Naléhavý zatykač

27. 3. 2015

čas čtení 4 minuty

V roce 2008 objevil mladý ruský právník jménem Sergej Magnickij obrovský daňový podvod. Zjistil, že skupina ruských vládních činitelů s kontakty na vysokých místech ukradla 230 milionů dolarů. Tito činitelé nechali Magnického zatnout. Byl uvržen to nevytápěné cely a byla mu odmítnuta lékařská péče. Trpěl pankreatidou a žlučovými kameny a strávil mnoho měsíců v bolestech. Toto státem schválené mučení ho mělo přivést k tomu, aby odvolal své svědectví. Neodvolal. Jednoho dne se jeho zdravotní stav stal kritickým. Vězenští strážci ho umístili na samotku. Tam ho ubili.

Případ Sergeje Magnického se stal nejlépe zdokumentovaným příkladem porušování lidských práv v Rusku Vladimíra Putina. Dokázal to jeden člověk - Bill Browder, britský občan, v Americe narozený finančník a ředitel úspěšné kapitálové investiční společnosti. Browder byl kdysi Putinovým nadšeným stoupencem. R. 2005 byl z Ruska deportován. Najal si tým právníků, včetně Magnického. Když je Kreml začal terorizovat, většina z nich uprchla. Magnickij neuprchl. Měl dva malé syny a rodinu a byl přesvědčen, že ho zákon v Rusku ochrání. Byl to tragický omyl.

Kniha Naléhavý zatykač (anglicky Red notice, v češtině vydaná pod idiotským názvem Rudý zákon, navozujícím tak chybně cosi o přežívajícím "rudém režimu" v Rusku) je dramatická výpověď o tom, jak Magnického smrt proměnila Billa Browdera z finančníka v globálního aktivistu bojujícího za lidská práva. Titul Naléhavý zatykač se týká ruské žádosti o Browderovo vydání do Ruska k soudu, předložené Moskvou Interpolu. Ruský soud posléze Browdera odsoudil v nepřítomnosti na devět let do vězení.

Není pochyb, že se Browderovi podařilo iritovat Vladimíra Putina velmi závažným způsobem. Po Magnického vraždě zahájil Browder kampaň ve snaze pohnat jeho vrahy k spravedlnosti. Vzhledem k tomu, že zastávali vysoká postavení na ruském ministerstvu vnitra a ve výzvědné službě FSB, bylo velmi nepravděpodobné, že by se mu to podařilo. Namísto toho využil Browder málo známého zákona, který americký prezident George W. Bush schválil r. 2004 a který uvaloval vízové sankce na zkorumpované činitele cizích vlád.

Browder zahájil svou kampaň ve Washingtonu, kde ho americké ministerstvo zahraničí poslalo kamsi. Obamova vláda právě zahájila období nově pozitivních vztahů s Ruskem a nechtěla situaci destabilizovat. Browder se nevzdal. Tvrdošíjně lobboval u senátorů, novinářů a u každého, kdo byl ochoten naslouchat. Nakonec se mu překvapivě podařilo, že r. 2012 americký Kongres schválil Magnického zákon a zakázal 18 vysokým ruským činitelům cestovat do USA. A co bylo ještě důležitější, zakázal jim používat amerických bank.

Browder tak náhodou nalezl Putinovu Achillovu patu, model, který bylo možno použít i proti jiným porušovatelům lidských práv. Za Sovětského svazu si politbyro komunistické strany žilo trochu lépe než obyčejní Rusové - mělo speciální obchody a dovolenou u Černého moře. V Putinově Rusku však vysocí státní činitelé vlastní miliony dolarů a užívají si mezinárodního životního stylu. Vlastní nemovitosti v Londýně a na Floridě. Posílají své děti do britských luxusních soukromých škol.

Magnického zákon vyvolal od Putina vzteklou, asymetrickou reakci. Putin zakázal adopci ruských dětí americkými rodiči. A Kreml postavil Magnického před soud. Nevadilo, že už je mrtvý. V léte 2013 byl mrtvý Magnickij odsouzen za údajné vyhýbání se placení daní.

Britská vláda nijak nepomohla. Dva činitelé ruského ministerstva vnitra, Artem Kuzněcov a Pavel Karpov zorganizovali krádež 230 milionů dolarů, ukradli daně, které Browderova investiční firma zaplatila ruskému státu. Browder zjistil, za co ty peníze utratili: za Range Rovery, nemovitosti v Moskvě a nemovitosti v Dubaji. Jeden Rus, žijící v Británii, Alexander Perepiličnyj, vysvětlil, jak tito činitelé získali ty peníze z moskevského daňového úřadu. V listopadu 2012 Perepiličnyj zkolaboval, když běhal nedaleko své luxusní rezidence v anglickém hrabství Surrey. Bylo mu 44 let. Příčina jeho smrti zůstává nevysvětlena.

Podrobnosti v angličtině ZDE

0
Vytisknout
11933

Diskuse

Obsah vydání | 31. 3. 2015