Včera potkal Stát

4. 10. 2017 / Václav Dušek

čas čtení 5 minut

Nekompetentní služebníci státu připomínají leckdy padlý ochotnický spolek; šeptá se, že nad námi drží s veškerou silou laskavou ruku sám Bůh. Začínají věřit i nevěřící, státní otroci se rozpínají, lační po penězích, pošilhávají za hranice, kde mají pracující lidičky větší výplaty i penzičky. My stíháme s odřenýma ušima nespadnout mezi společnosti ekonomicky omezené, s právy zoufalými, ale přední trpaslíci vykřikují, koho doženeme, předeženeme, vymažeme – jo, Státe, líná huba, holé neštěstí. Ozdoba topky zářným příkladem těch, jejichž konečné slovo jest kořalka a s pravdou se nemazlí. Zvolení perní nádeníci mohou řídit svět, přitom města a obce nakašírovaná k pominutí bývají Potěmkinovy vísky. Spokojenost bobtná, jak komu. Vstane ráno politikář, pohlédne do zrcadla a kolem hlavy mu bliká svatozář – kdeže, to je odraz od kroužku v nose, aby ho mohli bezpečně vodit pastvinou určenou zvoleným kusům.

Včera v parku potkal švihák pantátu Stát, a ten vypadal spokojeně. Naučná stezka Pravda uzavřena do odvolání, poslední dobou tam přibývalo úrazů; plácneš pravdu a uklouzneš. Poškozená reklamní tabule s nápisem Cena míru, pytel pýru, byla neprodleně odstraněna, a to na základě pokynů spanilé matinky EU. Realitě neunikneš, drobku. Avšak dohlédneš-li na špičku nosu, neztrácej naději. Špatné informace mohou vyvolat u obyvatelstva planety hřejivé falešné naděje, ale přitom pootočit kormidlem, dle nálady vybraných kapitálních šašků, žádná vysilující námaha. Špatné svědomí se nenosí. S tímhle bolákem přežiješ pravdomluvné otrapy a zaseješ zrna do neúrodné půdy. Vyklíčí poznání, že žádný člověk není tak bohatý, aby si koupil minulost, jak správně pravil vědoucí klasik O. Wilde. Rekonstrukce minulosti však dokáže mnohé. Bazírovat na odhalení roztodivných rejdů se nevyplácí. Obnova čistého účetnictví – mrtva. Urputní advokáti odmítnutých žadatelů práva jsou paliči demokracie. Falešní hráči mají toulavé boty i medové řeči. Rozvratníky odhalíme za pomoci přátelských štulců. A bij, a bij, Podřipana do hlavy. Vydrží a nezkazí se, povstane po dvanácté hodině a překvapí razancí odhodlání.

Pantáta Stát mžoural do obláčků – a hle, tam se tančí, tu se hyne. Odkudsi se linul andělský hlas zpěvačky Nany Mouskouri. U nás je vše možné. Dostatek může být svým způsobem nedostatek, záleží na úhlu pohledu. Nic není trvalé, dnes pantatík Stát chválí, a za čas ti kulku do hlavy vpálí. Držitelé ceny míru zhusta klopýtají, nemohu se vměstnat do role čistočistých bytostí. Machři se vypařili, mihotavá světýlka v dálavách zmírají; vlčí doupata opuštěna, psi u boudy vylizují misky, chválí denně pána, kdo nehladuje, nepotřebuje nových myšlenek.

Stát tě ohrábne mnohokrát za život, občane, nesmíš se hněvat. Každá paráda něco stojí, voličské mini procento, s tím ničeho nenaděláš. Extrémní tlaky, státní tlachy. Honitba občanstva v našem podřipském kraji předstihne i revíry daleko větší rozsahem. V agendách placených šafářů nemáš šanci. Smiř se s trvalým zařazením – levná pracovní síla, otrocké práce všeho druhu k dispozici. S penězi se roztrhl pytel. Přidáno dostanou skoro všici, aby nám nepovstali, Bože chraň, noví bojovníci. Odbory zařehtaly prý v konírně i jinde, že lážo plážo zvolených může skončit – kam půjdeš, nezvolená nulo?!

Pohádkových údolíček ubylo. Lifrovat neodzkoušená moudra se v Podřipsku podporuje, jak tvrdí Parvoleta Cvrčková z Gatschken. Vzor rovná se často vzdor.

Pantáta Stát se rozšafně rozhlíží krajinou posedlou tmou. Spravovat zemi líbeznou s čertími klouzky a řičícími paviány, to vyžaduje nervy jak provazy, neskonalou vytrvalost, odvahu neustoupit neschopným; chybí kázeň, zhynula bázeň. Pravda, není nám tak špatně, ale kverulantům mordy nezavřeš! Být tak možnost odsunu s pár kily na hrbu, pro věčné nespokojence a drásaly demokracie po našem. Extrémní bytosti kazí zažívání vytrvalých mlsounů majetků – Stát musí holt česat občany bez zbytečného omezení. Vytvořit hráz proti odpůrcům. Partajní sešlosti se daří stmelit v jednoduchý pres; dnes nepoznáš, kde levice, pravice, střední proudy, kalné toky, extrémní přehrady; pantáta Stát si dobře pamatuje rčení: voják se stará, voják má.

Stát pracuje čtyřiadvacet hodin denně v potu tváře! A přesto se stane, že Podřipsku hrozí z ostudy kabát. Dluží šikovným šíbrům, soudí se k nelibosti přátel s přáteli, neohlídá výrobny a vývoz zbraní do zemí ohrožených válečnými doutnáky. Nezabiješ, nežiješ, nepokradeš, zdechneš. Stát nechá popásat drobotinu v tiskovinách solidních i bulvárních, obrazovky připomínají častokrát ve zpravodajských kotrmelcích pohádkovou Obražovku. Stát není levná záležitost, občané ždímáni i nesmyslnými daněmi a příkořími nejrůznějšího druhu ze strany ouředních taškářů, kteří slouží Státu z lásky pro pořádek. Za mrzký peníz se blíží výsluha, po nás potopa.

Pantáta Stát taje v evropanské pícce – Moloch se olizuje.