O vznešeném umění nevidět, aneb Přebíjená, účetnictví a Tom Clancy
3. 1. 2018 / Karel Dolejší
"Doufám že se pletu, ale přichází válka," prohlásil Neller. "Jste tu ve válce, v informační válce, politické válce, svou přítomností." Na faktu, že jsou námořní pěšáci v Norsku na žádost tamní vlády rozmístěni kvůli odstrašení ruského útoku nic nemění ani fakt, že dostali instrukce, aby v rozhovorech pro místní média nepoužívali výrazu "Rusko".
Podle nové americké národně bezpečnostní strategie Rusko představuje vážnou hrozbu ve dvou hlavních bodech: Vměšováním do chodu demokracií v zahraničí prostředky informační války a vojenskou agresí mimo své mezinárodně uznané hranice.
Nejde ovšem o nějaké formální politické deklarace. V německém Hohenfelsu americké jednotky reálně nacvičují boj v evropském prostoru, se zvláštním zřetelem na lekce, které si ukrajinská armáda odnesla z bojů s Rusy v Donbasu ZDE (pdf). Specifickým bodem přípravy je vyrovnání se s rizikem přesné a soustředěné dělostřelecké palby, která může těžce poškodit logistické podpůrné kapacity v "zázemí" manévrových jednotek - nebo v některých případech i zničit celou jednotku během několika málo minut. Na takový boj NATO absolutně není připraveno.
Generál Mark Milley, velitel armádního štábu, zdůrazňuje nepoužitelnost většiny ze zkušeností a rutin, které si americké ozbrojené síly vypracovaly během dlouhého období boje s podřadnými protivníky ve 3. světě. "Aby se vojáci vyhnuli detekci a nestali se terčem přesných zbraní, musejí se rozdělit do malých jednotek a zůstávat buď v pohybu, nebo v úkrytu. Statické základny budou snadným terčem," prohlásil generál. Výcvik znova klade důraz na fakt, že po zjištění vlastní pozice protivníkem má jednotka k dispozici řádově minuty na opuštění prostoru, než se stane terčem přesného a smrtícího dělostřeleckého přepadu. Při takovém přepadu je totiž dosti jedno, zda pěšáci mají k dispozici navigační systém GPS, pokročilou balistickou ochranu s keramickými pláty účinnou proti projektilům ručních zbraní, Humvee nebo Pandury. Vojáci se musejí především mentálně odpoutat od neokoloniálních dobrodružství, vrátit se k zásadě "shoot and scoot" - a nespoléhat už, že taktické omyly malých jednotek za ně bude napravovat v případě nouze nejvyšší třeba i strategické letectvo.
Autoři článku v posledním odkazu, Hoffmann s Holoyem, také upozorňují na dlouhodobé fungování dělostřelecké doktríny z I. světové války v ruském vojenském myšlení. "Dělostřelectvo dobývá a pěchota okupuje," shrnul ji kdysi britský vojenský teoretik J. F. C. Fuller. V současné americké doktríně hrají hlavní roli manévrové jednotky, zatímco palebné ty první pouze podporují. Ale i ruské obrněné jednotky naopak obsazují území hlavně proto, aby dělostřelectvo mohlo zaujmout nová výhodná palebná postavení a pokračovat v ničení protivníka v nových prostorech.
***
Standardem populárních druhořadých vojenských "analýz" se již před delší dobou stalo porovnávání pindíků v oblasti parametrů vybrané vojenské techniky. Ve specifické variantě karetní přebíjené ZDE se nezohledňují reálné úkoly, které je třeba na tom či onom bojišti splnit, ale pouze abstraktní technická stránka věci. Kdo má abstraktně vzato k dispozici "lepší" stíhačku nebo tank, vyhrává, tvrdí se.
Zajímavé ale také je, jak mimořádně výběrově takové srovnávání probíhá. Podívejme se blíže.
Ruská samohybná kanónová houfnice 2S19 MSTA-S ZDE z konce 80. let minulého století je vybavena dělem ráže 152 mm o délce hlavně 47 ráží. Dokáže vystřelit 6-8 ran z minutu na vzdálenost až 29 km klasickým granátem, na 45 km granátem s pomocným dnovým generátorem plynů (base bleed) a granátem s pomocným raketovým pohonem až na 62 km. Vezená zásoba munice činí 50 ks.
Nejmodernější americká samohybná houfnice M109A7 Paladin zaváděná od roku 2015 ZDE je stále vybavena zastaralým dělem M284 ráže 155 mm s délkou hlavně 39 ráží a dostřelem klasickým granátem 22 km. Dosahuje maximální rychlosti palby 4 rány za minutu a veze 39 ks granátů. Nesnese tedy srovnání ani s původně sovětskou houfnicí v ruském arsenálu, natožpak s její náhradou, prostředkem 2S35 Koalicia-SV ZDE, která z děla v dálce 52 ráží dokáže klasickým granátem zasáhnout cíl až ve vzdálenosti 40 km, vypálit až 16 ran za minutu a veze zásobu 60 - 70 granátů.
