Zdeněk Slanina neříká pravdu o situaci v ústavech Akademie věd

27. 2. 2018 / Václav Hořejší

Je třeba poznamenat, že ústavy AV fungují od roku 2007 v režimu tzv. veřejných výzkumných institucí (v.v.i.)  a jako takové mají mnohem větší autonomii, než tomu bylo předtím; samy si stanovují svoji organizační strukturu, mzdové předpisy a kariérní řády; vedení AV má jen velmi omezené možnosti jak zasahovat do jejich chodu. Zásadní úlohu mají Rady institucí volené výzkumnými pracovníky a tvořené jak interními, tak externími členy (tyto Rady mohou např. iniciovat odvolání ředitele, schvalují organizační změny a personální obsazení důležitých pozic).

Pokud jde o další Slaninovy body:

1) Samozřejmě s ním souhlasím v názorech na skleníkový efekt a globální změny podnebí (jen bych ho trochu hnidopišsky upozornil, že v českém chemickém názvosloví už hodně dlouho používáme název oxid uhličitý [nikoli „kysličník uhličitý“]).

2) Z. Slanina již 25 let rozesílá stovkám českých adresátů své stížnosti na to, co se mu přihodilo v konfliktu s R. Zahradníkem před 30 lety. Podle mého názoru je docela možné, že jeho verze odpovídá skutečnosti (i když nevím, jestli by se dala skutečně dokázat; krom toho se jedná o události dávno jaksi promlčené…). Z. Slanina ale taktně zamlčuje některé tehdejší skutečnosti - jmenovitě to, že v 80. letech byl aktivním členem KSČ a jako takový se stal vedoucím výzkumného oddělení tehdejšího Ústavu fyzikální chemie Jaroslava Heyrovského ČSAV; jeho podřízeným byl také nestraník R. Zahradník. Vzpomínám si, že když se v roce 1988 Z. Slanina dostal „do maléru“ kvůli udané korespondenci s emigrantem, někteří to považovali za jakousi celkem spravedlivou odplatu za to, že tehdy ze své mocensko-politické pozice „dusil“ Zahradníka a jeho přívržence.