V české politice vládne tupost, rezignace a naivita

Úroveň české politiky neodpovídá stavu české společnosti. Je mnohem horší a táhne společnost dolů...

11. 10. 2018 / Bohumil Kartous

Autor obrázku: Jáchym Bohumil Kartous

Nikde na západ od českých hranic není možné, aby se lidé dostali do stavu neřešitelné zadluženosti kvůli nezplacené jízdence. Vždyť existují způsoby, jak preventivně bránit vzniku takových dluhů už na úrovni dopravců (zamezit černému pasažérství spíše než pak vymáhat dluhy). Když jdete do metra ve většině metropolí v Evropě, jsou tam turnikety. Do autobusů se nastupuje přes řidiče. V ČR ale dopravní podniky generují velké procento budoucích exekucí.

Proč? Jak je možné, že právníci a politici až donedávna zavírali oči nad tím, že některé děti dostanou ke svým osmnáctinám "dárek" v podobě exekuce za nezaplacený odpad? Za dluh, který nezpůsobily a za nějž nemají žádnou faktickou odpovědnost? Jak je možné, že ČR má ve srovnání s ostatními zeměmi tak obrovskou míru zadlužení? Jednoduchá odpověď: Současná politická reprezentace jde z části na ruku mafiánskému schématu na pauperizaci bezmocných, částečně je rezignovaná a částečně pravděpodobně naivní.

Během diskuse, kterou jsem organizoval v rámci Fóra 2000, a které se zúčastnili aktivistka a sociální pracovnice Edita Stejskalová (rozhovor Britských listů s ní o stavu života romské komunity v Ostravě), novinářka Saša Uhlová (rozhovor Britských listů s ní o životě za minimální mzdu), filantrop Jan Školník a výzkumník Daniel Hůle, padla řada otřesných faktů, které by možná stačily na to obvinit Českou republiku z masivního a promyšleného porušování lidských práv skupinkou predátorských, ve své podstatě kriminálně jednajících asociálů, zejména se rekrutujících z právních kruhů. 

O tom, že česká společnost je zatížena obřím problémem zadluženosti, se začalo více mluvit a dokonce už došlo i na legislativní úpravy. Ovšem ne zásadní. Nebude možné (po mnoha letech) zadlužovat děti vinou jejich rodičů, ale zase jen částečně. Došlo, jak vím od právníků, na regulaci práce exekutorů, zejména jejich odměn, nicméně ty neřeší zavedená schámata kriminálníků mezi nimi a spíše komplikují život těm, kdo svou práci chtějí dělat slušně.

Ale co je zajímavé, nikdo neřeší zásadní problém: podpora efektivního oddlužení, natož možné dluhové amnestie, je takřka nula. Proč? Protože míra zkorumpovanosti stávající politické scény je příliš velká. Napříč politickými stranami, zejména mezi právníky, existuje jakási zvrácená stavovská loajalita vůči lidským zrůdám, které si vytvořily business s chudobou a nechtějí se ho pustit.

Kde je jaká viditelná snaha zamezit profitování lichvářů na zranitelnosti velké části společnosti? Zajímavý příklad z diskuse: nově nabízí nějaká zlodějská "nebankovní finanční společnost" půjčky pro samoživitelky. Jakýkoliv poslanec, zejména ten druh, kteří ve sněmovně dřepí už dlouhá léta, by se měl hanbou propadnout za to, že situace dospívá k takovým absurditám. Místo toho se řada těchto "zákonodárců" nechává korumpovat k přezíravým či dokonce odmítavým postojům vůči potřebě urgentně řešit společenskou rakovinu, která rozbujela za jejich spravování této země. 

Mezi tím se zase dostávají do pozornosti našich "odpovědných" politických reprezentantů Romové. Pan prezident si na ně vzpomněl. Imigrace postupně vyvanula z médií, je třeba vrátit se k osvědčenému zdroji nenávisti "slušných Čechů".

V aktu podporujícím čirou rasistickou nenávist Miloš Zeman lživě a manipulativně obvinil takřka celé etnikum z parazitování na sociálním systému, což prokazatelně vyvrací statistiky.

Paradoxem celé věci je, že dokud byla pauperizace problémem romské populace, a to v rámci schématu, do nějž nakonec spadla pětina české společnosti, nikoho to příliš neobtěžovalo.

Teprve, když se asociání ziskuchtivost legálně chráněných kriminálníků začala dotýkat majority, stal se součástí veřejné diskuse. Do té doby, a zejména do doby, než Saša Uhlová a další sociálně orientovaní novináři a intelektuálové začali otevírat problém skutečně zevnitř, vládlo v médiích idiotské klišé o naprosté a výlučné osobní odpovědnosti za vlastní problémy, na němž ideologicky stojí celý ten zlodějský koncept, ožebračující velkou část české společnosti a táhnoucí celou českou společnost dolů.

Ne že by právní odpovědnost neplatila, samozřejmě. Jen evidentně neplatí pro vědomé parazitování na slabém sociálním postavení, za které má být každý takový "věřitel" po zásluze potrestán ztrátou, již si prokazatelně neuváženým půsjčováním peněz s vysokým rizikem nenávratnosti způsobil. To je taky právní odpovědnost, jen se o ní donedávna nemluvilo.

Mocenskou blízkostí zkorumpovaní, politici, příliš slabí a příliš ochotní ohýbat se, sledující jen osobní prospěch, žel o těchto problémech většinou mlčí a mlčí i v okamžicích, kdy okolo sebe vidí kupící se lež a manipulaci, dokonale překrývající skutečné problémy české společnosti. Buď mlčí, nebo se ještě ochotně a podle účastní na dalším prohlubování nedůvěry v politiku, kterou v konečném důsledku každá taková manipulace způsobí, neboť po určité době si i ti manipulovaní všimnou, že se zbabělým "bojem" s neexistující imigrací a nebo neustálým udržováním Romů v pozici "veřejného nepřítele" slušných Čechů jejich život ani v nejmenším nezměnil, neboť nikdo se nezabývá skutečnými, palčivými problémy.

Jakkoliv je pravda, že politická scéna v hrubých obrysech odráží úroveň občanské společnosti, jsem přesvědčen, že v případě české politické scény nelze mluvit o prosté příčinnosti tohoto typu. Jak ukázaly i obecní volby, v české politice se kontinuita předchozích vládních a samosprávních garnitur velmi dobře prolíná s novými držiteli moci a lehce vytváří nové politická spojenectví.

Na politické scéně se neděje žádná zásadní obroda. Politická moc je v držení lidí, kteří vyrostli na tvrzení, že chtějí napravit selhání předchozích, nicméně sami selhávají a s těmi předchozími ochotně navazují spolupráci v okamžiku, kdy se jim to hodí. V ČR vládne dlouhodobá krize politiky, která více méně odráží ne stav společnosti jako takové, ale její nejhorší stránky a charakteristiky.

Tento stav ČR vyčerpává, decimuje a připravuje o budoucnost.
1
Vytisknout
4458

Diskuse

Obsah vydání | 16. 10. 2018