31. 1. 2018
Miloš Zeman je i mým prezidentem. V minulém období se občas choval
opilecky či urážlivě a svými výroky často šířil strach, rozdmýchával
nenávist a rozděloval společnost, píše Jaroslav Kupčík.
O to důležitější je reagovat na takové projevy, pokud budou následovat i v jeho druhém volebním období. Podstatné je pomáhat části občanské společnosti rozlišovat mezi objektivní kritikou a urážením, s čímž mají někteří vážný problém.
Kdybych napsal, že prezident je "ožralé hovado", možná bych si tím trochu ulevil, avšak přistoupil bych sám na jím nastavovanou úroveň komunikace. A o to mu právě častokrát jde. Vzbuzovat silné emoce a nastolovat tak atmosféru, kde je racionální diskuze opačných názorů nemožná.
Rozdrobená, rozhádaná a vystrašená společnost je jednak snáze manipulovatelná, druhak takto emočně vyhrocená atmosféra poskytuje úspěšnou clonu a odvrací pozornost od těch opravdu důležitých záležitostí, mimo jiné třeba i od nekalého byznysu prezidentových kamarádů.
Když prezident nesjednocuje národ a nenastavuje mu zrcadlo, musí se toho ujmout občanská společnost sama. Proto je důležité nerezignovat na veřejné dění, ale zároveň držet emoce na uzdě a formovat případnou kritiku v rámci racionality tak, aby kontraproduktivní emoce nevzbuzovala, ale naopak poskytovala živnou půdu i pro opačné názory, reálné argumenty bez faulů a vzájemné porozumění nesouhlasících stran.
Inteligence a liberálové nesmí v demokracii držet ústa! Žádného "shut up" se ode mě, pane prezidente, nedočkáte.
Diskuse