Samostatná "evropská armáda" by přinesla nejméně dekádu snížené bezpečnosti na kontinentě

3. 12. 2018 / Karel Dolejší

Mezinárodní autorský kolektiv vypracoval studii Protecting Europe (Chránit Evropu), která hodnotí schopnost armád evropské osmadvacítky (a po brexitu sedmadvacítky) plnit ambice, které si před sebe EU ve vojenské oblasti již sama položila ZDE. Výsledek analýzy je tristní: Při plnění vlastních ambicí by ozbrojené síly unie v některých případech dokázaly dát dohromady jen zhruba třetinu potřebných sil. V jiných scénářích by vážně postrádaly některé schopnosti klíčové pro splnění mise. A v nejméně náročných modelových situacích by sice potřebné síly bylo možno vyslat, ale nikoliv udržet v cílové oblasti po dobu delší než šest měsíců.

Studie záměrně abstrahující od dalších limitujících faktorů jako politická roztříštěnost a nedostatek politické vůle v členských zemích si ovšem sama výslovně neklade otázku, zda by nějaká samostatná evropská armáda dokázala bez americké účasti plnit úkoly spojené se zajištěním bezpečnosti kontinentu. Protože však dokument jednoznačně konstatuje, že i výrazně nižší ambice jsou nyní nad síly evropských armád, a že na základě již schválených projektů se situace ani do roku 2030 výrazně nezlepší, lze uzavřít, že "evropská armáda nahrazující NATO" se přinejmenším během příští dekády jeví jako opravdu nebezpečná iluze.


Představte si, že všechen současný jekot o "nespolehlivosti Spojených států" coby spojence promítnete do projektu, jehož cílem by výslovně bylo zajištění bezpečnosti Evropy bez americké účasti. Při současném pojetí integračních projektů jednotlivých národních armád kontinentu by zjevně nic podobného zajistit nešlo. Potenciální agresor by měl tedy k dobru nejméně dekádu, po niž by mohl bez problémů v lepším případě zastrašovat, v horším přímo napadnout slabé evropské státy. Jinak řečeno, velkohubé budování "Evropy nezávislé na USA" by v praxi poskytlo pohodlné okno příležitosti každému, kdo by chtěl takový projekt hned v zárodku zničit.

Jiná varianta (politicky myslím zcela nerealistická) by vypadala následovně: Politici vezmou varování expertů vážně a vysvětlí voličům, že nezávislost na Washingtonu je třeba tvrdě zaplatit, pokud jde o výdaje na zbrojení. Evropské obranné úsilí bude poté výrazně posíleno, zjištěné nedostatky ve schopnostech odstraněny, chybějící britské kapacity urychleně nahrazeny jinými státy. Hrubým odhadem počítejme, že by státy EU pak musely po příští dekádu vydávat na obranu bratru 4 % hrubého domácího produktu (HDP), zatímco nyní se mnohé úporně brání splnění slibu NATO, který se týká 2 % HDP.

Za takových hypotetických okolností by se k roku 2030 již zřejmě podařilo odstranit většinu slabin, o nichž hovoří zpráva Protecting Europe. Zda by to zároveň znamenalo také získání plnohodnotné schopnosti bránit kontinent v případě konfliktu třídy peer-to-peer (s plnohodnotným protivníkem) by ale ani pak nebylo docela jisté...

Evropa je stále případem mocnosti, která od roku 2008 zaspala dobu a zůstává ekonomickým obrem i vojenským trpaslíkem současně. Přeložit ekonomickou sílu do vojenské se jí evidentně dosud nedaří - a podle všeho ještě dlouho dařit nebude.

Takový závěr ovšem neříká, že by EU měla na svou obranu rezignovat a zanechat plánů na posilování vlastní vojenské soběstačnosti. Stanoví jen jasné limity pro všelijaké "huráevropany" i aktivistické hlasatele "okamžitého rozchodu s americkým imperialismem".

1
Vytisknout
2640

Diskuse

Obsah vydání | 7. 12. 2018