Proč pořádat demonstrace?

12. 11. 2012

čas čtení 3 minuty

Vážený pane Čulíku, jsem častým čtenářem vašich Britských listů, líbí se mi a oceňuji šíři spektra názorů zde publikovaných. V poslední době se množí názory pořádat demonstrace pro podporu změny politické kultury v našem státě. Nemám nic proti demonstracím, uniká mi poněkud jejich očekávaný účel, píše Zdeněk Týfa.

Na rozdíl od Vašeho článku z 9. listopadu si nemyslím, že lidé sami od sebe by zvolili do parlamentu a ostatních zastupitelských orgánů lidi, kteří by změnili praxi praktické politiky a odstranili všechen ten šlendrián, korupci a nemorálnost, které nás obklopují.

Ti, kteří jsou dnes u moci, a je tomu tak nejen v naší zemi, dobře vědí ( a jsou tomu úspěšně školeni svými mediálními poradci), jak zapůsobit na lid obecný, aby se při volbách rozhodoval tak, jak dosud činil. Při volbách se lidé rozhodují pod vlivem okamžitého naštvání, na základě krásných slibů, které po volbách nebude stejně objektivně možno splnit, ale i úchvatných tváří a slov působících z obrazovek televizorů. Jednotlivé profesní a sociální skupiny se neumí, a po pravdě řečeno ani nemohou sjednotit na tom co vlastně chtějí. Jiné zájmy mají učitelé, lékaři, důchodci, horníci, podnikatelé, a tak dále.

Demonstrace tak, jak probíhají v současnosti, problém nevyřeší. Není to v jejich pokojném průběhu, vždyť nic nevyřeší ani bouřlivé demonstrace v Řecku, Španělsku a i jinde v Evropě. Naopak, jsou v podstatě velice příjemné pro vládnoucí garnituru: Jen ať se lidi vybouří, však se zase uklidní a my můžeme pokračovat v našem díle. Máme přece demokracii, že?

Jsem přesvědčen, že stávající stav nelze změnit bez sjednocení nespokojených. Bez sjednocení jejich přesvědčení, jakého cíle chceme dosáhnout a jak se k tomuto cíli ze současného stavu dobrat. Chybí jasně definovaná ideologie (za použití tohoto slova se omlouvám, nenapadá mne však žádný jiný příhodný termín).

Sjednocení postojů a cílů širokých vrstev občanů považují za zásadní a v dějinách plně osvědčené. Jak jinak by velké křesťanské i nekřesťanské církve udržely svou moc nad svými ovečkami, pokud by nehlásaly a neprováděly, kdyby neměly učení, které je akceptováno věřícími a které jim vymezuje mantinely, co je v rámci dané církve slušné a přípustné. Takovýto princip v praxi funguje, v případě katolického křesťanství v podstatě už dva tisíce let.

Proto, nebude-li vytvořena nová, obecně přijatelná a akceptovatelná ideologie pro budoucí vývoj společnosti a jak dosáhnout cíle, nemají současné demonstrace a drobná hnutí naději na úspěch něco změnit.

0
Vytisknout
8243

Diskuse

Obsah vydání | 13. 11. 2012