možné dovézt nové stroje.

Na jednom z drtírenských pracovišť, rozsáhlém prostoru, kde dříve stály sklady OSN, jsou po celém dvoře naskládány hromady suti. Nákladní vozy, které přijíždějí s velkým množstvím trosek, zastavují na vážním mostě, než vyklopí svůj náklad na hromady.

V oblasti neustále zní řev, jak mechanismus rozbíjí beton na menší kousky, a vzduch je prosycen prachem.

Stav strojního vybavení představuje pro týmy provádějící práce velkou výzvu. Většina zařízení dostupného v Gaze je již značně opotřebovaná. Stroje se během provozu často porouchají, částečně kvůli akutnímu nedostatku náhradních dílů, motorového oleje a dalších zdrojů potřebných k jejich údržbě a provozu.

Vzhledem k tomu, že stále platí značná omezení dovozu stavebních materiálů, inženýři drcenou suti znovu využívají k řadě nezbytných účelů. Velká část se používá k opravám silnic a zasypávání výmolů, zatímco část se umisťuje pod stany a přístřešky, aby se zvedly nad úroveň dešťové vody a splašků.

Nehal Abu Hassan, člen týmu Světového potravinového programu (WFP), řekl: „Tyto materiály nelze srovnávat s přírodními materiály, které se běžně používají k stavbě silnic. Jejich kvalita je nižší a je obtížné s nimi pracovat. Nemáme však jinou možnost. Tato řešení nám vnutila realita, ve které žijeme.“

Odstranění části suti již mělo velký dopad. „Silnice se rozšířila, problém s hlodavci a hmyzem se zmenšil a auta mohou projíždět snadněji,“ řekl Ibrahim Daradona, vysídlenec z Jabaliji, který žije v oblasti Tel al-Hawa v Gaze. „Sutě dokonce představovaly nebezpečí pro děti, které si zde hrály.“

Více než 2,1 milionu vysídlených lidí žije ve stanech a provizorních přístřešcích, přičemž po téměř třech letech přetrvávají zoufalé humanitární podmínky. Trosky se staly součástí prostředí, ve kterém každý den žijí.

Odklízení trosek také pomohlo oživit místní ekonomiku v Gaze tím, že vytvořilo prostor pro to, aby lidé mohli zahájit nové činnosti a znovu otevřít obchody a malé podniky. „Jednou z věcí, které jsme zaznamenali, je, že když odklidíme trosky před poškozenými obchody a podniky, mnoho z nich se znovu otevře zhruba do 20 dnů,“ řekl Cilliers.

Navzdory veškerému úsilí o odstranění trosek a obnovení přístupu do obytných oblastí jsou zbytky domů obzvláště citlivou záležitostí. Každý metr trosek může skrývat věci, které zvenčí nejsou vidět.

„Trosky v některých oblastech pro lidi nepředstavují jen trosky; představují celý jejich život a vzpomínky. V některých případech mohou pod troskami stále ležet těla. Proto je jejich odklízení pro rodiny a komunity velmi citlivou záležitostí,“ řekl Abu Hassan.

Přítomnost lidských ostatků, které jsou stále pohřbeny pod troskami, zůstává jednou z nejnaléhavějších humanitárních otázek v Gaze. Podle odhadů citovaných programem OSN pro rozvoj (UNDP) může být pod troskami stále pohřbeno mezi 8 000 a 10 000 těl.

UNDP uvedl, že spolupracuje s organizacemi, včetně Mezinárodního výboru Červeného kříže, na identifikaci míst, kde mohou být pohřbeny lidské ostatky, a na jejich upřednostnění během operací odklízení trosek a záchranných prací.

„Pracujeme také na forenzním postupu k identifikaci ostatků, abychom zajistili, že s nimi bude zacházeno náležitě a že budou respektována náboženská práva týkající se pohřbu, a abychom rodinám poskytli potřebnou dokumentaci a osvědčení. To je pro rodiny v Gaze nesmírně důležité,“ řekl Cilliers.

Nevybuchlá munice v troskách a na silnicích představuje pro týmy odklízející trosky vážnou výzvu. Týmy UNDP a WFP před zahájením odklízecích prací spolupracují s jednotkou OSN pro odminování Unmas, britskou charitativní organizací Halo Trust a dalšími organizacemi, aby identifikovaly nevybuchlou munici a chránily pracovníky i vracející se rodiny.

Vzhledem k omezeným kapacitám pro odstraňování výbušných předmětů v Gaze nemohou tyto organizace zneškodnit ani odstranit všechny nevybuchlé předměty. Mohou však identifikovat nebezpečné oblasti a označit je.

Kromě nebezpečí plynoucího z výbušnin mohou trosky obsahovat i další nebezpečné materiály, včetně azbestu, který může při vdechnutí jeho vláken představovat vážné zdravotní riziko.

Dalším rizikem jsou částečně stojící poškozené budovy. Některé rodiny se vrací do svých domovů v domnění, že jsou bezpečné, avšak konstrukce se náhle zřítí. Posouzení bezpečnosti poškozených budov před návratem obyvatel je proto důležitou součástí procesu obnovy.

„Pokrok v rané fázi obnovy je pomalý, snažíme se dělat, co můžeme, navzdory omezením při dovozu potřebného vybavení a služeb,“ uvedl Cilliers.