Neonormalizace, aneb Už nám to začíná

2. 2. 2018 / Karel Dolejší

čas čtení 8 minut
Ve středečním projevu při jmenování soudců se Miloš Zeman přimluvil za privilegované posuzování případů korupce a zpronevěry na lokální úrovni. Za prvé se přitom snažil de facto poštvat soudce proti státním zástupcům, za druhé popřít základní hodnotu, na níž justice stojí: Zásadu rovnosti před zákonem.
   

Mezitím redaktoři Českého rozhlasu informují, že by měli jít na "školení" organizované ředitelstvím, jehož cílem evidentně není nic jiného než odnaučit je šlapat Agrofertu na kuří oka.

Skluz se rozjíždí - a kdo doufal ve velkorysost vítězů či samospásnou pevnost institucí, má prostě smůlu.


Turecký prezident Reccep Tayyip Erdogan si ještě jako premiér začal stavět obrovský palác na pozemku v ankarské čtvrti Bestepe, který kdysi státu daroval jeho zakladatel, Kemal Atatürk. Od roku 1992 se lesnatého pozemku s rezervací týkala stavební uzávěra. Ani předpokládaná úcta k "otci zakladateli", ani zákony ovšem Erdoganovi nezabránily, aby si zde zřídil palác bombasticky nazvaný Cumhurbaşkanlığı Külliyesi (označující komplex de facto za náboženskou stavbu) v odhadované ceně 1,2 miliardy dolarů (skutečná cena je předmětem státního tajemství).

4. března 2014 správní soud v Ankaře nařídil stavbu zastavit, nicméně Erdogan v ní beze všeho pokračoval.

15. července 2015 Státní rada konstatovala, že vybudování paláce znamená porušení zákona, a žádala jeho stržení. Erdogan to ignoroval a předložil interpretaci ústavy, podle které stojí prezidentský úřad nad zákonem a Státní rada nad ním nemá žádnou pravomoc.

Konec demokracie a právního státu začíná tím, že jsou nějaký člověk nebo skupina lidí ve jménu "vyššího dobra" označeni za kohosi, kdo má k zákonu jiný vztah než ostatní občané. Jedna věc je přitom sama lokální korupce, kdy např. "dobře postaveným" s kontakty zkorumpovaná policie toleruje dopravní přestupky - to je individuální chyba v systému, která může být principiálně odstraněna - a druhá věc prosazování principu nerovnosti před zákonem z nejvyšších pater politiky.

Zemanovu výzvu, aby případy korupce na zpronevěry na lokální úrovni posuzovali shovívavěji než jiné případy, by měli nově jmenovaní soudci přinejmenším ignorovat - ale lépe se od ní distancovat a veřejně ji odmítnout.

***

V kauze "Zavoral versus Kroupa", která se v Českém rozhlase stává záminkou k "politickému školení mužstva" a vyústila tak v zatím první systematický útok na nezávislost veřejnoprávního média, byla účelově vybrána jediná - anonymní - analýza pocházející z FSV UK proslavené publikačními podvody, která vyznívá v neprospěch redaktora Kroupy. Analýzy z dílny společnosti NewtonMediaCZ a Karla Hvížďaly, které docházejí k jiným závěrům než k "porušení objektivity" při informování o neoprávněném hospodaření společnosti Agrofert na cizích pozemcích o rozloze 1 700 hektarů, byly vedením ČRo z hodnocení vyloučeny ZDE.

Jestliže Agrofert neoprávněně hospodaří na pozemcích, které nevlastní, je ovšem jednoznačně ve veřejném zájmu, aby o tom bylo kriticky informováno a aby takové informování principiálně nezatěžoval ohled na to, kdo je (faktickým) majitelem firmy porušujícím majetková práva. Kdyby se podobného činu jako Agrofert dopustil individuálně hospodařící sedlák, samozřejmě by naprosto nehrozilo, aby kvůli informování o této skutečnosti probíhaly v Českém rozhlase dalekosáhlé manévry a docházelo k nepřímému zastrašování redaktorů.

Kroupova reportáž se má stát v ČRo "odstrašujícím příkladem" toho, jak nedělat investigativní žurnalistiku. Také se těšíte, až policisté vyšetřující dotační podvod Čapí hnízdo zjistí, že jejich spis byl prohlášen za "odstrašující příklad" a půjdou na školení, kde se naučí našlapovat kolem bohatých a mocných po špičkách?