Pravděpodobně jedinou armádou NATO, která i do budoucích let počítá s dělostřeleckými prostředky podobně podřadnými, jako dnes mají Američané, je česká s houfnicí DANA. Modernizaci, která v základním provedení zdaleka nedosáhne ani parametrů vydařených modernizací slovenských, zajistí holding Czechoslovak Group ve vlastnictví kamaráda Miloše Zemana, podnikatele Jaroslava Strnada ZDE. Modernizovaná DANA bude mít "prý" o něco větší dostřel než modernizovaný americký Paladin (25,5 km oproti 22 km; ovšem s granátem DN1CZ, který je v provedení base bleed; dostřel skutečným klasickým granátem zůstane nadále pod hranicí 20 km), přičemž rychlost palby stále činí 4 rány za minutu. To v praxi znamená, že při zajišťování klasického úkolu rapidní palby, případně při rychlém jednorázovém palebném přepadu - což jsou na dynamickém soudobém bojišti úkoly zdaleka nejdůležitější - se jedna ruská houfnice Koalicia rychlostí palby krátkodobě s přehledem vyrovná baterii 4 amerických Paladinů nebo českých prostředků DANA, přičemž disponuje takřka dvojnásobným dostřelem (40 km oproti 22/25,5 km) a dokáže z jednoho stanoviště zasahovat cíle na ploše takřka 2,5 krát větší, než její zastaralé protějšky (o mnohem účinnější munici než u české polní plečky ani nemluvě).
Klíčové evropské armády včetně polské proto nakupují dělostřelecké vybavení s perspektivou dalšího vývoje, místo aby modernizovaly současníky automobilu Škoda 100.
V hypotetickém boji svého zastaralého dělostřelectva s moderněji vybaveným protivníkem by Američané mohli teoreticky spoléhat na další taktické dělostřelecké prostředky, jako je raketový systém ATacMS s dostřelem až 300 km ZDE - jakkoliv se nevyrovná ruskému Iskanderu a jakkoliv by s ním početně nakonec nevystačili. Že s takovými úkoly Pentagon vážně počítá naznačuje např. fakt zastavení likvidace kazetových hlavic pro ATacMS, kterou svého času nařídil bývalý ministr obrany Robert Gates ZDE.
Česká armáda ovšem nic podobného k dispozici nemá. V konfliktu s prakticky jakýmkoliv moderně vybaveným protivníkem by její dělostřelectvo bylo, stručně řečeno, outgunned.
Ale abych neuvízl v technikalitách: Jakkoliv z technothrillerů Toma Clancyho můžete získat dojem opačný, neexistují žádné abstraktní parametry bojové techniky, kterými byste (samotnými o sobě) dokázali vyhrát válku; v praxi jde vždy o konkrétní úkol, kterému ten či onen bojový systém vyhovuje více nebo méně, ale v neposlední řadě také o vůli a motivaci aktérů. Pokud definujete jako vůbec nejdůležitější parametr rychlou přepravitelnost jednotek, dostanete odlišnou bojovou techniku než tam, kde jako prioritu zvolili parametry jiné - např. i schopnost přežití na současném bojišti. A v takovém případě je opravdu dost jedno i to, kolik peněz ve srovnání s jinak vybaveným protivníkem cpete do armády, pokud není připravována na konflikt s klíčovými vyzývateli, ale na okupační válčení proti lstivým Afgháncům.
***
Trumpovo volební heslo "Make America Great Again (MAGA)" se v praxi skrze izolacionismus a unilateralismus realizuje probíhajícím zánikem americké hegemonie ZDE. Spojené státy možná dosud vydávají na zbrojení více peněz než Čína nebo Rusko, nicméně dělají to již natolik neefektivně, že to nezaručuje zachování někdejší vojenské převahy.
Potenciální protivníci, kteří se nevyžívají v četbě Toma Clancyho nebo jiné "alternativní historie", si velmi dobře všímají úpadku americké armády - a přizpůsobují mu své velmocenské plány zdaleka nejen v oblasti politické a informační války.
Američtí generálové Neller nebo Milley to registrují. V Česku ovšem máme k dispozici nespočet analytiků a komentátorů, kteří "odhalili", že probíhající ruské válečné přípravy směřující už i k mobilizaci strategických rezerv třetí linie ZDE si "vymyslely západní zpravodajské služby", protože "ve skutečnosti Západ ohrožují pouze jeho vlastní vnitřní problémy"; případně se prý dokonce on sám, když před mnoha lety zcela podřídil výzbrojní politiku "válce proti terorismu", zákeřně připravuje na útok proti Rusku, jehož by vojensky nebyl schopen.
Zcela chybné určení bezpečnostních priorit, na němž se takoví autoři spolupodepisují, se ovšem České republice již nyní široce mstí v podobě chybných strategických rozhodnutí, zcela mylného chápání soudobé války nebo v katastrofální výzbrojní politice.
Ale především pomáhá zničit jakoukoliv vůli k obraně v podmínkách probíhající ruské informační, zpravodajské a politické války, jíž je ČR terčem, ať už si zdejší politické elity a komentátoři namlouvají cokoliv.
Diskuse