Proč bude rok 2013 rokem krize

5. 9. 2012

čas čtení 3 minuty

Rok 2013 bude rokem vážné globální krize. Tato krize je předvídatelná a fakticky již propukla. Nevyhnutelně s ní bude konfrontován příští prezident Spojených států. Nicméně na Národním shromáždění Republikánů v Tampě se o ní neobjevila ani zmínka. Uvidíme, zda budou Demokraté lepší.

Krize vznikla letošním extrémním počasím. Takřka 80% kontinentálních USA bylo postiženo suchem. Sucho však zasáhlo také Rusko a Austrálii. Úroda kukuřice zřejmě klesne na nejnižší úroveň od roku 1995. Ceny kukuřice a pšenice stouply v červenci zhruba o čtvrtinu, ceny sójových bobů přibližně o 17%.

Vyšší ceny zrnin povedou ke zdražení potravin. Ve vyspělých zemích jsou takové ceny pro spotřebitele břemenem, ale většinou břemenem snesitelným. Američané v průměru vynakládají na potraviny jen asi 10% svého čistého příjmu, včetně jídel v restauracích. Podle průzkumu Gallupova ústavu průměrná rodina dnes utrácí za potraviny o třetinu méně než v roce 1969.

Jenže v rozvojových zemích představuje jídlo jedinou rozhodující položku v rodinném rozpočtu. V chudých zemích je to typicky polovina veškerých výdajů - a především jde o chléb.

Když v letech 2007-2008 stouply ceny obilí, vznikly hladové bouře ve třiceti zemích od Haiti po Bangladéš. Zákaz exportu pšenice po ruském suchu v roce 2010 vyvolal takzvané Arabské jaro.

Od dob Gamala Abdala Násira egyptská vláda dotovala ceny chleba. Placka arabského chleba stála zhruba penci. Po roce 2000 však Mubarakova vláda zjistila, že nedokáže udržet krok s rostoucí cenou obilí.

Egyptská populace se mezi lety 1950 a 1980 zdvojnásobila, vzrostla z 20 na 40 milionů; dnes dosahuje více než 80 milionů (podle letošního censu CAPMAS už 90 milionů - pozn. KD). Egypt se stal největším světovým dovozcem pšenice. Nárůst cen mezi lety 2007-2010 překročil možnosti státního rozpočtu a levný chléb zmizel z obchodů. Narůstala nespokojenost. 18. srpna arabsky hovořící novinář John R. Bradley dlouho žijící v Egyptě pro list The Spectator popsal, k čemu došlo poté: "Rozhovory nepočetných skupin káhirských anglicky hovořících elit byly rozhovorům mezi egyptskými masami vzdáleny celé světy... Hlavní naděje těch kdo se shromáždili na náměstí Tahrír byla shodná s revolucionáři v Tunisku: Že náhlá a radikální změna zázrakem přinese cenově dostupné potraviny."

A co jestli ceny potravin opět stoupnou? Čína je zvlášť zranitelná inflací vyvolanou růstem cen potravin. Naděje na hojnou úrodu v USA vedly čínskou centrální banku ke zlevnění úvěru, ale teď musejí úřady rozhodnout, co dál.

Arabské jaro je někdy přirovnáváno k revolucím roku 1848. To je dokonce přesnější, než si lidé myslí: "Hladová" 40. léta přinesla v Evropě špatné úrody, hladoví lidé jsou rozzlobení a často svrhávají vlády.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
17907

Diskuse

Obsah vydání | 7. 9. 2012