***

Se současnou dominancí "kmenové" politiky souvisí jeden velmi zajímavý a zatím myslím málo studovaný jev. Například společnost Člověk v tísni provozuje rozsáhlý program pomoci obětem exekucí zahrnující poradenství i právní asistenci. Zeman, jehož financování minimálně v minulé kampani (ta současná zůstává stále netransparentní) bylo spojeno s exekučním byznysem, ovšem svým ovečkám všude možně vysvětluje, že kosmopolitní zloduši z neziskovek jsou jejich nejhoršími nepřáteli. Nohsledi potom šíří pomluvy o propojenosti kdekoho se Sorosem, Bilderbergem, ilumináty a dalšími vtěleními ďábla, jimiž se to v zemanistické politické démonologii jen hemží. Je málo platné, že materiálně pomáháte, jestliže jste považováni za cizí nepřátelský kmen ohrožující identitu příslušníků kmene zemanovců. Ti nejlépe propagandou zpracovaní dokonce věří, že již samotnou obhajobou uprchlíků je samotné bezprostředně ohrožujete na životě. A to samozřejmě váží mnohem a mnohem více než nějaké poradenství a právní asistence.

Exministryně práce a sociálních věcí Michaela Marksová-Tominová (ČSSD) prosadila před parlamentními volbami zvýšení starobních důchodů v průměru o 400 korun. Ovšem jak po parlamentních, tak po prezidentských volbách se sociální sítě hemží svědectvími o debatách se staršími voliči, kteří mají naprosto zcestnou představu o tom, jak zvýšení důchodů proběhlo. Na podzim hromadně argumentovali, že jim důchody zvýšil Babiš (který byl proti navyšování). Po prezidentských volbách se dozvídáme, že prý za to důchodci vděčí Zemanovi (který věc nemohl sebeméně ovlivnit). Obojí je sice naprostým nesmyslem, ale záleží na tom, čemu lidé chtějí věřit. Příslušnice cizího kmene, který je údajně ohrožuje snahou o vpuštění "čmoudů", Marksová, přece z principu nemohla udělat nic dobrého.

Pomoc potřebným je normální věcí za jakýchkoliv okolností - bez postranních úmyslů. Představa, že taková pomoc znamená současně také politickou práci, nebo - jak jsou někteří svatosvatě přesvědčeni - dokonce tu úplně nejlepší politiku na světě, je typická pro lidi, kteří vůbec nepochopili a dokonce tvrdošíjně odmítají pochopit změny, jimiž česká společnost v posledních několika letech prošla. Sociální prací se z příslušníka cizího kmene, smrtelného nepřítele, v očích voličů Miloše Zemana nestáváte jeho bližním. Základní účelové rozdělení společnosti takovými postupy překonat nelze. Jestliže nesvedeme zemanisty politicky porazit a následně rozbít zakletí, které z lidí masírovaných imaginárními hrozbami dělá vyděšené králíky, budeme nakonec zadupáni do země bez ohledu na to, kolik sociálních témat zvedneme a pokusíme se řešit či aspoň nasvětlit.

***

V této chvíli neexistuje důležitější politikum než boj za udržení nezávislosti veřejnoprávních médií, justice, policie; v delší perspektivě sféry školství. Kdo zaměňuje individuální pokusy komunikovat s "cizím kmenem" nebo sociální práci za politiku, nalezl svou vlastní nejkratší cestu do pekel.

Protože pokud nezabráníme osudovému zkoncentrování moci v rukách kartelu Babiš - Zeman, nedokážeme se nijak vypořádat ani s rozdělující kmenovostí, ani s pokračujícím rozšiřováním sociálních nůžek a propadem některých lokalit či vrstev do chudoby a marasmu. To druhé je dokonce jev, který primitivní populistické politice založené na štvaní proti "nepřátelům" výborně konzervuje sociální základnu - takže si můžete vsadit, že síly, které jsou nyní u moci, nepodniknou téměř nic k jejímu odstranění.

Vždycky je mnohem jednodušší svést jakékoliv potíže na Kalouska, neziskovky, ilumináty, novináře, vítače, pražskou kavárnu, abstinenty nebo vegetariány, než je napravit.

1
Vytisknout
15890

Diskuse

Obsah vydání | 6. 2. 2018