O "válečném štváči" Macronovi, aneb jak se Írán "nechal vyprovokovat"

3. 10. 2018 / Karel Dolejší

čas čtení 3 minuty
Eufemisticky řečeno, Francie rozhodně nepatří k zemím příznivě nakloněným zahraniční politice amerického prezidenta Donalda Trumpa. Vrchovatě to platí, pokud jde o Trumpův postoj k Íránu, který zahrnuje zastavení liberalizace vzájemných vztahů a vypovězení dohody o jaderném programu JCPOA. Paříž Trumpovu íránskou politiku rozhodně nevítá a až dosud stála v čele snah ji torpédovat. Přesto je to nyní právě Macron, kdo sám sáhl k protiíránským sankcím a posunul se notný kus Trumpovým směrem. A dělá to proto, že rutinní politikou teheránského režimu po desítky let je používat na území cizích států teroristických metod - a protože na zmíněné politice se uzavřením dohody JCPOA absolutně nic nezměnilo ZDE.


Francie zabavila íránská aktiva v reakci na červnový pokus o bombový útok na exilovou íránskou opozici během shromáždění nedaleko Paříže. Francouzské úřady nemají žádné pochybnosti o zapojení íránských státních struktur do přípravy útoku. Odhadují, že pravděpodobně šlo o akci zastánců tvrdé linie usilujících o podkopání pozice "reformního" prezidenta Hasana Rúháního. Francouzští představitelé v srpnu obdrželi důvěrné varování, aby nejezdili do Íránu. Rutinní diplomatický provoz mezi Paříží a Teheránem zamrzl.

Zhoršení vztahů s Paříží ovšem nemohlo pro světskou větev politické elity íránské teokracie kolem Rúháního přijít v méně vhodnou chvíli. V posledních měsících se "reformisté", jejichž frakci fakticky drží pohromadě korupčnický a nepotický byznys navázaný na liberalizaci vzájemných vztahů se Západem, urputně snaží využít evropské nechuti po americkém vzoru revokovat problematickou Obamovu dohodu JCPOA z roku 2015. Tato nechuť jim má pomoci k udržení mezinárodní obchodní výměny na co nejvyšší úrovni, navzdory americkým sankcím.

K odvrácení teroristického bombového útoku plánovaného íránským státem ve městě Villepinte severovýchodně od Paříže došlo 30. června. K teroristickému útoku v íránském Ahvazu, při němž zahynulo nejméně 30 osob včetně žen, dětí a handicapovaných, došlo 24. září. Je tedy nutno nade vší pochybnost konstatovat, že íránský režim se bohužel nechal vyprovokovat neštěstím, za něž veřejně připsal odpovědnost Izraeli a Západu (ačkoliv za ním nejpravděpodobněji stojí krutý a systematický útlak sunnitských Arabů ze strany Teheránu), k opravdu politováníhodné odvetě. Ta se konala už o čtvrt roku dříve, než došlo ke střelbě v Ahvazu. Na poslední chvíli ji ovšem odvrátila francouzská zpravodajská služba.

Měla také k opatrnosti mnoho dobrých důvodů. Shromáždění ohrožené plánovaným útokem navštívil například Trumpův právník Giuliani nebo několik bývalých ministrů evropských a arabských států. V Německu v souvislosti s plánovaným útokem zatkli íránského "diplomata" akreditovaného ve Vídni a další dvě osoby s výbušninami skončily za mřížemi v Belgii, kam bude podle německého rozsudku vydán i jejich řídící důstojník s diplomatickým pasem.

Paříž si ovšem nemohla dovolit nezasáhnout tvrdě proti organizátorům teroristického útoku na svém území, zejména jestliže měl směřovat na občany hned několika spojeneckých států. Udělala to i přesto, že "spojenectví je jen iluze" - takže v paralelním světě obývaném zastánci podobných za vlasy přitažených názorů by nemusela udělat vůbec nic.

1
Vytisknout
9298

Diskuse

Obsah vydání | 5. 10. 2018